Má nevýhodu v tom, že těm lidem, kteří to s ní myslí poctivě,
svazuje ruce. Naproti tomu těm, kteří to s ní neberou vážně je
umožněné skoro vše. Komunisti i fašisti nikdy demokracii vážně nebrali
a ani ji nikdy brát vážně nebudou. Tak budou dále zneužívat nespokojence,
budou stále svolávat další a další protesty bez ohledu na to, kolik se tam
děje násilí, bez ohledu na vulgárnost, která je provází, bez ohledu na
to, kolik účastníků se nich může nakazit a v kolika rodinách budou zase
připravovat pohřby. Čím bude hůř, tím lépe bude pro ně.
Zdroj: DenníkN
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Kepler před 1129 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Co čekat od diktatury šedé většiny. Stádečko jen čeká, až se ho nějaký psychopat ujme. Ideálně ze Slovenska.
0 Nominace Nahlásit |
Je třeba jasně si stanovit, co je demokracie a co už ne. Neplést si svobodu s anarchií. Demokracie neznamená možnost dělat si co chci, znamená respektovat to, co jsme si sami zvolili. V posledních letech se stále častěji mluví o neschopnosti liberální demokracie čelit aktuálním geopolitickým výzvám (migrace, terorismus, vzestup Číny, koronavirová pandemie…). Jsem toho názoru, že tam, kde je už demokracie bezzubá, musí zasáhnout tvrdá ruka, a to až do vyřešení problému.
0 Nominace Nahlásit |
Předně, které nevýhody (protože je jich bezpočet)? Demokracie i republika může mít mnoho podob, na světě existuje, existovalo a může existovat mnoho politických systému a stávající se mohou zlepšit,aby fungovaly lépe a efektivněji (i demokracie – její podoby – se dají uzpůsobit, aby fungovaly o něco lépe, ALE ona nikdy tak úplně nefunguje a i když se dá zefektivnit, zlepšit politický systém, tak pořád je to značně nestabilní, nejednotný,… systém, který v reálu nefunguje a nahrazuje něco přirozeného, co vynguje snadno samo o sobě).
Chápání či dělení demokracie:
přímá, nepřímá
forma vlády
politický systém
a další… (podle významů a chápání nebo podle druhů)
Demokracie – forma vlády – v podstatě vláda lidu neexistuje (to je
pak anarchie a ta je paradoxně vůči všemu, co hlásá demokracie a není tam
žádná spravedlnost ani rovnost… jen neomezená svoboda, která pak plodí
velmi mnohno nesvobod, žádnou rovnost, naopak velkou
nadřezenost/podřazenost a nespravedlnost). Vláda zástupců atd. pak není
vláda lidu a nedá se tak označovat (≠demokracie), ale vláda skupiny
(aristokracie, oligarchie, byrokracie) – i když je to třeba volená
skupina. A to je ten PRIMÁRNÍ znak zoho, že se jedná o demokracii. VOLBY.
Pokud tam volby nejsou, tak se o demokracii nejedná – ono se o ni reálně
nejedná ani tak, ale takhle se to bere, jsou tam volby (nezkorumpované), tak
je to demokracie (ALE demorkacie není jediná pozitivní forma vlády a
přítomnost voleb není též žádnou podmínkou spravedlnosti,
oprávněnosti, správenosti a tak podobně).
Pilíře demokracie ani dělba moci nejsou žádnými reálnými pilířemi ani
pojistkami. Demokratická republika je velmi náchylná k nedemokratické a
vyloženě k ní tíhne. Je velmi zranitelná a aby se tam někdo zmocnil
politické moci nevyžaduje nějak moc úsilí ani snahy. A aby došlo
k narušení té demokracie, tak to lze mnoha způsoby (všechny vesměs
jednoduché). Totalitu si klidně lidi můžou i sami zvolit (velmi reálné a
dokonce i pravděpodobné). K moci se může dostat někdo zcela
legálně-demokraticky… „čistými“ volbami, ale provede pár změn a té
moci už se nepustí a udělá z toho diktaturu (nic těžkého) – ať už
prezident, premiér, kancléř nebo někdo takový (a to ani nemusí mít
nezbytně výkonnou moc). Provést puč pak půže prakticky kdokoli a to je
v demokratické republice zpravdila snažší, než třeba
v diktatuře/totalitě (nedemokratické republice), konstituční nebo
absolutní monarchii. A hned je z demokracie diktatura – jen se obsadí
pár budov (popřípadě osob atd) znamenající/reprezentující moc a něco
se vyhlásí. Udělat revoluce je už o něco obtížnější, ale taky to jde
(a nějaké povstání, vyburcovat konkrétní skupinu a vést nějaký útok
lze taky poměrně snadno, když umí manipulovat s davem). Ale provést
převrat je hračka (viz všechny vzniklé republiky za posledních 100 let a
jejich historie za tu dobu). Ale nejvtipnější na tom je, že lidi si prostě
klidně vyloženě dobrovolně zvolí totalitu (doslova třeba i chtějí
totalitní stranu) – což je zcela přímá, rychlá a snadná
z demokratické republiky – k nedemokratické. Nepřímá cesta (i když
né tak úplně) je pak, když si zvolí člověka, který má zcela očividně
diktátorské sklony a je jasné, jak bude jeho politika vypadat a co udělá…
lidi totiž vzhlíží k autoritě a dokonce ji vyhledávají – klidně si
ji i sami stvoří, ve smyslu pseudo-autority/vůdce (hledají ji, následují,
obdivují… pevnou ruku, vedení, vůdce… takhle je to od pradávna,
společnost byla vždy založená ne vedení/vůdcovství.. je to dáno
podvědomím, ale i logikou, protože logicky je na vedení a autoritě
založená veškerá společnost i dnes a to i v republikách a
demokracicíh – taky se tam hledá silná, „jasná“ osobnost, které má
vést a měla by vědě, co dělá. Ale když tam taková osobnost není –
jako v těch demokratických republikách, konstitučních nebo absolutních
monarchiích a prostě v politice není, tak ji lidé hledají a uchylují se
k té negativní, rádoby vůdcovské, respektive
diktující/ředitelující, kruté a prohnané osobě, která má spousty
negativních vlasntostí a možná i psychických/mentálních poruch… a
jsou z toho pak tyranie/despocie, diktatury nebo totality… a lidi si prostě
klidně rádi zvolí i diktátora = negativní autoritu).
Krom anarchie má nejblíž k praktické demokracii ochlokracie (vláda
lůzy – ta se dá rozdělit na dva zpsůby, vláda skutečné lůzy – což
má blízko k té anarchii nebo formální vláda lůzy, kde neuvědomělí
lidé/dav něco volí nebo si žádá – buď tahají za nitky některé
konrkétní politické skupiny a působí nma ten dav, ovládají ho a nebo se
ty skupiny bojí toho davu, respektive třeba sbírají popularitu/hlasy atd.,
tak iudělají cokoli, co si ten dav žádá/usmyslí – to je též vláda
lůzy, přímá nebo něpřímá).
Další (ale už takovou vedlejší věcí) je, že se to může tvářit
jako demokracie (ostatně snad všechny dikatury/totality o sobě říkají,
že jsou/demokracie nebo se tváří jako něco jiného = pokrytectví lži
atd), kde jsou poctivé a nijak omezující volby, ale jsou falšované (ani ne
zkorumpované/koupené, ale prostě upravené výsledky/čísla)… a to je
pro někoho na vrcholné pozici opět docela snadné, pokud by chtěl…
Vynaloží menší úsilí a trohu risku a rázem drtivě vyhraje volby
(stávající prezident, premiér, kancléř,…). Sám, když ten úřad
zastává prosadí něco, co mu to ještě líp umožní (což samo o sobě
není nezákonné nebo to z toho nedělá diktaturu – ale umožňuje mu
to) – jako například prosazení konkrétních zákonů, drobná úprava
hlavních zákonů/ústavy, menší změna politického systému, získání
pravomocí pro úřad, který právě zastává (tedy pro sebe, ale formálně
je pro úřad – tedy i pro ty příští, kteří ho budou jakože
zastávat).
To je demokracie ve formě republiky. Pak demorakcie ve formě monarchie
(konstituční monarchie), tam už je o něco těžší, aby se zvoeln
představitel (třeba premiér) zmocnil diktátorské vlády a TÉMĚŘ
nemožné, aby se z toho stala totalita (a zrovna komunismus a jeho obdoby jsou
vyloženě v kontrastu s monarchií). To už spíš ve formě revoluce a
změnit celý režim, politický systém i fromu státu a to je podstatně
těžší, udělat revoluci. Ale opět je to není až tak složité a ta
možnost tu taky je (i když ne tak velká/náchylná jako v demokratické
republice).
To už je ale pak vždy individuální a záleží na konkrétním politickém
systému a situaci.
To co se maskuje jako demokracie, úplně normálně může existovat i tam, kde žádná demokracie (volby) nejsou. Spravedlnost, stejná práva, svoboda, referenda, příležitosti, možnosti, volný trh, vliv atd atd…
Achilovou patou demokracie (jednou z mnoha) je, že lid prostě nemá orientaci v politologii/politice a příslušných disciplínách a nemá znalosti ani kompetence, aby mohl rozhodovat, posuzovat atd. To je hlavně otázka znalostí a schopností, ale pak taky vlastností a především davové manipulace (které jde velmi snadno využít… i těmi nejdemokratičtějšími cestami). Lidé zabývající se psychologii, davovou psychologii, propagací/reklamou/marketingem a distribucí by mohli vyprávět. A to je ten hlavní znak demokracie. Volby, pokud volby nejsou, není to demokracie (samoptná přítomnost voleb taky samozřejmě demokracii nezaručuje, ale to je teď jedno). Demokracie je hlavně přelud, je to jen pojem, ze kterého se za posledních asi 200 let stalo dogma. Respektive se opírá o myšlenky a „tvůrce“, kteří byli proti demorkacii (proti volbám lidu) nebo republice. Oni to byli konzervativci/liberálové, zastánci svobody a stejných práv (rovnost před zákonem) atd. ALE nic z toho neznamená jen a pouze demokracii a dokonce byli vyloženě proti ní. Tito starověcí myslitelé, filozofové, stejně jako osvícenští teoretici byli pro spravedlnost, kapitalismus, volný trh, stejná prává… nikoli však pro demokracii/republiku.
