Cítí rostlina, když ji ořezáváte? A jak?

Jestli mohu poradit, tak se nad mnoha věcmi na kterých stojí podstata života nezamýšlej, nebo fakt zblbneš. Na řez rostlin se podívej tak jestli jí chceš pomoci a nebo ubližovat. Představ si doktory třeba ve válce když nemají čím zraněné otupit. Museli by se zbláznit z toho, že řežou do lidí, protože vědí, že je to musí hodně bolet. Ale také vědí, že když do toho těla říznou a zraněnému pomoci, tak tělo zemře. Kolika lidem byla přimo na místě obyčejnou sekyrou amputována noha aby mohli člověka vyprostit z nějakého závalu apod. Některé věci si vyžadují všechny city odložit. V podstatě se to musíme naučit, protože jsme prakticky všichni potencionální záchranáři třeba při dopravní nehodě.
O rostlinách a jejich vnímání okolí se již lecos ověřilo a potvrdilo. Ale nemá smysl se nad tím moc zamýšlet. Pokud sečeš trávu, ber to jako když tu trávu spásají zvířata.
Doplňuji:
Doplnění:
Píšeš správně, že vnímání bolesti je o každého organismu jiné. I u každého člověka je jiný práh bolestivosti. Údajně ženy v průměru bolest snášejí lépe než muž ač veřejné mužské mínění je jiné.
Ale přesto tě malinko vyvedu z omylu. I rostlina může při silném ořezu větví, listí utrpět šok a následkem může odumřít. Nicméně opět záleží na druhu rostliny, na jejím stanovišti na jejím stáří a době kdy se listí odebere. Doma ale pěstujeme povětšinou takové rostliny, které snášejí řez a podobně. A navíc jsi psala, že odstřihuješ usychající listy – tedy ty, které stejně rostlina už „odhazuje“. apod. Některé rostliny řez prakticky nesnášejí, jiné se nechají řezat až na pařez. Někdy se podívej na základy pěstování bonsaí, prohlédni si stránky www.szkt.cz a třeba najdeš nový svět. Existují i mladí lidi kteří se setkávají a o ledačems trochu popřemýšlejí, ale hlavně trochu pomohou (www.brontosaurus.cz je pro mladé, zaměřené víc na kamarádství – ne výrazně odborně zaměřené, www.csop.cz jsou víc starší, trochu víc zaměřeny odborně a potom další stránky z paměti neznám – občas si je prohlédnu abych nečetl jen nářky lidí na „aktuálně“).
Ale věř, že příroda je velmi krutá (ze současného pohledu euroamerické civilizace) a neměli bychom ji polidšťovat lidskými emocemi, které navíc v posledních desetiletí jsou až moc přehnané tím, že zalézáme do budov a o mnohých věcech z praktického života nechceme slyšet. Třeba co vše se musí udělat aby se nám na stůl dostalo jídlo.

Zdroj: život

Upravil/a: venkovan

Můžeme se domnívat že rostlina nic necítí. Proti tomu mluví výzkumy s hudbou. Pokusy se dělaly s karafiáty. Při určitém hudebním žánru karafiáty kvetly, při jiném hynuly. Bolest rostlina jistě cítí, jenže jinak než my a je těžké nějak zachytit signály. Malý řez rostlině nevadí, zatím si žádná nestěžovala. Ani jsem nečetl nic o petici. Doufejme že je tráva po posečení veselá. Chce to ostré ořezávátko.

Řekl bych, že třeba prožezávání a kultivace ovocných stromů se dá tak nějak přirovnat k výchově dítěte. Ta způsobuje potlačení jeho přirozenosti a jakousi jeho „typizaci“ pro podmínky, ve kterých se přdpokládá, že bude žít a svou výchovou tedy i tyhle podmínky spoluvytvářet. Myslím, že téměř vždy, když člověk něco přetváří „ke svému obrazu“ je to provázeno bolestí. Je zřejmé, že kdybychom všichni přizpůsobili svá ega a představy svým OPRAVDOVÝM potřebám, bolesti a utrpení by výrazně ubylo.
Tedy myslím, že jo, cítí, nebo to cítí Země – živý organismus jako taková, protože je to zásah do běhu, který by jinak probíhal jinak. Myslím, že žít úplně bez způsovování bolesti nejde, ale jde přemýšlet o každém svém činu a hnutí prstu tak, aby byl opravdu efektivní a „správný“.
Není lidské snažení se v životě jen touha po snížení bolesti?
Při sekání trávy taky přemýšlím o tom, jaký to má význam, co to vlastně dělám. S přemýšlením obecně mám podobný „problém“ jako Ty.

moc zajímavé čtení mám to v oblíbených

http://www.ve­getarian.cz/os­tatni/rosbol.html

http://www.ce­lysvet.cz/n1475-rostliny-citi-a-mluvi.php

ještě jsem nyní našla toto
http://natura­.baf.cz/natura/1998/6/98­06-1.html