Co nechces mit-pujc

Já jsem v mládí přišla o mnoho knih. Nejen kvůli tomu, že je dotyčný nevrátil, výpůjčku zapřel, ale jindy je vrátil poničené, pomalované, otrhané. Nezapomenu na zlatou knihu pohádek Boženy Němcové. Když mně ji spolužačka po několika urgencích poslala po kamarádce, protože se bála osobního předání, stav knihy jsem obrečela.
Po těchto zkušenostech jsem půjčování omezila, dnes jen zcela výjimečně.

Po nedobrých zkušenostech,půj­čuji knížky jenom nejbližším-dětem a vnučkám.
Někde jsem četl takovou moudrost o penězích.Mys­lím,že je ze života:
Nikdy nepůjčuj peníze,nikomu,ani kamarádům!Příjdeš o oboje.
Platí to i o knihách.
Tedy-v zásadě nepůjčuji.

Já věci půjčuju jen přátelům a vždycky si píšu, co jsem komu půjčila. Nemám problém s navrácením.

Já si ILIINES myslím že děláte dobře že nic nepujčujete taky jsem takzvaně sestra dobrosrdečná která každému vše půjčí.Popůjčovala jsem knížky,CD,DVD,VHS Knižky se mi naštěstí vrátily zpátky ale s těmi CD,VHS a DVD to už bylo horší s některými jsem se nesetkala doted proto moc dobře zvažuji zda mám někomu něco půjčit .

žeby to bylo výchovou? a příklady které lidi a mládež vidí? je to taková nemoc, zvláštní, že většina, když něco potřebují, vědí kam se obrátit, ale odpovědnost jim chybí… vše souvisí se vším. ve státě kde korupce kvete, politici se chovají jako hulváti… státní peníze mizí pod rukama, ve státních zakázkách… je to hnus jsem znechucen!

Přesně jak ILIINES píše.Mám špatnou zkušenost s půjčováním knih.Já už říkám že raději někomu tu knihu snad i koupím než půjčím.

Díky mojí začínající skleroze je mnou někomu zapůčená věc de facto darem. Jelikož o tomto svém defektu vím, půjčuji jen věci, které už mi nebudou chybět. Dlužník je mi zavázán, že po něm půjčenou věc nepožaduji. A já jsem rád, že pro mne neužitečná věc ještě může někomu posloužit.

Illiines, já před výplatou půjčil kolegovi 100 Kč. Třeba to měl na fet, v dělnické spodině se lepšího nedočkáš. Jenže on poté dostal exekuci na plat za pokuty které dluží MHD (cca 150 000,–). Když jsem mu připomenul – sám by na to nepřišel, že chci těch 100 korun zpět, pravil:

„Skončila platnost platební karty, matka si vyřizuje nový OP, mám exekuci na plat.“

Jsme opravdu nedokonalí a zapomnětliví lidé, vždyť za pár minut zapomeneme s kým jsme před chvílí hovořili. Natož si pamatovat kdo nám pomohl. Nejsme nic jiného než ‚podomní podavači všem.‘ Nemusíš nic, nikde to není napsáno. Tak už s takovými o knihách nehovoř, stejně se ptají na cenu té knihy. Když někdo chce půjčit, tak mu můžu říct že mu to dávám a že to musí včas vrátit jinému člověku. Ať to vrátí a nezatěžuje se mnou. Když nechci ‚půjčit‘, řeknu mu příběh o půjčování. Knihy jsou v knihovně a peníze v bance, neplatiči v registru dlužníků.

My jsme si doma zavedli půjčovací sešit.Manžel je horolezec a každou chvilku za ním někdo příjde půjčit helmu,skoby,cepín a jiné lezecké věci.Není možné si každého zapamatovat.Proto věci pokud je zrovna nepotřebuje sám půjčí proti podpisu.Horolezecká výstroj není nejlevnější a chápu,že když někdo jde na skály 1 až 2× do roka nebude si vše kupovat a zajde si věci půjčit.Funguje nám to už téměř 10let.Já jsem taky přišla ve školních letech o pár hezkých knížek.Na spacák jsem si musela počkat 2roky a to jsem si pro něho už raději zašla osobně.Jsou lidé,kterým prostě po špatných zkušenostech s nimi nepůjčím nic.