Nic se neopakuje totožně. Proto nás může staronová událost překvapit i navzdory našim předchozím zkušenostem. Bude mít nové aranžmá s jinými herci. Kde hraje roli lidský faktor, nic není jisté.

To znamená, že byls životem prakticky ponaučen o něčem, o čem předtím nevěděls a nyní už o tom moc dobře víš. Jistě si s tímto novým ponaučením můžeš dělat co chceš, co bys s ním dělat měl či neměl jsou jen spekulace. 🤷‍♂️

I když začneš cokoli znovu, tak to nikdy neni stejné. Ani u těch jazyků, v každém věku se jinak učíš, máš třeba právě tu motivaci, která tě posunuje dopředu, obdobně ve vztahu. Za dobu odluky jste každý získal jiné zkušenosti a díváte se na život jinak. Zkrátka pokaždé je všechno jiné.

Nevstoupíš dvakrát do téže řeky je konstatováním toho, že řeka se mezi prvním a druhým vstupem proměnila, že už není tou samou řekou. Řeka se jmenuje stejně, ale tok vody již úplně stejný není. 😄

V archivu vysvětleno několikrát,

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/dvakrat-nelze-vstoupit-do-teze-reky-a-tak-me-tak-napadlo-proc-ne

Je to velmi jednoduché. Rozdíl je v čase. Protože jde o filosofické zamyšlení, které souvísí s plynutím času další Herakleitův výrok ?panta rei" – vše plyne, vše je v pohybu. Je to podstata všeho dění v životě. Platí stále.

Vy do stejné řeky vstoupíte i nevstoupíte. Vy vstoupíte např. . do řeky Moravy, pokud se nepřejmenuje, je to stále Morava. Můžete do ní vstoupit, kolikrát chcete. Ale protože voda v řece teče, plyne, je jiná , takže je jasné, že do téže vody řeky Moravy nevstoupíte.

Stejně, když něco začínáte znova, totéž, "vstoupil jjste do téže řeky, ale rozdíl je v čase.
Vše plyne. Dnes je dnes, zítra bude dnes, dnes bude včera toho plyne, že sice nikdy dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ale zmáčet se můžeš pokaždé úplně stejně!“. V jeho dob pojem čas neexisoval,
ale jen dění =, co se odehrává, pohybuje, mění pohyb vody podle citátu – dnes v čase a byti = to, co bylo, jest a bude = tatáž řeka

Podle znalostí z dějin filosofie

Doplňujii Hertakleitův filosofický názor.

Herakleitos z Efezu (asi 540–480 př.n.l.)

Pravděpodobný autor termínu filosofia a výroku „panta rei“ (vše plyne), starořecký přírodní (kosmologický) filozof, který učil, že vše, duše i tělo, právě tak jako země, voda i vzduch jsou jen zvláštními stupni a stavy věčného koloběhu změn pralátky a přírodního živlu – ohně, který je základem k pochopení podstaty světa i člověka. Byl přesvědčen, že čím více ohně je v duši, tím je sušší, lepší a moudřejší. Doporučoval, aby člověk svou duši nenavlhčoval. Opilec podle něho vlastně zasluhuje zavržení, neboť si sám způsobuje vlhkost, tedy nerozumnost, nízkost a nepružnost duše. Oheň považoval za nositele rozumu a duši za jakýsi „ohnivý výpar“, tj. jednu z podob ohně.

Ostře rozlišoval mezi moudrostí (poznání logu, který vše řídí) a mnohoučeností. Učil, že všechno plyne, nic není stálé. Dvakrát nelze vstoupit do téže řeky. Nedůvěřoval smyslům, ale spíše poznání rozumovému.
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web­.php/slovo/he­rakleitos-z-efezu-asi-540-480-pr-n-l

Upravil/a: annas

Myslím si, že v dnešním „moderním“ světě už to rčení tak úplně neplatí. Je to podobné jako s některými pranostikami.

Upravil/a: quentos