Co se dá v dnešní době požovat za mravné a co již za nemravné ?

Co to je určuje společnost. Třeba v 19. stol. mít sukni nad kontníky bylo nejen nemravné, ale až vyzývavé. Dneska chodí holky i naostro v minisukni a nikdo se nepohoršuje.

Nedá se přesně odpovědět, protože je jakýsi rozdíl mezi morálkou a mravností.

Morálka jsou pravidla, která určují, jak se máme chovat ve společnosti.

Mravnost je to, co vychází z každého jedince, jeho chování, zvyky, co sám považuje za správné, za morální …

Jak říkal Immanuel Kant ...... Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Ano mravní zákon je v člověku,

Takže co je pro jednoho mravné, pro jiného může nemravné. Mravné nemusí být morální. S mravností souvisí dobrý úmysl. Mravné je takové jednání, jehož záměrem je dobro. Jeho měřítkem je svědomí, vnitřní hlas, výčitka..

„Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“
„Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“

--
Příklad:.
Nedávno jsem četla, že jedna učitelka vystavuje na netu své akty. Je přesvědčená o tom, že má ostatním „co ukázat“, jedná podle sebe tedy mravně. Ale z hlediska morálky to je proti společenským pravidlům. Je to podle morálky nemravné, nebo mravné?

Spíš lze stanovit hranici mezi tím, co je morální a co je nemorální. Dodržování pravidel, třeba božího přikázání – (nemyslím první čtyři, která jsou určena věřícím), ale těch zbývajících šest, která jsou pravidla morálky – těchto šest přikázání popisuje povinnosti člověka vůči lidstvu a k sobě samému. Z Desatera přikázání vyplývají morální zákazy a nařízení.

Pokud někdo bude lhát, krást atd. , jeho jednání je v rozporu s morálkou, tedy je nemorální, z pohledu ostatních i nemravné. Jenže lhář, zloděj, podvodník si své přečiny nezabírá, je to jeho přesvědčení, takže jedná podle sebe mravně. Proč bych nemohl já, když ostatní kradou ve velkém …

"Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem.“

Je třeba mravnost ztotožnit s morálkou.

Jen poznámka, spíš terminologická.
Slovo mrav, mravné má poněkud neurčitý význam. Pojí se v něm význam „lidsky správný, slušný“, význam „zvyk, zvykový, tradiční, v dané kultuře obvyklý“ a význam „etiketa, odpovídající umělým společenským či hierarchickým pravidlům“, jen co mě teď napadá.
V Pamploně mají zvyk, tradici nechat se pošlapat od dobytka. Jako mrav je mi to diskutabilní. Podobně v Británii je mravné odcházet od královny čelem k ní, to jest couvat. Při jídle držíme vidličku v levé ruce – je to mravné?
Třeba by bylo lepší hledat hranici moudrého a ohleduplného než mravného, kdo ví?

čím dál víc platí – jak pro koho
a dál taky často platí, že čím chceš být ÚSPĚŠNĚJŠÍ tím se musíš vykašlat ne nějaké MRAVNĚNÍ a vycházíš jen z toho co tvůj právník dokáže prosadit jako ZÁKONNÉ

Tato hranice je vcelku tenká. To si takhle sedím v autobusu a poklidne mravně se dloubu prstem v nose. Ale může se to ve vteřině změnit, kdybych tím prstem zamířila pod minisukni, ve které jsem na ostro, uz by to mravne nebylo. Nemravnost začíná tam, kde zacinas být sám sebou a kde se nad tebou okolí pohorsuje.

Nejspíš by ti asi na to dokázal odpovědět Ladislav Špaček, protože společenská etiketa a mravnost jde tak nějak ruku v ruce. Asi bych ale raději než výrazy mravné a nemravné použila výraz slušné a neslušné. Člověk by měl mít sám v sobě zakódováno, co je vůči ostatním slušné a co už se slušností nemá nic společného.
Slušnost končí tam, kde projevy osobnosti jednoho lidského jedince působí negativně na jiného jedince. Nahota může být krásná jako umělecké dílo, spojení dvou milujících se lidí a symbol čistoty, je přirozená na nuda pláži. Je neslušná až odpozující, když se zde pubertální mládež má zájem předvádět svým popisováním milostných aktivit nebo zdravotních problémů týkajících se postižení intimních partií.
Nejsem puritánka, ale jsou záležitosti, které má řešit maximálně nejdůvěrnější okolí, případně odborný lékař. Je snad prokletím anonymity internetu, že se zde mají někteří neukojení puberťáci zapotřebí předvádět?
Je neslušné obtěžovat díky své osobní neukázněnosti a neschopnosti se řádně o sebe starat jiné osoby. Mravnost se týká toho, co běžně před světem nevystavujeme. Nevystavujeme intimní život mezi partnery a intimní partie lidských jedinců. Chození „naostro“ je nedostatek schopnosti uvědomit si, že pro jiného člověka může být odporná představa sednout si třeba ve vlaku na místo, kde seděl někdo na sedadle „holou prdelí“. Toto není jen nemravné, ale je to bezohledné. Co takhle bakterie a nákazy?.
Navíc – koho z Vás baví neustálé informace třeba na netu o tom, které hvězdičce zase vypadlo prso z podprsenky a odjinud, která si zapomněla kalhotky, která má celulitidu, která má „dokonalou“ postavu (a když vidím její civilní snímek třeba za dva týdny, tak marně uvažuju, proč není na netu sousedovic slečna, která má tu postavu daleko hezčí), která chlastá a mi jí ještě za to platíme reklamu?
Faktem je, že měřítko pro mravnost a nemravnost si nosíme každý sám v sobě. Hodně souvisí se schopností chovat se ohleduplně ke svému okolí.
Doplňuji:
ujelo mi to – mělo být „my jí za to ještě platíme reklamu“. Jak vzpomenu na jméno Bartošová, vidím rudě a nevidím hrubky.

Upravil/a: anonym

Hranice samozřejmě existuje, ale bohužel je pro každého někde jinde a pro mnohé tato hranice neexistuje vůbec. Což je ale velmi smutné !:-(