Existuje způsob, jakým by severokorejec v praxi vůbec naplnil skutkovou podstatu nelegálně držené zbraňe?

Drap

Ano, určitě

1Kdo udělil odpovědi palec? zjentek před 6 dny

0 Nominace Nahlásit

Arne1

Kdo ví jak to tam je. V některých zemích mají záložáci doma zbraň aby byli kdykoliv připraveni nastoupit. O Severní Koriji toho v tomto směru moc nevíme, ale spíše to tam tak není. Takže potom zemědělec by neměl mít doma zbraň.

1Kdo udělil odpovědi palec? zjentek před 6 dny

0 Nominace Nahlásit

Filip84

„Jeden může žít bez bonbónu, ale jeden nemůže žít bez nábojů.“ Vysoce vážený generál Kim Jong Il, velký brillantní velitel.

„Nic není nemožného pro muže se silnou vůlí. Možné je k disposici pouze mužům, kteří milují budoucnost. Neexistuje slovo ´nemožné´ v korejském jazyku.“ Vysoce vážený generál Kim Jong Il, velký brillantní velitel.

„Pouze v případě, že jeden je vybaven neuvěřitelnou stávkovou pohotovostí, nepřekonatelnou vojenskou silou, nemůže být zastaven nikým, může zabránit válce, zaručit bezpečnost země a kontrolovat všecky hrozby a vydírání imperialistů.“ Respektovaný vůdce soudruh Kim Jong Un.

선군정치 (son-kun jon-cha) je doktrína, podle které je armáda na prvním místě. Představil ji v roce 1960 vysoce vážený soudruh Kim Jong Il, a když se stal vysoce vážený soudruh Kim Jong Il de facto *nejvyšším představitelem Země jitřní svěžesti, zahájil masovou militarisaci země. V roce 1997 vyšlo v 로동신문 (Rodong Sinmun, officiální noviny 조선 로동당 (Jo-son ro-dong-dang, Korejská strana práce): „*Dosud nikdy nehrála lidová armáda tak mimořádnou roli jako nyní, kdy se nachází pod energickým vedením drahého vůdce nejvyššího velitele.“

Korejská společnost je silně militarisována, Země jitřní svěžesti vyrábí velké množství zbraní, a s ohledem na velikost vojenské populace, vojenských reservistů, veteránů, etc., je velká spousta osob, které drží zbraně legálně. Vše závisí na 성분 (Songbun, kastovní systém).

Byť se Korejská strana práce snaží tvrdit opak, v zemi, samozřejmě, existuje illegální oposice.

Primárně jsou to špioni imperialismu – Jižní korejské lidové republiky, Estados Unidos Gringos Pendejos a Japonska, primárně. Objektivně vzato úplně stejně, jako jsou severokorejští špioni v těchto zemích. 😅 Mezi Zemí jitřní svěžesti a Jižní korejskou lidovou republikou, není studená válka, je válečný stav a pouze podepsáno příměří. Podle tendenčních zpráv měla Země jitřní svěžesti změnit Socialistickou ústavu Korejské lidově demokratické republiky v tom směru, že v ní je jižní Korea (de iure KLDR neuznaná, to samé platí naopak) vylíčena jako nepřátelský stát. Zprávy nelze ověřit, neboť na officiálním webu Země jitřní svěžesti naenara.com.kp, v sekci „Politics“, kde se nacházel odkaz na „Socialist Constitution“, je tento již delší dobu nefunkční (každý si to může ověřit: https://naena­ra.com.kp/main/in­dex/en/politic­s?arg_val=lea­der3). Je to, nicméně, možné.

I v rámci Země jitřní svěžesti existuje vnitřní oposice, skrytá.

Straně se dařilo kontrolovat informace do doby, než přišly SD karty a USB flash paměti (malé). Ministerium státní bezpečnosti dělávalo (podle věrohodných zdrojů, které nejsou „hvězdy“ uprchlíků v imperialistické cizině) namátkové kontroly po domech. Přišli do domu, 인민반 (Inminban, domovní důvěrnice) vypla elektřinu a soudruzi od státní šli byt po bytu. Dokud se pašovaly jenom VHSky, po vypnutí proudu nešly vyndat z přehrávače, takže 인민반 zapnula proud jednotlivého bytu na pokyn soudruhů ze státní a soudruzi snadno zkontrolovali, co má, nebo nemá, soudruh ve VHS přehrávači.

S DVD to bylo složitější, DVD přehrávač jde otevřít i po vypnutí proudu, ale DVD disky s daty, filmy jsou poměrně velké, a v korejských, relativně malých, bytech těžce uschovatelné.

S microSD kartami a USB flash disky, jež se obojí hojně pašují z lidově demokratické Číny, to je složitější, protože jsou tak titěrné, že spousta soudruhů vymyslí dostatečně bezpečný úkryt, aby je soudruzi ze státní nemohli najít. Mohou je např. i spolknout a soudruzi nemohou každého soudruha podrobovat rentgenovému vyšetření atp.

Summa summarum, propagandistická bublina korejské propagandy pomalu, ale jistě, praská. Samozřejmě, soudruzi nemají, pokud to teda nejsou opravdu prověření vysoce postavení straničtí kádři, ani ponětí o realitě vně Země jitřní svěžesti, informace čerpají z protipropagandy, a z filmů a seriálů.

Ano, ovšem i když jde o domněnky, spoustě lidí to stačí k tomu, aby byli nepřátelsky naladěni vůči respektovanému vůdci, KLDR, Korejské straně práce a jejímu politbyru.

To jim je, samo o sobě, houby prd platné. Jenže je tu šedá ekonomika.

