Co už je pro vás „starý film“, který už nestojí za stažení?

K starým filmom…
ak pozeráte starý film s istým odosobnením od súčasnosti, sledujete nie naivitu zápletky, či nedostatok počítačových efektov, ale práve naopak, sústredíte sa na výkony hercov, na myslenie divákov vtedajších čias, budete ich rovnako prežívať ako oni.
Vy o trochu starší, čo ste ako deti prežívali mayovky, dnes sa im smejete, ale skúste sa stať predpočitačovými deťmi a budete tieto nemecko-Juhoslovanské indiánky prežívať znova a znova…

To záleží kus od kusu. Existují filmy z osmdesátých let, na které se rád mrknu. Jsou i meziválečné, které rád vidím. Pak jsou „moderní“ alespoň dobou vzniku, ze kterých mi stačí ukázka aby mi bylo špatně… (sharknádo,…)

Mně se, naopak, staré filmy často líbí. Nedávno třeba – U konce s dechem s R. Gere z r. 1983

Za stažení mi nestojí ten co se mi nelíbí. I když je zánovní.

https://www.csfd­.cz/film/19620-u-konce-s-dechem/prehled/

Lidé opakují jednu věc neuvěřitelně dokola. Podceňování, ne-li hanobení, minulosti a ztrátu minulých znalostí. Je šílené, kolik technologických vynálezů se ani nedostalo do popředí současnosti a kolik historických pramenů se naprosto vynechává ve studiích. Například už jen technologie počítačů a programování. Hodiny, spektrální složení planet, … Nechápu, kde se v lidech bere představa, že lidé 6 000 000 seděli na zadku a pak během posledních 200 let vyvinuli veškerou techniku a vědu. Takže co bych zavrhoval 20, nebo 100 let historie. Snažím se celou svou bytostí využít co nejvíce z naší historie. Daleko větší množství filmových efektů, triků a nápadů, nepřeberné množství technik a vědeckých objevů leží v minulosti, než se denně objeví v současnosti. Lidé na každé ponechání minulosti odpoví: „No co, doba jde dopředu, tohle přeci není potřeba už!“ A to je tak stupidní chyba, co nás drží ty stovky tisíc až miliony let pořád tak blízko stromů a tak daleko od hvězd. O meziplanetárním cestování snili už jen Římané. Kolik forem písma a obrazového přenosu se používalo v historických knihách. Pokud je mi známo, lidé nejdou přímo dopředu a nevyvíjejí lepší věci. Naopak věci stagnují, protože se jim lidé nevěnují. Udržuje se uspokojení tupé většiny na úkor prohlubování znalostí a funkcí. Zámky byly před 300 lety komplexnější, než většina soudobých mechanismů. Co se té většině na minulosti tolik hnusí?

Na pomoc jsem si vzal seznam stažených filmů. Ze 113 mám jen 7 mladších třiceti let a kromě Buriana mám nejstarší z roku 1958. Už nezajímavé se mi zdají komedie ze 40. let založené na záměně osob. Ke stažení mě naopak často inspiruje ČT3 a iVysílání, kde se objevují starší, málo známé filmy. Např. minulý týden – Dívka s třemi velbloudy. Komedie s úžasnými hláškami.

20 let tak to je škoda protože třeba slasher horory byly top v devadestkách

Mám to úplně STEJNÉ, přijde mi, jako kdyby ty filmy ze 70./80. let „neměly šťávu“. Což je možná tím, že v tehdejších dobách největší rambousek byl „major Hradec z 30. případů“ (přirozeně nepočítám západní produkci na VHSkách). Když se dnes podívám na ty tehdejší kaskadérské triky (Hradcova bitka v U-Bahnu), tož to je mi až do smíchu.

I když částečně souhlasím s Její Excelencí ohledně „herectví“ (ruku na srdce, fimovým hercem může být KAŽDÝ, kdo není dyslektik a funguje mu natolik paměť, aby si zapamatoval na pár chvilek přehršli slov mono/dialogu), zvláště pokud koukám na „výkony“ soudobých hvězd, tak ono to na hercích nestojí. Venkoncem i takové „herecké poleno“ jako Arnold se dokázal posunout z rolí bouchače-terminátora až do komedií.

Jistěže je pár „klasik“, nad kterými „acháme“ dodnes – Leoneho špageťácké westerny (např. Dobrý, zlý a ošklivý; Tenkrát na západě) nebo legendární Alien (abych nechodil od sebe daleko) či Predátor atd., ale takové filmy byly vždycky (včetně těch z 1. republiky a poválečných ČB snímků). To nemění nic na tom, že souhrnně jsou ty staré filmy prostě „morálně zastaralé“.

Vůbec nechápu o čem to píše Matesax o „zámcích komplexnějších, než soudobé“, to je úplná blbost. Většina zámků z doby před 300lety šla otevřít obyčejným šperhákem, který byl notabene v podstatě „univerzální“ (stačil jeden na naprostou většinu zámků). Fakt, že se nahodile vyrobily i složitější mechanismy nemění nic na tom, že s NAPROSTOU VĚTŠINOU tehdejších zámků by si poradil ve chvilce i úplný začátečník v lockpickingu. ;) :)
Však známe i „úplné záhady“ jako třeba „mechanismus z Antikythéry“ (dnes již víme, že to byl na svoji dobu cca 100let př.n.l. velice sofistikovaný orloj/planetárium, který „předběhl dobu“), ale ani to neznamená, že CELKOVÁ tehdejší tech. úroveň byla prostě prabídná. Po čem ten nářek? Já bych se tedy ROZHODNĚ nevrátil k technologii bowdenových zubních vrtaček, nedejbože „šlapacích“ a „bez umrtvení“ ;) :D :D.

Jistě, znalosti je třeba uchovat, ale to neznamená, že se vrátím k přežvykování kůží, aby byly pěkně měkoučké. A stejné je to i s filmem. Takže moje odpověď zní: „Až na zmíněné klasiky (vyjímky potvrzující pravidlo) nesosat nic, z minulého tisíciletí“, takový je můj osobní náhled. Což přirozeně neznamená, že nejsou milovníci starých filmů. Stejně tak jako milovníci poštovních známek, parních lokomotiv apod. „přežitků“, jen to prostě není moje gusto, no (přirozeně ty „páry“ coby technicky založený maník OBDIVUJI).

Já mám staré filmy rád, na některé se podívám i víckrát, např. Hostinec u kamenného stolu, filmy s Burianem, nebo dnes dávali na ČT3 film Tetička s paní Růženou Naskovou a panem Smolíkem. To na mne dýchne mládí, hlavně u filmů, které jsem viděl jako puberťák, např. Divá Bára, Pytlákova schovanka atd.

Edward „Tampón“ Cullen