Dámy, v kolika letech jste se naučily vařit?

Přemýšlím, zdali na to lze odpovědět. Vše nějakou dobu trvá, začínáme od jednodušších receptů po ty složitější. Vlastně se pořád učíme… Až jednoho dne nám někdo pochválí svíčkovou se slovy, že od nás je ta nejlepší.

Brzy,v podstatě vařím už od svých devíti let a bylo to tak,že jsem mamce vždy pomáhala v kuchyni a bavilo mě to a pak jsem dostala bojový úkol uvařit oběd,když naši nebyli doma.Sice jsem jídlo přesolila,ale pochvala byla a tak vlastně vařím dodnes,protože o prázdninách jsem obědy měla vždy na starost,jsem nejstarší ze tří sourozenců a rodiče chodili do práce.....ještěže mám pro koho vařit,jen pro mě samotnou by mě to nebavilo..Sice neuvařím všechno,na ledasco si netroufnu,ale mladýmu chutná a to je hlavní.

já v patnácti a naučil nás to taťka
mamka chodila na směny a jeho
si pamatuju u toho vařiče se
zástěrou uměl vařit výborně !!
pak jsem se odstěhovala do Prahy
a všem svým partnerům vařila i
podle receptů, ale taťkův salát k
vánocům se mi povede vždycky
stejný a to si na něho vzpomenu,
že by si se mnou s chutí dal plnej
talíř a ještě by se olízl od ucha k uchu..
Doplňuji:
jednou jsem koupila pytlíkovou svíčkovou
a chutnala nám k tomu sekanou a domácí
knedlíček..pro dva to fakt stačilo 😁

Upravil/a: briketka10

Začala jsem asi tak v jedenácti letech, ale zkušenosti sbírám celý život. Pořád je co se nového naučit… 🙂

kolem plotny jsem se pohybovala od malička asi jako každý…
ale samostatně si vařit jsem začala někdy kolem 16 to jsem si vařila každý den, zkoušela nové recepty a vymýšlela další…

Já se naučila vařit až, když jsem se vdala. V cca 27 letech. Po ruce vždy velkoobjemovou kuchařku a už jsem jela české omáčky, karbanátky apod.
Má máma vařila tak maximálně „na otočku“ 10 jídel. Když mi řekla, abych jí pomohla, nechala mě vždy jen oškrabat zeleninu a to mě brzy přestalo bavit. Takže jsem začínala „od píky“. Nehledě na to, že tenkrát máma vařila co nejlevněji, takže pořád dokola „pajšl“, ledvinky, slezinky, smažený květák, z tehdy levného mletého masa karbanátky apod. Řízky udělat dobré neuměla. Prostě jsem neměla kde se naučit vařit, jen podle kuchařek. A s dnešní tolik proklamovanou zdravou stravou (humus, cizrna, pohanka apod.) mám velké mezery.

Asi nikdy :o), je mnoho pokrmů, které jsem ještě nevařila!
Od dětství jsem pomáhala při vaření nebo okukovala postup.
10 kuchařek bude vařit svíčkovou a každá bude jiná :).
První „složitější“ samostatný oběd jsem vařila podle receptu v časopise ABC: plněná rajčata s omáčkou a rýží + litá buchta na plech (ze sešitu maminčiných receptů) ve 14, jako překvapení pro rodiče.
Během studia SŠ jsem byla na internátu, tak čarování v kuchyni bylo spíše sporadické. Pravidelně jsem začala vařit od 20.
Dnes vařím úplně jiná jídla, jsou jiné výživové trendy, chutě, zdravotní stav i možnosti (finanční např. u masa).
Stalo se, že jsem některý pokrm uvařila až po 20 letech :).

Já jsem se naučil vařit již v 10 letech. Napřed za odborného dohledu rodičů. Později jjsem musel naučit vařit svojí ženu ta z domova nic neumněla. Jednou jsem jí chválil gulášovou polévku a pak mi řekla že to byla hrachovka do které jí spadla paprika.
Musím jí trochu omluvit vzal jsem si vlastně 17 letou holku.18 jí bylo až mněsíc po svadbě.Do bramborových placek dala tolik mouky že to šlo použít místo eternitu na střechu.K pře­kousnutí to nebylo.