Avatar uživatele
df

Co je horší: Když někdo říká pravdu, a ty mu nevěříš, anebo když ti někdo lže a ty mu věříš?

Děkuji za odpovědi

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? Disraeli před 298 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Disraeli

Obojí je pochopitelně dost blbé. Těžko vybrat. Podstatná bude především závažnost situace. Rozuměj, může jít o úplnou prkotinu i něco životně závažného (v obou případech).
Když mi někdo říká pravdu a já mu nevěřím a později to zjistím, tak by mě to dost mrzelo (ale popravdě si nemohou vzpomenout ani na jeden příklad, kdy se mi to stalo). Ještě víc dokáže naštvat, když ty něco říkáš a druhý ti nevěří (přesto že se i znáte, měli byste si věřit a hlavně, že si vůbec myslí, že lžeš, tj si lhář. To je v podstatě urážka sama o sobě).
Že mi někdo lhal, to se párkrát stalo, většinou šlo o drobnosti, tak jsem nad tím mávl rukou (proč se nad tím rozčilovat). Z lháři obecně přátelský ani jiný vztah neudržuju. Nejčastěji lidí lhali o sobě a nějaké drobnosti, aby nevypadali špatně (za něco se styděli atd).

Ovšem, vem v úvahu, že když to ani v jednom případě nezjistím (že dotyčný lhal/ mluvil pravdu), tak to asi nebude z mého pohledu ani horší ani lepší. I přímo v té situace… Když někdo lže a já mu věřím, tak si prostě myslím, že říká pravdu a nebyl jsem oklamán (nevím o tom). Přesto to byla lež, ale na tom ani tak nesejde. A zase, když někdo mluví pravdu a já mu nevěřím, tak prostě budu v této iluzi žít a nezjistím, že jsem to byl já, kdo pochybil a byl nedůvěřivý. Pouze si myslím, že se mě snažil oklamat, i když ne (tady pak bude záležet, jak to příjmu).

V obou případech může jít jak o zbytečnost, tak i zcela zásadní věc (představ si různé situace: kdo a CO ti vlastně v těch situacích říká; o čem se bavíte). Musíš uznat, že to „horší“ vždy závisí na vážnosti situace. Důležitost a důsledky. Jak se k tomu postavím (záleží čistě na mě, charakteru) a co to přinese (záleží na významu).

Upravil/a: Disraeli

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Rokio

Ten člověk, který říká pravdu, ale nevěří se mu, je na tom hůře. Dojde k újmě na obou stranách.

Naproti tomu lhář škodí pouze tomu, kdo ho poslouchá. Lhář má z toho prospěch a poškozen je pouze posluchač.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Filip84

Ani jedno.

Jestliže ti někdo říká pravdu, tys se ho na to zeptal, a ty mu nevěříš: jsi hlupák a dobře ti tak! Jestliže je to pravda nevyžádaná: je hlupák on, že ti ji říká.

Ovšem bavíme se o pravdě objektivní materiální, jiná pravda je vždy subjektivní, tedy jiný subjekt ji nemusí jako pravdu akceptovat, ani vnímat.

Jestliže ti někdo lže, tys se ho zeptal: je to všivák. Kdo je všivák má být chytrý, kdo je hlupák, má být poctivý. Jestliže ty poznáš, že ti ten všivák lže: je hlupák, a pak nemá co lhát, protože, jako hlupák, má být poctivý, eo ipso, hovořit vždy a všude pravdu – a dobře se mu povede. Jestliže ty nepoznáš, že ti ten všivák lže: je chytrý a dobře ti tak: buďto to máš poznat, že lže, nebo máš poznat, že je to všivák, a pak se ho nemáš na nic ptát – na co se ptát všiváka, když ti bude lhát, že? V každém případě ti poskytl dobrou lekci do života: buďto se z ní poučiš, nebo jsi taky hlupák. A koho zajímá komunikace hlupáka s hlupákem? Zase jenom hlupáka! 👌😃

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
da ny

NIC
Zdá se mi nesmyslné, v tom hledat nějaký princip“.
Odpovědět není jednoduché.
Je to otázka přístzupu dvou stran

