Avatar uživatele
RyuzakiKate

Děsili/udivovali vás v dětství rodiče svými podivnými hláškami?

Mnohdy ti rodiče mluvili tak divně, že nám z toho vždycky šla hlava kolem. Nebo takové zvláštní rozkazy, kterým jsme nerozuměli. Pan Dušek v představení Čtyři dohody uvádí např. slovo „vystřel“, „roztrhnu tě jako hada“ a podobně. Vzpomenete si, s čím jste se setkali vy a jak jste si to vykládali?
Já si vybavím chvíli, kdy si mamka s tátou povídají a mamka na něco reaguje ve stylu:„Cože? No mě vodvezou!“, načež jsem zbystřila a ihned se ptala „Mami, a kam tě odvezou?“ a začla mít o maminku seriózní starost :)

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? CR chess2017 před 2430 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Kepler

Mně uvízla oblíbená hláška mé babičky, o které si dodnes nejsem jist významem: „to ty umíš, nasrat na peřinu a svalit to na kocura!“

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
marci1

Ani ne. Spíše měli hlášky: „Kdo to bude mít dřív uklizeno, je vítěz“. A ještě to počítali: Jedna, dvě … a my jsme se mohli potrhat, abychom zvítězili. 🙂

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
mosoj

Ne. Mě udivují dnešní mladí svými přiblblými hláškami. Takže 1:1!

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
klumprt

„Chraň tě anděl Páně“ nebo „Přivedeš mě do hrobu tmavého“ to bych ještě pochopil. Horší to bylo s „Važ slova, synu.“ Velký oříšek, který jsem rozlouskl snad až někdy ve dvaceti bylo „Slepíš si oči“, to říkala máma, když jsem si četl něco při nedstatečném osvětlení.

🙂

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
cochee

„O co ti jde??“ vrcholně nas*aný otec s napřaženou pravicí k ráně, zacílené na (dle jeho názoru bezdůvodně) řvoucí (brečící) děcko – já nebo bratr 🙂

„já ti taku *** (doplň rozličné sloveso v budoucím čase 1. osoby č. jedn., vyjadřující ránu rukou), až ti snopel oko vybije!“ opět tatíček 🙂

(matka nebila, vědoma si, že si bitím ublíží spíše sama, bolely ji pak potlučené ruce 🙂 )

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Malvína

Maminka občas říkala „Neštvi mě nebo ti takovou hvízdnu“. Tatínek zase při rozhořčení nad čímkoli používal výraz „Bohati Máriju“. Dodnes nevím, co přesně to znamená, odkud se to vzalo a je možné, že to ani nepíši správně, takže se kdyžtak omlouvám 🙂 Od nikoho jiného jsem to nikdy neslyšela.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
quentos

(taky Dušek, ale „živě“ jsem to slýchal často taky:) „… a vrchol kouzelnického umění: ZMIZ!“

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek