Dávali jste svým dětem nebo vnoučátkům kousnout do citrónu a smáli jste se z jejich reakce ?

Ne – tak škodolibej jsem nikdy nebyl…
😉
Ale jednou mne fascinovala dcera, tehdy tak pětiletá, když si se mnou dala k večeři (trvala na tom) topinky s ´ďábelskou směsí´ (sám jsem ji dělal, byla tak akorát pro mne) – a pochutnávala si na ní stejně, jako já. Manželka to pozorovala a ježily se jí chlupy i na – no, všude – ona by ji nesnědla ani z donucení…
;-DD

Ne, to mě ani nenapadlo a jak to správně nazval gecco, nejsem škodolibá. Já byla ráda, když synáček baštil všechno, co jsem uvařila a nevymlouval se, že mu něco nechutná:-)

Neni třeba dávat dětem kousnout. Dříve či později to každé dítě zkusí ochutnat samo.

Vzal si ho sám na roce a půl a naprosto v pohodě snědl celej plátek a anii to s ním nehlo..

Ne,ani by mne to nenapadlo,děti na to přijdou samy.
Tys asi okusil co?
Je to přesně tvůj styl,to už vím,mít radost z cizího neštěstí a posmívat se neviňátku.
Já bejt tvým vnoučkem,tak ti dám do bůčku cukr a do piva jar,to jen na oplátku.

Upravil/a: anonym