Fyzické tresty – kdo bije své dítě, tak ho přece nemůže mít rád.

Podle mne trochu zvláštní přístup… Už jenom to, že tě pozvali na výročí mmj. znamená, že tě mají rádi !! Víš, co já, jako kluk, „schytal facek“?? )) Ale NIKDY mne nanapadlo, že mne rádi nemají! Vždycky jsem totiž přesně věděl za co jsem si to zasloužil..

Toť velice diskutabilní,já sama jsem doma za trest dostávala a i mí sourozenci,ale nemyslím si,že jsou z nás špatní lidé jen proto,že nás doma párkrát potrestali.
Jednou jsem dostala pořádně,protože jsem přišla z prvního školního dne domů a nikomu nic neřekla a šla jsem k tetě.Nikomu jsem nic neřekla,nenapsala vzkaz,nic.Mamka nevěděla kde jsem a sjezdila celý město,aby mě našla-myslela si,že se mi něco stalo,proto jsem dostala výprask,abych si pamatovala,že když někam jdu,mám napsat nebo říct kam jdu a kdy se vrátím.Nikdy by mě nenapadlo mamce vyčíst to,že se mě snažila vychovat,nebo snahu vštípit mi,že to si ještě můžu dovolit a tohle už ne.Nemyslím,že by si na nás naši rodiče léčili svoje komplexy nebo nás týrali.
On je trochu rozdíl v tom třískat děcko bezdůvodně,nebo potrestat za něco,třeba za neposlušnost.S tres­ty za špatné známky taky nesouhlasím,protože někomu prostě učení nejde,jinému to problém nedělá.
Ale to,že někteří rodiče svým dětem uštědří pár facek,ještě neznamená,že své děti nemají rádi,jen se je snaží vychovat jak nejlíp dovedou a pokud uznají,že facka je dobrou metodou,proč ne.
Jen si myslím,že lidé,kteří výprask neznají,jsou pak v životě dost nemile překvapení.
Je to jen můj názor,nemusí se líbit ostatním.

Ikdyž budu za hroznýho tyrana, úplně bych fyzické tresty neodsuzoval. Jasně rány do hlavy jsou blbost, ale když někdo opakovaně neposlechne, tak jedna po zadku neuškodí.

Smyslem trestu není zmrzačit dítě, ale ukázat mu že každý čin má následky – jedna po zadku v dětství může odvrátit katastrofu v dospělosti.

Jistě, že by to mělo být až krajním řešením, ale zakázat to zákonem je hloupost. Rozumný člověk nikdy neuhodí dítě bezdůvodně a ten důvod už musí být opravdu dobrý.

A násilníkům z povolání je zákon stejně ukradený. Spíš by se měli zvýšit tresty pro ty co děti týrají.

Milá tazatelko, snaž se ¨představit si následující příhodu. Jak bys asi prožívala dětský nápad svého devítiletého syna, který by si na počátku zimy vzal brusle a řekl ti: „Tak ahoj, mami, jdu si zabruslit.“ „Kam, prosím tě?“ podivila by ses. „No přece na rybník,už je zamrzlý.“ „Opovaž se“ lekla by ses, „led je ještě tenký.“ „Neboj, mami, to je dobrý, nic se nestane.“ Z dalšího rozhovoru by vyplynulo, že syn má takovou touhu jít si zabruslit, že je nebezpečí, že na rybník uteče. Ty tušíš nebezpečí, máš o něj strach. Rozhodneš se proto: „Dej sem ty brusle, nikam nepůjdeš!“ A teď začne ta pravá rodinná slovní potyčka. Syn nevěří, že je to nebezpečné a chce jít i přes zákaz. Ty víš, že to nebezpečné je a že by nebyl první, pod kterým se led prolomil. Co teď?
Nutné je, aby dítě pochopilo, že je to nebezpečné a aby poslechlo.
Existují dvě cesty, jak toho dosáhnout. Tak zvaná dlouhá cesta, kdy rodič neustála vysvětluje a vysvětluje a dítě nevěří a nevěří… Nebo tak zvaná krátká cesta, kdy dítě dostane pohlavek (nebo nařezáno, podle stupně hrozícího nebezpečí) a poslechnout musí.
Rozhodni se sama, kterou cestu bys v takovém případě zvolila ty.
Na tu oslavu výročí jdi. Jestli tě už rodiče nebijí,tak jim to odpusť, mysleli to dobře. A děti vezmi s sebou. A řekněte jim (rodičům), že je máte rádi.

