Co to bylo za zvuky?

Chodím každý den v noci před spaním na procházku s mým kocourkem Čičíkem ke hřbitovu a zpět. Je to malý starý hřbitov se zříceninou kostela. Jeho základy jsou asi tisíc let staré. Je to přesně půl kilometru od mé chalupy. Bydlím téměř na samotě v malé osadě s několika domky na místě, odkud nevidím na nikoho a mám tak velké soukromí a klid.
Poslední noc se mi na mé noční procházce před spaním přihodila taková podivná věc. Velmi podivná. Bylo něco po jedné hodině. Došli jsme s mým chlupáčkem ke hřbitovu, kde jsem se chtěl jen trochu procvičit před tím než se dám na zpáteční cestu domů a do postele. Kocourek obvykle kolem mně pobíhá a během mého cvičení je přímo u mně. Tentokrát nebyl. Nešel se mnou až ke kamenné zdi hřbitova jako vždy. A právě ve chvíli, kdy jsem se v té tmě snažil zjistit kde je, zaslechl jsem podivný zvuk. Vycházel přímo z prostoru hřbitova za kamennou zdí, vysokou téměř jako já. Nikdy jsem nic takového na mých procházkách neslyšel. Chchchch… chchchch… chchchch… Tichý ale jasný, neustálý zvuk. Připomínalo mi to zvuk sípání. Šlo to ze dvou různých míst. Posvítil jsem na jedno z nich, na to bližší. Věděl jsem přesně odkud ten zvuk vychází. Bylo vzdálené asi deset metrů ode mně za zdí. Ale nic jsem neviděl. Ve svítilně jsem měl už slabé baterie, ale i tak jsem si byl jistý, že nic viditelného tam není. Zvuk na chvilku ustal. Šel jsem k Čičíkovi. Vzal jsem ho do náručí a rozhodl se tam jít ještě jednou a poznat podle reakce mého zvířátka, jestli tam opravdu něco je, nebo se mi to celé jen zdálo. Ne, určitě nezdálo. Sotva jsem s kocourkem udělal pár kroků směrem ke hřbitovu, snažil se mi z náručí vyskočit. Nepustil jsem ho a držel pevně. Došli jsme ke zdi a on se mi mrštným pohybem vyvlékl a běžel směrem domů. A v tu chvíli se mě zmocnil zvláštní pocit. Ano, pocit podobný strachu. Tok mých myšlenek byl rychlý. „Proč se bojím? Čeho se bojím? Ještě jsem nikdy neslyšel, že by někdo zemřel na hřbitově z nějaké nevysvětlitelné příčiny. Přeci jsem rozumný člověk a nebudu se bát nějakého zvuku… Zvuku ze hřbitova. Uprostřed noci… Zvuku, který jsem ještě nikdy neslyšel… A proč není jinde? Proč se ozývá zrovna jen za tou zdí… mezi hroby. Jdu pryč. Už nechci zjistit co to je. Jdu domů…“ Nešel jsem. Běžel jsem.