Čím více formalizujeme demokracii, nepřicházíme vlastně o ni?

Rowan Atkinson o svobodě slova: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=BiqDZlAZy­gU

Děkuju, podívám se na to.

Né vše co je nemorální je zároveň nezákonné a ani by to nebylo možné. Mravy a morální pravidla, tradice, svědomí, vlastní vnímání správného a špatného, zvyky a další a další, to se ani tolik netýká zákonů jako spíš vychování a morálky, do které zákon nezasahuje. Něco může být hrubé, drzé, nevhodné, ale nezákonné to není. A bý by nemělo. To by pak mohly zákony už upravovat úplně vše ohledně chování a způsobů. Co se smí říkat, co ne, jak se chovat, projevovat, vyjadřovat,......
Určování kontroverznosti, správných názorů a umlčování jiných názorů (nebo jakýchkoli nenásilných projevů) už je zase nedemokratické a omezování.
Taková škola má mít nastavena vlastní pravidla, týkající se i vhodného chování, vystupování a případných trestů. Většina škol to tak má.

Přesně, regulovat se dá všechno, ale to pak v podstatě boří přirozené nastavení společnosti, která vycházejí z nějakých mravů a hodnot. Začneme-li ty mravy formalizovat a všemožně normami upravovat, mohou ztratit smysl.

Kepler, co je na monarchii špatného? Prosil bych v odpovědi, pokud poskytneš, tvé politologické znalosti, fakta, srovnání a nějaké hodnotné vysvětlení. Jinak je to co píšeš naprosto pomýlená blbost a zkreslená subjektivní domněnka. Zajímalo by mě, co si představuješ pod demokracií. VB, Norsko, Španělsko, Japonsko a další jsou tak strašně „nedemokratické“ a pomýlené oproti třeba České republice???

Opravdové monarchie už vlastně neexistují, s výjimkou Saúdú ve své Arábii. Ty ostatní země jsou konstituční monarchie, kde monarchové nemají žádnou a jsou jen symbolem státu. Na monarchii v původním slova smyslu mi vadí, že jde o hlavu státu dědičnou bez ohledu na to, jakým blbcem bude následník trůnu. Vlastně je to diktatura, která nepřipouští opozici. Moudří králové se vyskytují jen v pohádkách. K tomu žádné politologické znalosti nepotřebuji.

🤣🤣

Kepler má v podstatě pravdu, ale vezmi také na vědomí, že dědictví trůnu znamená jednodušší kontinuitu. Neplatí to vždy, zvlášť, když se chopí moci jiná dynastie. Ale v republice si lid může zvolit stejně nebezpečného blbce a fanatika, jen systémem voleb. Navíc, monarchie dnešního typu už je symolická. Jsem spíše republikán.

Symbolika je mnohem důležitější než se zdá. Dav, národy/rasy i jednotlivci se řídí a rozhodují na základě symboliky (většinou nevědomě).
Jestli je monarchie konstituční nebo absolutní je v tomto případě jedno. Obě to jsou monarchie. Panovník – hlava státu – byl dědicem, je hlavou státu až do smrti, popřípadě abdikace, je tam symbolika, pečlivá příprava, tradice, efektivita, vzor, autorita (morální a jiná), vedení,.. i když panovník nemá žádnou formální (zákonnou) moc. Alespoň ne vládní moc (tak jak je tomu v absolutní monarchii), přesto má „moc“ a převahu nad politiky i lidmi.