Pokud nevěřím, že mi někdo říká pravdu.
Je několik možností. Mám oprávněný důvod ti nevěřit (předchozí zkušenost).
Nebo jsem „jen“ nedůvěřivý člověk (nevěřící Tomáš).
Mám odlišný názor, jiné přesvědčení.
Hodně záleží na tom,o co vůbec jde.
Je to nedobré pro obě strany. Jedna si myslí, že lžeš. Ty cítíš křivdu/nespoko­jenost, protože jsi řekl pravdu.
Pokud nejsou hmatatelné důkazy p tvé pravdě, které mohou o tvé pravdě druhého přesvědčit. Je to patová situace. Obě strany jsou nespokojené/dot­čené.
Podle toho, oč se jedná, mohou se narušit vztahy, zničit i skončit (různé vztahy).

Pokud někdo uvěří lži.
Je opět několik možných přístupů k věci.
Lhář je přesvědčivý a je mu uvěřeno.
Obelhaná osoba je důvěřivá a nechá se „opít rohlíkem“.
Ten, kdo uvěřil, věří z pohodlnosti, pro svůj klid.
Věří tomu, čemu věřit chce i když možná tuší, že je vše jinak. Takový člověk se po prokázání pravdy nepídí. Prostě věří.

CO JE HORŠÍ?
Pro koho? Pro kterou stranu?
Z „morálního hlediska“, je odsouzeníhodný lhář. Ale, protože mu lež prošla, na obou frontách nastal klid. Pokud lháře nesžírá nečisté svědomí 😉 Pokud je lež „milosrdná“, není důvod, aby je měl.

Jako „horší“ se tedy jeví neuvěřená pravda. (Pro nedostatek informací o situaci, nelze posoudit, zda pravda byla pravdou. Zřídka je pravda jen jedna, je to filozofický pojem, pravda subjektivní x objektivní x prokázaná.).
V žádném případě nebyla pravda zneuctěna!!! jen nebyla přijata a možná k tomu byl dobrý důvod…..
Je to věc přístupu. Kdo neuvěřil se cítí obelháván, třeba podveden. důvěry je pryč.
Ten, komu nebylo uvěřeno, se musí popasovat s tím, do jaké se dostal situace. Spoléhat se na to, že mi někdo bude věřit je bláhové. Nebo neumím pravdu vhodně a srozumitelně podat. Já to mám tak, že pokud se urazím, naštvu, cítím se ukřivděně, tak jsem „jen pitomec“.
To jak se s tím srovná druhá strana, to už je na ní.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ChatGPT

To je velmi subjektivní a může záležet na konkrétní situaci a kontextu. Obě situace mohou vést k nedorozuměním a problémům. Věřit lži může vést k omylům a falešným představám. Na druhou stranu, nemít důvěru v pravdu může zase vést k přehlížení důležitých skutečností a neschopnosti vidět realitu. Obecně by se dalo říct, že je horší věřit lži, protože to může mít často dalekosáhlejší negativní důsledky. Ale jak říkám, je to velmi individuální a záleží na situaci.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Filip84

U mne je docela častý tento dialog:

Opravdu chceš slyšet odpověď na svou otázku?
Hmm …, ani ne!

Protože ví, že já jim tu pravdu (nebo třeba to, co si myslím), opravdu řeknu! Na což se musí zvykat! 😅 A já, tak nějak, vypozoruju, že ausgerechnet na tuhle otázku, asi, tu pravdu / mé mínění atp., opravdu slyšet nechce. Tak se, raději, zeptám. A většinou stačí říct opravdu jen jednou: „Ano, chci!“, aniž by to ten dotyčný mínil smrtelně vážně! 😅👌 Podruhé už si to sakra rozmyslí! 😂

Avatar uživatele
df

Disraeli: ty zaměřuješ pozornost na důsledky jednání. Mě šlo spíš o princip. Když někomu mluvíš pravdu a nevěří ti. Samozřejmě je to jeho problém, že ti nevěří, ale neřešíš, jak se cítí on, nebo jestli je magor. Jde o to, že když vyslovíš pravdu a on ti nevěří, tak byla pravda zneúctěna.

Avatar uživatele
Disraeli

Jo, jenže bez toho to podle mě nejde.
Každopádně pravda dostala na p_del v obou případech a v obou taky došlo k nějakému poškození někoho (on „poškodil“ mě protože mě obelhal, já „poškodil“ jeho, protože jsem mu nevěřil, že říká pravdu). Proto těžko vybírat a je pak už třeba jen přihlédnout ke konrkétním situacím a zhodnotit je.
Ale poměřovat se to dá jen podle toho, o jak důležitou věc se jednalo.

