Dokážete ještě dnes recitovat nějakou báseň, kterou jste se učili ve škole?

Verše z Nerudových Kosmických písní

„Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči,
jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí … “

Část jsem vložila jako otázku – dnes symbol EU -" jsou tam i malé hvězdičky, kol nichž se velké točí …"

Vzpomínám, že od Nerudy jsem uměla z každé jeho sbírky nejméně jednu báseň. Všechny neumím už celé, ale některé verše ano.

„Srdce to lidské — ach bože, přebože —
za zlobu móže snad, za lásku nemóže! “

„A kdyby byla snad
svázána v uzlíčku,
přec bych ji miloval
tu drahou matičku.“

Další nebudu uvádět, i když mezi ně patří úryvky z básní, např. Maryčka Magdónova, Dědova mísa, některé epigramy, Balada o očích topičových atd. , Hrubína, Skácela, Neumanna atd.

¨

Upravil/a: annas

Oj, mor ho, detvo môjho rodu… Nemôžem povedať, že školské básne si pamätám, ale ich časom skryté slová sa mi zjavia v mysli, keď ich je potreba. Občas nimi prekvapím aj samu seba, napríklad, keď mi v spomienkach na naše boje za slobodu v dávnych časoch nájazdníkov vychádzajúceho slnka a votrelcov mesačného svitu tieto slová prichádzajú s mečom v ruke

Alespoň úvodní sloku:

Petr Bezruč – Ostrava

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly

Nikdy jsem nepochopil, jak mohl dotyčný havíř kopat uhlí sto roků a jak mohl mít v rameni bezmasém nějaké svaly, které mu v železo ztuhly. Jo, a proč si bral do práce chléb s uhlím, jak se píše později?

A Borovského epigramy? Nejvíc se mi líbil dodnes platný:

Nechoď Vašku s pány na led
mnohý případ známe
že pán sklouzne
a sedlák si nohu zláme

Nebo tak nějak. Jinak jsem povinné básničky školou uložené upřímně nenáviděl. Zato Ovidia jsem miloval.

Desítky. A nejen ty „povinně naučené“, básně jsem četl a často si aspoň kus zapamatoval i později. Občas bavím osazenstvo večírku, zvlášť když jsem pod vlivem a přejdu na cizí jazyky (nejen obligátní ruštinu – Dopis Taťány Oněginovi by asi dali mnozí – ale také třeba polštinu, pamatuju si kus Pana Tadeáše nebo třeba začátek The Raven od Poa).
Mezi má nejoblíbenější básně patří Strážce majáku od J. Préverta a České moře od Jiřího Žáčka.

Poštovní schránka na rohu ulice
to není nějaká lecjaká věc,…

Zemřela matka, do hrobu dána,…

Šisju siju si botičky
do sucha i do vodičky
Sviť měsíčku sviť,
já mám holou…

Gymnázium jsem opustila v r. 2013. Pamatuji si akorát stokrát omílaný začátek Máje:

„Byl pozdní večer – první máj,
večerní máj byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.“

K předpotopním dílům K. H. Máchy se vyjadřovat nebudu, protože by to bylo na samostatnou kapitolu. Nejsem příliš velký fanoušek recitování ve školách, protože ne každý má v sobě dar přednášet s citem a ne jako říkanku z první třídy. Navíc, jak jsem tehdá vnímala, spousta dětí neumí ani pořádně číst text – neví, kde dělat pauzy, a že otazník a opravdu znamená otazník. Pro mě bylo to memorování celkem otravné, když se mi báseň nelíbila. Raději bych nechala vybírat děti básně sama třeba z učebnic aktuálně studovaného ročníku…

Upravil/a: RyuzakiKate