Nezapomenň na převrat v republice, snadný jako nic jiného, to se vlády může chopit kdejaký diktátor nebo strana a je to zde tisíckrát snazší než v monarchii (jedno jestli v konstituční nebo absolutní). A že by si lid/dav zvolil doboru hlavu státu nebo jiného představeného jsem neviděl. Diktatury jsou zpravidla republiky a Keplerovi jmenovaní komunisté (a jejich různé podoby), mezi ostatními jmenovanými -isty, jsou taky výhradně v republice. Anarchisté jsou taky republikáni (pokud nejsou pro zcela čistou anarchii – bez jakékoli vlády/státu).
Přirovnávat aboslutní monarchii k diktatuře, to je jiná, netřeba na Keplera ani reagovat. 😂 Sám píše: 0 politologických znalostí, a může soudit bez nich a pochopení oč vlastně kráčí. 😂 Vážně netřeba komentovat. Konstituční MONARCHIE ani nepovažuje za monarchie. To by mě zajímalo, co si pod tím teda představuje a co za státní zřízení to tedy je, když ne monarchie…
A vůbec myslet si, že trůn zdědí nějaká nakompetentní osoba je nesmysl. Člověk od mala k tomu vychováván, učen v tom, co vše musí umět, zvládat, chovat se a jak vystupovat,… takové vzdělání, tolik učitelů a takovou systematickou přípravu nemá nikdo. Pořád lepší než nekompetentní hlavy státu střídající se, co pár let. Ani nemluvím o tom, jak demokratická republika inklinuje k diktatuře a jak je zranitelná k převratu nebo dokonce demokraticky zvolené diktatuře, totalitě. Když dáme zcela stranou politologii, tak sociologicky i z psychologie davu je zcela jasné, že republika není přirozená ani dobrá forma vlády. Proto taky tak silně tíhne k diktatuře a lidi jsou velmi snadno ochotni akceptovat diktátora, který je utlačuje.
Monarchie je vedení, vůdcovství, vzor, tradice, stabilita, usměrňující síla a mravy. Republika není nic z toho, rozhodně ne vedení, ale spíš chaos a hlavy státu k smíchu, které ještě k tomu rozdělují národ. Mají titul a to je vše – to je opravdu dobrá podmínka pro to zastávat post hlavy státu, jinak stačí jen dobrře investovaná kampaň od investorů (soukormých) a kdo se trochu vyzná v psychologii, tak ví jaká manipulace a demagogie se v tom skrývá. Diktatury utlačují a omezují na každém kroku a jsou to taky republiky.

Kepler: Jde mi o princip, zda je nutné stále obecně formovat a pokrývat normami. Přeci stači vycházet ze základních pravidel, coby tolerance a respekt k názorové pluralitě (i kontroverzněj­ší). Neřeší se důsledek? Není lepší řešit zdroj, proč regulace chtějí?

JK: Takže regulaci vnímáš jako prakticky nevyhnutelnou? Kde bude pak hranice mezi vlivem státní moci a svobody jedince? Kam až může sahat mocenská instituce, která bude chtít direktivně určovat pravidla hry?

Jisté nastavení norem je nutné i v demokracii, i když se to mnoha lidem nelíbí. Od toho máme moc výkonnou, právní a trestnou. S tím se nic dělat nedá. Jak by se ti líbilo, kdyby tě někdo zastřelil pro pár korun, nebo ti znemožnil veřejný život? To by už byla anarchie a žili bychom jako zvířata.

Nastavování pravidel nelze vnímat jako apriori špatné a omezující. Pravidla také chrání a poskytují oprávnění. Hranici mezi neregulací (přirozenou cestou) a regulací si musí každá společnost určit sama. Podle mě se má volnost a neregulace uplatnit v soukromých podmínkách (nechci, aby některá osoba vystupovala na mém soukromém večírku, festivalu, hospodě – řeknu jí ne), a naopak vyšší míra regulace má být v rámci veřejných institucí (např. na veřejných školách, které platíme my všichni, a proto by se měl také všem dát prostor zúčastnit se panelové diskuze, i kontroverzním osobám, a třeba to takto nastavit zákonem).

Souhlasím, že jsou oblasti, kam by veřejná moc zasahovat neměla (namátkově snahy o regulaci kryptoměn, které z principu nechtějí mít nic co do činění se státní mocí), ale to ať si už demokracie (společnost) rozhodne sama. Vždy si lidé mohou zvolit stranu, která všechny zákony zruší (jakkoliv nebezpečné by takové jednání bylo).

S většinou by se dalo souhlasit. Spíše mi slo i princip, zda nepřehlížeme přirozený aspekt tolerance názorů. Papír také snese vše.

Jde mi o to, proč to nelze činit přirozenou cestou?! Mnoho zákonů je nebezpečí pro demokracii.

A jak si tu přirozenou cestu představuješ?

Konzensus vycházející z Listiny základních práv a svobod. Univerzity jako svobodné prostředí, které přítomní udržují, protože jsou si tohoto základního principu vědomi.

Přirozené je svobodné chování a vyjadřování. Regulované je značně omezené. Je to věc mravů (jedince/ů), zvyků společnosti a né zákonů.
Regulovat by se takhle mohlo naprosto vše. Ale to už by pak nebyla žádná svoboda, rozhodování, vůle, přirozenost. Ale vše diktující, nefunkční chaos snažící se naprogramovat společnost a každého jedince.