Upravil/a: Disraeli
0 Nominace Nahlásit |
Když vlády utahují šrouby a demokracie jim nic neříká, je čas jim dát nějak na vědomí, že si dělají z ústavy trhací kalendář. Zacházejí s lidmi jako se svým majetkem. To, co vlády nepotřebují, jsou informovaní a vzdělaní občané. Proč asi povinná školní docházka nebyla v loňském roce povinná? Zakony se ohýbají, jak je potřeba, ale nikdy ve prospěch občanů. Mají mlčet i teď, když jim sahají na jejich děti? Byly snad covidové vakcíny testované někde někdy na dětech, že jsou najednou potichu někde nahoře schváleny?
Upravil/a: Ametyst
0 Nominace Nahlásit |
DenníkN jsou noviny, škoda, že už jsem je vyhodil, toto číslo bylo někdy ze začátku září, už přesně nevím, možné rozpětí 2.9. až 5.9.2021
Největší problém je, že zvolení politici nezastupují své voliče, a nepracují v jejich prospěch,ale proti nim. Zastupitelská demokracie je jen iluze demokracie.
Demokracie znamená diktaturu 50 % voličů, resp. přibližně 20 % obyvatel. Z těchto 20 % je s volbou následně spokojeno zhruba 15 %. Zbývajícím 85 % jsou silou vnucována pravidla, o která se neprosili. Můžete tvrdit, že to je vláda většiny, ale realita je taková, že 85 % lidí není plně spokojeno. Taková je realita.
Ve starověkém Římě byla demokracie, v době války byla pozastavena a vládl diktátor.
No tvl, já s tebou souhlasím (to se divím :D). Ta procenta jsou kolikrát
ještě i menší. I když bych to nenazval přímo diktaturou (ale je to
prostě na jejich úkor, těch, co chtějí něco/někoho jiného… i když je
jich ve výsledku snad vždy nejvíc).
Je to vláda menšin nad ostatními menšinami (=většinou), když neberem
v potaz to, že je to reálně vláda (některé) skupiny (té zvolené), což
z toho vylučuje vládu lidu (demokracii).
A taky hlas většiny (i kdyby to skutečně byla většina) není žádným
důkazem spravedlnosti nebo pravdy atd. Kompetence, oprváněnost nebo reálná
správnost nehrají ani druhé housle… jsou někde vzdu nebo nejsou
přítomné. :D
Ale v Řecku (v některých měst. státech) měli už před Římem daleko
větší (reálnější) demokracii, než v Římě (a stejně na ni každý
nadával, včetně všech známých filozofů nebo vůbec osobností… kromě
těch pár osobností v politice, které z ní pochopitelně profitovali a
kromě těch pár málo typických „demokratických“ vůdců, největších
představitelů nebo dokonce spolu/trvůrcu demokracie – kteří si ale
zrovna moc demokraticky nechovali – jako autokrati, někdy i násilníci,
krutí lidé a uchylující se ke kurupci nebo nelegálnosti… to byli
největší demokratičtí vůdci starověku. A ješště vzít v potaz, že
každý trochu úspěšný člověk, politika, vojsko, vědy atd… – byl po
zásluze vždy potrestán: vyhnán/ostrakizován, uvězněn nebo rovnou
popraven). Demokracie v praxi.
Jinak ten titul měl v tehdejším Římě jiný význam, než dnes (to já
jen, kdyby si to někdo myslel). A přesněji byl ten titul udělován ve
vyjímečné situaci a v nějakém stavu ohrožení (nejčastěji tedy když
byli ve válce). Takže tam každou chvíli někdo tento „úřad“
zastával.
Každopádně to v Římě nebyla snad vůbec demokracie (možná jen v tom
smyslu, že tam měli volby a pokud by se dala započítat i dělba moci a
cursus honorum – což z toho ale demokracii nedělá), jinak to byla
aristokracie, oligarchie s prvky monarchie (krom jiného hlavně ten titul
diktátor) udělovaný ve vyjímečných stavech – autokrat s téměř
neomezenou mocí. REspektive s neomezenou mocí a pár málo povinnostmi, aby
mohl mít tu neomezenou moc).
Souhlasím. Dobrý komentář.
Řím prošel řadou změn, od království po císařství a křesťanskou
proměnu. Často si osoby, které žili před tisíci let, představujeme jako
nevzdělance jednou nohou na stromě, ale je zajímavé, jak byli ve
skutečnosti vyspělí. Neměli mobily, a někdo měl ve sklepě otroky, ale
jinak řešili stejné problémy jako my.
Drap | 8209 | |
led | 4068 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2777 | |
zjentek | 2713 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |