Většina Čechů v uvedené anketě si myslí, že za komunistického režimu bylo líp. Proč tomu tak je? V čem byl režim lepší?

Nebyl lepší, byl to jen jiný „ismus“.

V lecčem byl horší (zákazy cestování, jiná omezení zákl. práv a svobod pod různými pohrůžkami, mezi občany pak vzájemné působení hutné atmosféry jinak zbytečného a za jiných okolností asi i legračního strachu… Výrazy hlasatelů/hla­satelek, herců v seriálech, obecně všech v tv působili jako mumie, umrlé za okolností strašného děsu, na veřejnosti lidé nemluvili, nýbrž hovořili, přirozeně vyplašeně).

V lecčem byl i lepší (kradlo se v malém, poněvadž mimo jiné strachy všude vládl mocný strach krást ve velkém a především, TENTO OPODSTATNĚNÝ STRACH PLATIT PRO VŠECHNY ROVNĚ, BEZ OHLEDU NA FUNKCI ČI POSTAVENÍ OBČANA, takže strach krást měli i papaláši a i další a všichni ostatní přisluhovači vlády, jako by existovala ještě úplně jiná vyšší moc, která by mohla potrestat KOHOKOLI A KDYKOLI a to bylo tedy hodně prima rovněž prostý občan za takových okolností necítil ponížení jak s jeho morálkou je zametáno, tajak naopak cítí ponížení dnes po 30 letém systematickém rozkrádání republiky POUZE A VÝHRADNĚ PODRAZÁCKOU VRCHNOSTÍ, intelektuálů včetně!!!)

Vraťme státní majetek do státních podniků, kam patří, zaměstnancům k ruce a pokud stát člověka docenit nedokáže tak ať si z něho třeba i uďobnou, sem tam, v malém, pro rodinu domů, jsou to přeci jen poctiví lidé, pracovití, kteří beztak utváří celý tento státní majetek!!! Děkuju.

Resumé: Rozkrádání státu výhradně vrchností je nelidským ponížením pracovitému člověku a IMHO právě toto vede k podobným soudům plynoucím z ankety výše a IMHO je docela jasnou odpovědí na tvé otázky.

Skvělý sociální systém, každý měl práci, bezúročné půjčky na bydlení, nebyl všude takový nepořádek, lepší údržba parků a proplacená dovolená pro skautského vedoucího plus samozřejmě normální dovolená.

Můžu jen odhadovat, proč: bylo bezpečno. Všichni chodili do práce, takže se nikde nepoflakovaly podivné existence se spoustou volného času a se sklonem ke kriminalitě. Tzn. rodiče se nemuseli bát o své děti. Dnes stát absolutně neplní svou základní povinnost vůči občanům: udržet bezpečí.
Dále normy ČSN byly přísné, takže kvalita výrobků, včetně potravin, byla vyšší. Dnes se sem vozí kdejaký šmejd z východu i ze západu, a za vysoké ceny.
Zdravotnictví fungovalo. To je další věc, kterou má zajišťovat stát pro občany. Že někdo nemá svého zubaře, nebo jiného lékaře, se prostě nemohlo stát!
Nepřítel byl jasný, byl pojmenován, a tím byl svět přehledný. Dnes se z nepřítele dělá spojenec, a naopak.

Formulace otázky je opravdu nešťastná, pregnantnější by bylo, že někteří obyvatelé České republiky se subjektivně cítili lépe v režimu ČSSR.

To má spoustu příčin, výčet tak bude opravdu jenom demonstrativní. Vždy bude subjektivní pocit vs realita:

I. Byla jistota práce, nikdo se nemusel bát o zaměstnání, jistota výplaty. Realita: do značné míry to pravda je, když řekneme A, musíme ale říci i B.

Ano, byla jistota nějaké práce. Tím, že téměř všecka pracovní místa byla ve státní sféře, klidně se mohlo stát, že jedinec s vysokou školou pracoval na posici kotelníka, protože jiné místo mu Strana nepřidělila. Dnes je to propagandisticky nafouklé, takových jedinců bylo málo a vždy si za to mohli sami (což nekritisuju, taky volba!).

S prakticky povinnou zaměstnaností vznikala, samozřejmě, umělá zaměstnanost, místa pro místo, lidé chodili do zaměstnání, pracovat tuze nepracovali. Ekonomika socialistického Československa to hravě ustála, ta byla nevýkonná, ale neskutečně robustní. Horší dopad to, samozřejmě, mělo na ty živle práce se štítící, co se takto přiživovali a parasitovali na společnosti. Potýkáme se s nimi dodnes a potýkat se s nimi budeme ještě dlouho.

Se socialisací služeb a umělými místy ve službách souvisela nízká úroveň služeb. Gastronomie byla laciná, dotovaná, ale také hodně upadla. Najít non-stop bensinovou pumpu bylo prakticky nemožné, bylo jich pár, jenom v krajských městech. A tak by šlo pokračovat – bylo by to na samostatnou otázku, rozsáhlé thema.

II. Bylo laciné bydlení. Ve státním bytu kolem Kčs 200.00 měsíčně, v družstevním maximálně kolem Kčs 500.00 měsíčně; to na konci osmdesátek odpovídalo cca 5 – 15% čistého příjmu, tedy jakoby dnes občan platil cca Kč 2,000.00 – Kč 6,000.00 měsíčně, sakumprásk, včetně všech energií, svozu komunálního odpadu (ten moc nefungoval, zato byl zdarma! 😅), atp.

Ano, bylo laciné bydlení, Ohne Scheiße. Ano, za ČSR & ČSSR pod vůdčí úlohou KSČ se postavilo, historicky, nejvíce bytů. To jsou fakta. Ano. Ale: na byt se čekalo neskutečně dlouho, běžné bylo soužití dvou, třech, generací v jednom bytu. Dneska, až na pár charitošů, takhle nikdo nežije! Opravdu to nechci kritisovat, byla jiná doba, bylo to nové, každá doba má něco „svého“, jen popisuju realitu. Samozřejmě tam, kde poptávka hrubě převyšuje nabídku, bují korrupce. Drobná korrupce.

Strana stavěla bydlení metodou atomového výbuchu. Nejlépe napresovala soudruhy občany do 1/2 města, 1/2 města srovnala se zemí, na zelený louce postavila 1/2 novýho města, soudruhy přepresovala tam, srovnala se zemí 2/2 města, postavila na zelený louce 2/2 města a teprve soudruhy rozseparovala. Obrazně řečeno, většinou to až tak nebylo, ale tak si to strana představovala. Stavělo se unifikovaně, ve velkém, takže ano, soudruzi občané bydleli, ale ani chodník jim ke vchodu nevedl, a kdyby si tam nevrazili fošnu, skákali by přes 2 × 2 m jámu. Třeba. A do obchodu to měli 3 km. 😅

Tím, že Strana takto budovala, byla spousta bytů v absolutně nevyhovujícím stavu. Nájemné nestačilo ani na krytí nákladů na bydlení, ne tak na nějakou údržbu, no a MNV dostával na bytový fond, obecně, ze státní kasy málo, no a jak už bylo v další pětiletce, že se to bude assanovat, tak skoro nic. Opět, nekritisuju to, konstatuju, souvisle musím dodat, že stát (a Strana) to aktivně řešili celou dobu, akorát to bylo dosti svérázné řešení.

III. Bylo větší egalitářství. Empiricky je v sociologii prokázáno, že většina lidí egalitářství upřednostňuje. Nebyli (vyslovení) žebráci, nebyli (vyslovení) boháči. Jak říkal pumpař Vávra od Zlaté podkovy: žrát můžeš, ale nesmíš u toho mlaskat!

Ano, ale egalitářství bylo až takové, že bylo destruktivní, což došlo i samotné Straně a jejím bonzům. Stagnoval rozličný vývoj, upadaly, již zmíněné, služby. Vznikla celá kasta lidí, kteří se naučili přežívat, nestarat se, očekávat, vlastně jenom natahovat ruku: starej se! Zase, takoví lidé byli vždycky. Strana si toho byla vědoma. Pozdě, ale byla. Všecko má rub a líc, nic není černobílé.

IIII. Stát měl velmi aktivní pronatalitní politiku. S jeslemi, de facto, přišla Strana. Stavěly se školky, byly za tašku hrušek. Dlouhá rodičovská dovolená (arciť až od osmdesátek). Bezúročná novomanželská půjčka. Přednostní přidělování bytů. Etc., etc., etc.

Ano, ale taky byla, de facto, povinnost se spárovat, zamrdat a vytvořit Straně nové robotníky. 😅 Jesle byly od toho, aby mohly soudružky budovat světlý zítřek, zvláště tam, kde se robotníků státnímu eráru nedostávalo. Třeba v zemědělství, protože čtyři největší nepřátelé socialistického zemědělství byli jaro, léto, podzim a zima. Tohle „ingénieurství“ s lidmi přineslo svý ovoce: nedomazlené děti, o sirotčincích stalinského typu ani nemluvíce, to byla teprve morda!

V. Nebyli nezaměstnaní, žebráci, bezdomovci.

Ale byli! V každé době jsou, odstranit je nelze. Jasně, logicky jich bylo méně. Ale o to to měli těžší.

V tomto je ještě sociohistorio­grafický výzkum v plenkách, ale podle toho, co zatím víme, to byla černá skvrna Strany a ČSSR.

Jednoduše: Strana se starala, Strana vedla, každý měl své zaměstnání. Kdo neměl zaměstnání, byl zavilý reakcionář, příživník, a podle toho se s ním zacházelo.

V pořádku, tak, jak ten systém byl nastaven: nic proti. Nic proti potud, pokud si za to ten člověk ale mohl sám, ne že to byl smrad, téměř ještě dítě, z otřesných poměrů, nebo pacoš s hlavou, co se nevlezl do tabulek a nedostal důchod (ano, to bylo i v té době, samozřejmě!). Tře­ba.

Dopadali blbě, schovávali se po kanálech, protože jak je vyhmátla Veřejná bezpečnost, bylo zle. Podle (samozřejmě neověřených!) orálních pramenů bylo na takových pácháno častěji násilí ze strany bezpečnostních složek a soudy jim dávali drakonické tresty.

Socialistické Československo žádný sociální systém nemělo, to „Dschinghis Khan“ kecá, bo je blbý, jak wagon blata a narcista nevídaný – musí být vidět, i když ví úplný hovno! Koho to zajímá, věnuje se tomu thematu spousta, opravdu zdařilých, diplomových prací.

Ano, souvisle se patří dodat, že extrémně robustní sociální systém nebyl úplně potřeba, protože většina lidí ho nepotřebovala. Většina ne, ale ti, co by ho potřebovali, měli smolíka!

Starobince páchly chcánkami a lejnem, většinou. O zacházení s pacienty s hlavou si nedělejme žádné illuse. Jakmile byl někdo jakkoli postižený, Strana ho uklidila v ústav, pokud se o něj chtěla rodina starat, státní erár jim na kripl smrada nic nedal!

O tomhle, obecně, mají lidé tuze zkreslené představy i dnes, a za minulého régime o tom věděli opravdu jenom úplný hovno.

VI. Bylo větší bezpečí. Objektivně? Ano: byly uzavřeny hranice, Strana věděla o každém téměř všecko. Rovnostářštější společnost generovala méně (běžných) zločinců, statistiky v ČSSR sedělo méně lidí, než dnes v ČR a SR na počet obyvatel.

Ale až tak bezpečno taky nebylo. Ona Strana, jednoduše, hodila tutla. Což dneska úplně nejde. Se spoustou delinkvence si taky soudruzi nevěděli rady. A byly uzavřené hranice, cizinci pod zrakem ostřížím, nebyla situace, jako dneska!

VII. Soudruzi se nebáli a si nakradli. Ten systém, formalistický, byrokratický, centralisovaný, to vysloveně umožňoval. Řezníci, automechanici, prodejci elektra – všichni měli další 2, 3 i více výplat v naturáliích, protislužbách, ale i v obálkách, ve kterých bylo všimné, aby si všimli, že tento soudruh má dostat přednostně barevný televisor. Třeba.

K tomu se většina přizná až po pár stakanech něčeho, co si budem. Ale pro hodně lidí byl ohromný ekonomický propad v devadesátkách právě z těchto důvodů.

VIII. Byli mladí, byli zdraví, bylo jim hej. To je stará věc, vždy tomu tak bylo, je a bude: většina lidí považuje dobu svého mládí za lepší, i když ji prožili v koncentráku. 😅 Logicky: pálilo jim to, nic moc je nebolelo a svět jim patřil! Dneska stojí opodál, protože tam stáli, a tak tam stojí dál.

A tak by šlo pokračovat, říkám, výčet je jenom demonstrativní.

Potýkáme se s dvěma extrémy: adorací ČSSR, jako by to byl ráj na zemi, a s líčením ČSSR, jako by to byl jeden velký koncentrák. Ani jedno, samozřejmě, realitě neodpovídá. Realita byla reálná – jako v každé době! 😅

Nelze odpovědět na otázku vycházející z nepravdivé premisy. „Češi si myslí, že za komunistického režimu bylo líp.“ V tom případě nejsem Čech?

Většina znamená nad 50 %, moc to s průzkumem nesedí, hele… Lidé rychle zapomínají

Hodně odpovědí je zkreslených vzpomínkovým optimismem

Zdroj: https://medium­.seznam.cz/cla­nek/kristyna-novakova-seniori-vzpominajici-v-dobrem-na-totalitu-falesny-vzpominkovy-optimismus-37201