exmanzele a deti

Jednoduché je říci soud a pak policie.Jenže jak tohle ovlivní ty děti?Ptá se někdo na jejich názor?Někteří soudci to prý už dělají, ale ..... Opakovaně se zkusit dohodnout a bez emocí zjistit též názor dětí.On je smutný pohled na tátu,jak stojí před barákem a čeká a doma jsou slyšet slova matky „když s ním půjdete,tak si u něho zůstaňte“.A protože děti vůbec neví o co se jedná,proč najednou nesmí k tátovi,tak pochopitelně mstící se „mámu“ poslechnou. Až dospějí,bude to třeba jinak.

Především si zjistit, zda matka dětí má pravdu. Děti nejsou hračka a zaslouží si aby měly klid. Pokud jejich oba oficiální rodiče nejsou schopny se domluvit, děti jsou prostředkem jejich sporu, třetí osoba by se raději do sporu neměla vměšovat, jen to vše zhoršuje. Je zřejmé, že když se matka brání, rozchod nebyl pro ni férový a snaí si bránit jako správná kvočna svoje děti. To se vidí i v přírodě – lvice brání svoje mláďata i před jejich otcem. Kde jaký koutout si slepičku obskočí a potom jde ocas natřásat před další slepici. A vše zůstane na slepici, i kdžy faktem je, že kohout svoje slepičky a kuřata brání. Což u lidí kohoutí otec často není, jen si snaží o svá práva, odpovědnost tak nějak přehazuje mimo.
Vybojovat si návštěvy dětí? Jejich biologický otec měl možnost se plně podílet na výchově svých dětí, kdyby přestal zanášet do jiného hnízda. Tak ať zkrotne – jestli je má rád, nechá je na klidu až se emoce zklidní, až se jejich matka s rozchodem srovná atd.
Soudy jsou jen silové vymáhání jakého si pochybného práva otce velmi často v neprospěch dětí. Zejména v případech, když má hlavní podíl na rozpadu rodiny.

Mimochodem – u nás to bylo bez problémů. dítě se rozhodlo zůstat u otce, k mámě jezdilo jak potřebovalo a výsledek – zase se oba rodiče v pohodě sešli. Dokázali zkrotit svoje ambice ve prospěch svých potomků.
Doplňuji:
Jen ještě poznámka.
Jistě, že máme nějaké právo a soudy atd. Ale podstatné je, co je dobré pro dítě. A třeti osoba by neměla do sporu mezi rodičemi zashovat. Prostě (jedno jestli nová manželka či manžel) věděl, že má vztah s někým kdo má děti a že s tím mohou být problémy. Třetí osoba by měla být naprosto nezúčastněná a ne popichovat aby se (otec matka) domáhal práva silou. Své mateřské (otcovské) pudy si může taková osoba potom vyzkoušet na svém potomku.
Popravdě pánové, když někam pustím svoje spermie, plynou mi z toho povinnosti. A z těch dvou osob jen muž ví, kdy spermie vychází na výlet. A pokud po několika letech se matky svých dětí nabaží a jde opruzovat jinam, měl by být hodně krotký. A zejména k dětem. Když je rozchod těch dvou dost férový, tak není problém ani s běžným kontaktem s dětmi. I mimo soudem stanovené termíny.
Navíc, nezřídka pro otce je po rozvodu zájem o děti především výrazem síly nad bývalou partnerkou.
Když si vzpomenu na bývalé příspěvky pizličky, mám pocit, že je tou popichovačkou, nedobrým elementem v tom nedobrém mnohoúhelníků.