장마당, Jangmadan, se nazývají dokonale illegální, ale dokonale tollerovaná, tržiště, kde se dá koupit prakticky všecko: léky, oblečení z lidově demokratický Číny, jídlo, maso, čínská elektronika atp. Pro znalého korejských poměrů nepřekvapivě na 장마당 obchodují především ženy, protože ženy mají, o něco, kratší pracovní dobu. Lidem, kteří vydělávají na šedé ekonomice slušné peníze, se přezdívá 돈주, Donju, doslova to v překladu znamená páni peněz. A jsou to, především, ženy.

I straničtí bonzové potřebují léky, nebo třeba maso. A aby sehnali léky, nebo maso, potřebují obchodovat na šedém trhu. Včetně úředníků ministerium státní bezpečnosti, proto je to hojně tollerováno.

Země jitřní svěžesti měla až do 고난의 행군, což doslova znamená namáhavý pochod, jak se poeticky zove nepoetický korejský hladomor v letech 1994–1998, distribuční systém a téměř nulovou šedou ekonomiku. Jenže, s 고난의 행군 se někde distribuční systém zastavil i na týdny (ověřeno), jinde, sice, distribuoval, ale přežij z klasu kukuřice, hrsti rýže a 1/4 hlávky napa zelí tejden. Lidé začali prodávat cennosti, kupovat jídlo, začal vznikat šedý trh. Od té doby je nějak tollerován, a po smrti vysoce váženého generála Kim Jong Ila jej respektovaný vůdce vysoce vážený soudruh Kim Jong Un tolleruje ještě více.

Země jitřní svěžesti je připojena na internet, podmořským kabelem, ale přístup k internetu mají pouze opravdu prověření, vysoce postavení, straničtí kádři. Pro většinu lidí není nic, a pro ty ostatní je 광명, Kwangmyong, korejský intranet, na kterém jsou stránky universit, díla vůdců, anekdoty z válek a recepty. Přístup na 광명 je možný na universitách, v počítačích knihoven (mimo Pyongyang: pokud jde proud, což moc často nehrozí 😅), no a na mobilních telefonech 고려링크, Koryolink, což je 3G operátor, fusion egyptského Oraskomu a korejského ministerium pošt a telekomunikací.

Orascom měl exklusivitu na síť 고려링크 do roku 2012. Když exklusivita vypršela, Strana, respektive telekomunikační ministerium, zřídila novou službu, která se zove 강성네트망 – Kangsong NET. Stejně, jako 고려링크, běží na standardu UMTS 2,100 MHz, a od roku 2023 také na dosud neustanovené frekvenci LTE od lidově čínské společnosti Huawei.

Rozdíl mezi 고려링크 a 강성네트망 je následující:

Podle neověřených zdrojů (tarify pro cizince jsou odlišné!) poskytovala společnost místním služby, v době exklusivity, tak, že za částku kolem Gringo$20.00 dostal soudruh paket volných minut, SMS a MMS, a když to vyčerpal, měl do konce měsíce smůlu: Strana ví lépe, než on, kolik potřebuje volat a potřebují volat i jiní soudruzi! Přístup na Kwangmyong však je, a byl, vždy zdarma. Po konci exklusivity je možné dokupovat další jednotky, tj. minuty, SMSy a MMSy, ovšem uživatel musí platit v Gringo Dollarech, nebo jiné mezinárodně obchodovatelné měně (Yen, Renminbi, Euro, Libra).

Oproti tomu 강성네트망 lze platit v korejských wonech, služba je levnější, a údajně i kvalitnější.

Podle neověřených zdrojů 60% obyvatel Pyongyangu má nějaký mobilní telefon. No, dobře, jestliže by to i byla pravda a opravdu mělo 60% obyvatel Pyongyangu nějaký mobilní telefon, tak mimo Pyongyang to bude tak 6%, maximálně!:

1. není na žrádlo: budeš řešit mobil?
2. proud jde tak 1 – 2× tejdně, síť je poddimenzována: budeš řešit ještě mobil?
3. pokud nejsi „pán peněz“, beztak na to nemáš, i když to můžeš platit wonem.

Ale páni peněz mají. Za peníze lze v Zemi jitřní svěžesti, zdá se, opravdu vše.

Příklady:

1. Podle Socialistické Ústavy jsou všecky motorové dopravní prostředky ve vlastnictví státu. Soukromé vlastnictví motorového vozidla je možné pouze na výjimku, zpravidla zasloužilým členům Strany, hodně zasloužilým! Realita: dáš kolem Gringo$500.00 – Gringo$2,000.00 (zdroje se liší!) a dostaneš povolení k nákupu auta i povolení k nákupu paliva (což je větší problém, než získat auto! 😅).
2. Podle Socialistické Ústavy nelze vlastnit půdu, byt, dům, všecko vlastní stát. Realita: za Gringo$5,000.00 – Gringo$20,000.00 (opět, zdroje se liší!) není problém získat appartement v downtownu Pyongyangu. Papírově bude, samozřejmě, na někoho jiného, komu se bude hodit cca 1/4 z těch peněz, logicky.
3. Podle práva KLDR pracovat je povinnost a Strana práci přiděluje – ví lépe, co kdo umí, a co ho bude naplňovat, než on sám. Realita: za cca Gringo$1,000.00 – Gringo$2,000.00 ne­ní problém vybavit papíry, že soudruh, nebo spíše soudružka, že, je na tom zdravotně tak, že pracovat nemusí. Soudružka pak může bez obav obchodovat na šedým trhu a nemusí čekat, kdy jí Strana povolá aby šla tam, kde je málo jídla.

Stejné je to se zbraněmi. Jsou. Jsou i mezi lidmi, logicky, čím větší zbraňové restrikce, tím větší síť illegálního arsenálu.

1Kdo udělil odpovědi palec? zjentek před 6 dny

0 Nominace Nahlásit