Fyzicke tresty rozhodne neuskodi. Dobre mirene placnuti po zadku ci ruce je daleko efektivnejsi, nez mluvit. Placnuti po zadku ci ruce != mlaceni a biti.

Jak uz tu nekdo psal – kdyz to bylo aplikovano na me, vzdycky jsem vedel, za co jsem to dostal. Ale rozhodne VSEHO S MIROU. Nejdrive parkrat napomenout a teprve kdyz si dite (i zvire) neda rict, tak proste vyvodit prislusny fyzicky trest.

Coz neznamena zmlatit ho do fialova, ale proste jak rika Cimrman – „ulekova fixace je dobra na zapamatovani“. Nakonec opet podotykam – pouzivat pouze, pokud dite/zvire opakovane na ‚hlasove povely‘ neposloucha, takze musi nastoupit neco, nac budou poslouchat.

Kazde dite je jine – vasim detem treba stacilo rict a poslechly okamzite. Ale takovych je malo.

V pravu chvíli plácnutí přes zadek a nebo facka je účinější než 10 dětských poradců.
A někdy ten nářez může být právě z lásky. Kolik maminek zmlátilo své syny hlava nehlava když se jim dostaly pod ruce po vypjaté, krizové, života ohrožující situaci.

Ja to take nikdy nepochopim. Ani , kdyby nekdo bil zvire. Ja se ani s takovymi lidmi nestykam . Mela jsem drive kamaradku , ta syna mlatila remenem a dnes ten kluk sedi v kriminale. Ja bych i fackovani po hlave , nebo mechackou , paskem … nevim cim jeste zakazala zakonem. A davala bych vysoke pokuty. Ale to dokazovani … proste hruza. Musi to byt necim zakomplexovani lide … nevim. -iv-

Jsou i jiné tresty jak tělesné,není třeba dítě bít.

Fyzický trest není o tom, někomu způsobit bolest či ho týrat. Jde o to, že se dítě lekne. Udělá něco špatného a co je lepší – 5 minut mu vysvětlovat, že je to špatně, nebo ho vylekat a mračit se?
Když člověk vidí někoho se mračit, ví, že je něco špatně. Zapamatuje si situaci a příště to neudělá (nebo aspoň bude váhat 😁 )
To samé se stalo kdysi vám: Jako sedmiletá holčička jste se lekla. Stalo se vám velké příkoří v situaci, kterou jste tou dobou nechápala. „Proč mě mamka uhodila?“ „To nikdy svému dítěti neudělám! Je to to nejhorší na světě!“ A tento dětský názor ve vás zůstal do dnes. Cítíte, že je to stále stejně velký problém. Ale není. (Viděla jste v sedmi letech něco obrovského? Třeba slona? Byl obrovský? A zdá se vám obrovský i dnes?)
Jste velká holka a musíte mít velké názory. Zkuste to přehodnotit.
Vztáhnout ruku znamená zmlátit někoho jen tak pro nic za nic. To vaši určitě nedělali. Snažili se vás vybavit do života správným chováním, tak je teď pro nic za nic netrestejte vy.

jestli to bylo vychovávání typu facek tak to je ještě dobré pokud vám ale opravdu ubližoivali tak tam nechodte. mne je 15 a matka mne stále mlátí i když jí říkám že mne už nezmení a stejne spolu ob čas jedem treba nakupovat.ale kdyby mi opravdu ublížila tak bych jí nahlásila.

Budu asi vypadat divně, ale razím heslo, že jedna facka je lepší než dvacetiminutový proslov. Já měla krásné dětství, hodné rodiče (i když tatínek mi umřel, když mi bylo 12let). Máma trestala plácnutím, táta proslovem. A věřte mi, že jsem měla větší strach z toho proslovu!!!!!!! Doufám, že z mého příspěvku pochopíte, že jsem nebyla bita jako žito, proboha to ne!!!! Plácnutí přes zadek dorazilo pouze za zásluhy (a přiznávám, že vždy zaslouženě)!