Upravil/a: venkovan

Ony jsou veškeré ty porozvodové tahanice vždy nepříjemné a hlavně, když tam hrají hlavní roli děti. Nelze proto vše brát podle jednoho mustru – svého. Jsou partnerky, které byly týrané i s dětmi a otce svých dětí nenávidí, pak ty, které mají samy máslo na hlavě a jen se chtějí šprajcnout, další, co se normálně bojí, že cizí žena jejich dítěti záměrně (nebo nevědomky) ublíží … Nejde to paušalizovat na jeden případ. Optimální je, když i exmanželka má nového partnera. Pokud je spokojená, problémy většinou nedělá, naopak je ráda, že si od dítěte odpočine.
Udivuje mě, že tolik stojíš o partnerovy děti z bývalého vztahu. Nová partnerka je totiž obvykle nemůže vystát. Pokud to ale neděláš jen kvůli tomu, aby ses zavděčila partnerovi. Dítě na to přijde rychleji než on, to si buď jistá! Děti jsou citliví pozorovatelé a to, co zahraješ před chlapíkem do autu, ti dítko nespolkne!
Vždy záleží na důvodu k rozvodu a na tom, jak se k sobě ti dva lidé chovali i ve vztahu. Předpokládám, že v tomto případě jsi byla tím důvodem ty.
Exmanželky dělají tyto „trucy“ hlavně proto, že jiné trumfy, než děti už na bývalého manžela, bohužel nemají. Tak ho tímto způsobem nadálku stále drží v hrsti. Vrací mu to, že je opustil a „kazí“ mu jeho „dokonalé“ šteští. Je to ve stylu: „Tak ty si teď chceš s tou mrchou hrát na vzorného tatínka jo?“ V případě nezájmu zase děti do nového vztahu násilně cpou, volají exmanželovi kvůli prkotině o půlnoci nebo z něho tahají peníze. Snaží se vnést napětí do nové rodiny za každou cenu. Z toho přece pramení hádky. Je to vlastně jejich tichý vzdor a výkřik, že ony mají někoho (dítě), kdo je nemůže (jako expartner) opustit a nezradí je. Tímto hloupě sobeckým jednáním, které se jim ale jen tak vymluvit nedá, pasují dítě do pozice věci, hračky na ovládání. Otec se mu snaží věnovat, dítě se na něj těší, je mu u něj dobře, novou partnerku – pokud je na něj také milá, bere. Doma před matkou pak ale musí sehrát divadlo, jak to bylo příšerné a jak se nudilo, jen aby zase nebyla smutná. Matky také děti často nutí k tomu, co o nich říkat a jak si nesmyslně vymýšlet při další návštěvě. Z dítěte, které chce mít v první řadě klid a hrát si s rodičem se stává vystresovaný cholerický pokrytec, který se zaplétá do lží a časem zápasí s poruchami chování, zhorší se prospěch (to bývá u dětí z vlekle se táhnoucích rozvodů nepsaným pravidlem), odrazit se to může i na fyzickém zdraví. Je zmatené a neví, jak se chovat. Začne být nezvladatelné, agresivní a vzteklé. Zlostné na obou stranách. Je pouze otázkou času a jeho věku, jaký si z takové situace najde únik. Bohužel.

Bývalou manželku nepřevychováš – hlavně se o to nesnaž ty sama. Tohle je opravdu věc expartnerů – navrhovala bych třetí osobu v podobě psychologické poradny. Donutit někoho, aby udělal něco, co se mu z duše příčí, může snad jen soud. Zaseklý a ublížený člověk to ale RÁD neudělá, s tím počítej. Jestli se s novým vztahem nevyrovná, mysli na to, že bude stále hledat skulinku, jak se v něm prosadit.

Jestliže existuje pravomocné rozhodnutí soudu o úpravě styku otce s dítětem, je takovéto rozhodnutí i vykonatelné. Matka má povinnost dítě ve stanovený den a čas dítě otci předat a dítě na předání materiálně (oblečení, hračky, atd) a hlavně psychycky připravit. Nemoc dítěte není důvodem k neuskutečnění předávky, překážkou by bylo pouze pokud by dítě ze zdravotních důvodů nebylo schopné transportu. Běžné nemoci rozhodně překážkou nejsou, podat léky ve stanovený čas a dodržovat klidový režim zvládne i otec.
Pokud nedojde k předání dítěte, je nutné toto zdokumentovat, nejlépe za účasti svědků nebo prohlášením do protokolu na Policii. Následně je nutné věc ohlásit na OSPOD a hlavně podat návrh na výkon rozhodnutí k příslušnému soudu. Postup zde: http://www.ius­tin.cz/art.as­p?art=84. Pokud matka opakovaně dítě nevydá i přes výzvu soudu, může jí být udělena pokuta až 50.000Kč a vystavuje se nebezpečí trestního postihu. Nejdůležitější je, aby otec důsledně uplatňoval svá práva a neztratil kontakt s dítětem.

Podrobné info na http://www.stri­davka.cz/

Zdroj: http://www.stri­davka.cz/