Vstanu?

Dobrá. Posaďme se tedy tak, abychom měli trup svisle a nohy nezasouvali pod sedadlo židle a přitom měli natažené ruce před sebe. A teď se pokusme vstát, aniž změníme polohu nohou nebo nakloníme tělo kupředu.

Nepodaří se to. Ať budete namáhat svaly sebevíc, nedokážeme ze židle vstát, dokud nestrčíme nohy pod sedadlo nebo se nepředkloníme.

Abychom pochopili, proč to tak je, musíme si trochu pohovořit o rovnováze těles vůbec a lidského těla zvláště. Stojící předmět se nepřevrhne jen tehdy, probíhá-li svislá přímka spuštěná z těžiště základnou tělesa. Proto šikmý válec se musí okamžitě převrhnouti kdyby však byl tak široký, že by těžnice (svislá přímka spuštěná z těžiště) procházela jeho základnou, zůstal by stát. Takzvané šikmé věže v Pise, v Bologni jsou sice nakloněny, ale nezřítí se, protože jejich těžnice neprochází mimo základnu. Druhá, vedlejší příčina je ovšem v tom, že jsou svými základy zapuštěny do země.

Stojící člověk se udrží na nohou tak dlouho, dokud jeho těžnice prochází plochou vymezenou jeho chodidly. Proto je tak obtížné stát na jedné noze. Ještě obtížnější je udržet se na provaze: zde je základna veleni malá a těžnice se snadno může dostat mimo její hranice. Kdo z vás snad byl v nějakém přímořském přístavu, mohl si všimnout zvláštní chůze starých „mořských vlků“. Strávili celý život na kymácejících se lodích, kde těžnice jejich těla může každou chvíli opustit plochu vymezenou jejich chodidly, a proto si zvykli chodit tak, aby základna jejich těla (tj. široce rozkročené nohy) zaujímala co největší plochu. Tak si mohou udržet potřebnou rovnováhu na houpající se palubě a je docela přirozené, že jim tento zvyk zůstal i při chůzi po pevné zemi. Je možné uvést opačný případ, kdy potřeba udržovat rovnováhu podmiňuje krásné drženi těla. Všimli jste si někdy, jak ladně se drží člověk, který nese na hlavě nějaké břemeno) Každý jistě zná půvabné sochy žen se džbánem na hlavě. Nese-li někdo na hlavě nějaké břemeno, nutně musí držet hlavu i trup zpříma, protože i malá odchylka může odklonit těžiště (které je v takovém případě výše než obvykle) mimo základnu a porušit tak rovnováhu celé postavy.

Vraťme se nyní k onomu vstávání ze židle. Těžiště trupu sedícího člověka je uvnitř těla poblíž páteře, asi 20 centimetrů nad pasem. Spustíte-li z tohoto bodu tržnici, prochází židlí vzadu za chodidly. A aby člověk mohl vstát, musí tato těžnice procházet mezi chodidly.

Proto chceme-li vstát, musíme buď naklonit tělo dopředu a přemístit tak těžiště, nebo posunout nohy dozadu, abychom dostali základnu pod těžiště. Obvykle to také při vstávání ze židle děláme. Nesmíme-li si však pomoci ani jedním z těchto dvou způsobů, vstát nemůžeme, jak jsme se na popsaném pokusu přesvědčili.

to je díky fyzikálním jevům