Dokážete říci/Jste v čem jste jiní než ostatní (lidé ve vašem okolí)? :)

Nemyslím si, že bych byl jiný než lidé pohybující se v mém okolí.
Jiný jsem ale byl v době privatizace, věřil jsem tomu co nám říkala vláda a prezident a nekradl jsem.
Doplňuji:
Teď sice nemám vilu za dvacet melounů, ale mám malý rodinný domek, který jsem si postavil celý svýma rukama, bohužel v minulém režimu. Kdybych byl mladý stavěl bych i nyní.

Upravil/a: mosoj

To není zvláštní otázka. To je záludná otázka.
Každý člověk je jedinečný. A v čem, to se říká těžko, neb není správné se vyvyšovat ani ponižovat, takže jak mohu zcela objektivně posoudit, v čem jsem jiná. Těžko to specifikovat a zůstat neutrální. To může jen skupina v okolí.

nezávidím (snažím sa)
nekradnem (snažím sa)
nestarám sa o druhých (snažím sa)
nesúdim iných (snažím sa)
a pod (snažím sa)

spoločné s ostatnými mám asi to, že mi vadí závisť, kradnutie, ohováranie a odsudzovanie a pod.

Tak predne jsem se narodil v CR to lide v mem okoli ne…:D

Každý člověk je v něčem jiný než ti druzí, každý je originál. Jen nadutec si myslí, že je ve srovnání s jinými natolik mimořádný, že si zaslouží zvláštní ohledy (celý parlament, celý senát, naše „celebrity“ a spousta zbohatlíků, kteří si myslí, že nějaký ten milion za nehty zneviditelní slámu, co jim čouhá z bot.
Ne všichni lidé se mi musí nutně zamlouvat a ne se všemi musím toužit vést „smysluplné debaty“. Přesto ale uznávám právo každé osobnosti být sám sebou a být přesně takový, jaký kdo je nebo jaký chce být.
V něčem asi jiná jsem – z duše se mi protiví nerespektování pravidel (protože ta jsou člověku dána proto, aby nám všem usnadňovala život) a nesnáším posuzozávní a odsuzování jiných lidí. Závání to totiž hloupostí a přízemností. Nikdo z nás není Bůh. Naše názory a měřítka jsou individuální a nemohou sloužit jako názory obecně platné.
Kdo jsi, člověče, abys soudil?
A tak lehce si řada lidí zvykla škatulkovat, posuzovat a své fantasmagorie jiným podsouvat jako všeobecně platné „pravdy“. Čím je člověk méně zralý a moudrý, tím rychleji vynáší své soudy o jiných.

Tak na toto dokáži odpovědět zcela přesně. Na rozdíl od ostatních v okolí, všechno vím, všechno znám a všude jsem byl 😉 a proto jsem teď tady 😉

Maximálně souhlasím s terry. Během mého života jsem se setkala s velkou spoustou lidí. Každý (skutečně každý z nich) byl zajímavý. Všichni lidé prožívají svůj život nenapodobitelně. Pro pozorovatele je na něm vždycky něco neobvyklého, protože je to jiný život. Záleží ovšem na tom kdo se ptá, jak moc ho to zajímá a jak dobře dovede naslouchat a nechat dotyčného, aby se mu otevřel. Když jsem kdysi, začátcích, dramaturgovala jeden, dnes stále velmi populární pořad v TV, nejkrásnější na něm byl (a stále je) ten zájem o hosta. Tak by to mělo být i v životě. Ráda naslouchám lidem, ráda poznávám jejich osudy. Ještě raději jim pomáhám, když to potřebují.
Ale co se týká mé „výjimečnosti“ – tak to by museli posoudit jiní.
Já si jen říkám: V nebi mě nechtějí, v pekle se mě bojí, no tak jsem tady:-)

Každej člověk má něco společného a přesto je každej jinej… Ono někdy zdání může klamat, pokud si o sobě někdo myslí, že je jedinečnej, tak z pohledu jiné osoby zas tak jedinečnej nebude… velký vliv na rozhodování mají zkušenosti a jak dotyčný přemýšlí. Hlavně jak byl vychováván.