„Tvoje žena ti zahýbá.” Je to pravda, ale nevěříš (a třeba se s tím kámošem pohádáte).
„Tvoje žena ti zahýbá.” Je to lež, ale uvěříš (ať už lhal z jakéhokoli důvodu, to je fuk). S ženou se nakonec kvůli tomu pohádáte i nakonec rozvedete.
Obojí hodně důležité v obou situacích.

Tvůj kámoš nebo někdo koho ani moc neznáš, ti řekne, že před lety vyhrál v nějaké soutěží (nějaká trapárna, které pro tebe nemá nějaký význam). Třeba lže, ale ty mu věříš – proč by taky ne. Ale prostě who cares? Jde o blbost.
Kámoška ti řekne, že na škole byla dobrá v matematice. Myslíš, že lže (protože ti na to nepřipadá), ale řekla pravdu. Tak se nad tím jen pousměješ a neřešíš.
V obou případech jde docela o ho_no.

A podobných i odlišných příkladů – z obou těch hledisek – může být celá řada, můžou být ještě mnohem důležitější i mnohem bezvýznamější. I takové neutrální.

Avatar uživatele
df

Filip84:

  1. jaký vliv má, jestli se příjemce sdělení zeptá či nikoli
  2. když nepoznáš, že ti lže, tak je to z nějakého důvodu a ty řekneš “dobře ti tak, měls to poznat”?
  3. jestliže poznáš, že ti lže, je on hlupák? A co když ty to poznáš a třetí to nepozná? Kdo je teď hlupák? Všichni tři?
  4. jestliže ty nepoznáš, že ti lže a třetí to pozná, tak je přesto chytrý? (I když v třetím bodě byl ten stejný všivák chytrý?)

Avatar uživatele
Filip84

df:

  1. Napadlo Tě někdy, že nevyžádané montování se do života (přičemž Ty to ani jako montování se do života nemusíš, subjektivně, vnímat!) může být druhou stranou vnímáno jako osobní útok? A že, v tu chvíli, ani druhá strana neposuzuje, hovoříš-li pravdu, či-li nic, pouze odvrací trvající útok? 🤷‍♀️ Většina lidí žije v apriorismech a illusích, je to jejich právo!
  2. Je to z důvodu: 1. je to sociopat Cleckleyova typu, 2. arciť lže, vnitřně je přesvědčen, že hovoří pravdu a 3. neumíš poznat lháře z mimovolních reakcí, pohybů, z mimiky obličeje, „vycítit“ stres, který lháři lhaní způsobuje, atp. Lež a lháři jsou běžnou součástí tohoto světa, očekávat, že druhý bude hovořit pravdu, je, poněkud, dětinské. Takže ano: měls to poznat! Měl jsi poznat sociopata Cleckleyova typu (jdou poznat, relativně rychle, jsou to „démoni“, nebo jak to říct), měl jsi poznat, že ten druhý vůbec neví, co je realita a co není, eo ipso, ani co je pravda, a co lež a máš se přizpůsobovat realitě (jsi inteligentní, ne? No, tak to je schopnost přizpůsobit se!), tedy tomu, že lidé lžou. Ne žít v illusích!
  3. Je hlupák, že lže, protože jednou narazí na někoho, kdo tu jeho lež prokoukne – tak nebo tak. Komplikuje tím, akorát, život sobě i svému okolí. Proč by to, potom, někdo dělal, nebyl-li by hlupák?
  4. Ne, pokud někdo lháře prohlédne, což je otázkou času, je hlupák. Z toho vyplývá: každý lhář je hlupák!

Avatar uživatele
df

Filip84: hm

Avatar uživatele
Rokio

Zjednodušeně:

  • nevěřit tomu, kdo mluví pravdu = dvě oběti
  • uvěřit lháři = pouze jedna oběť

Avatar uživatele
Disraeli

Není nebo nemusí to být pravda. Lhář může taky škodit sám sobě… I víc než tomu, komu lže.

Avatar uživatele
df

Ano, pochopil jsem to

Nový příspěvek