Červenání – jak vzniká? Proč mám pocit, když mi někdo (konečně – po 100 letech) polichotil, že se červenám i na pr..?

Iv, otázka již byla několikrát položená. Nezměním se…

http://www.od­povedi.cz/vyh­ledat?ie=UTF-8&cx=01759792­7737963345235%3Alv-gxwjxnxe&cof=­FORID%3A11&ci=­&q=%C4%8Derven%C3%A1n%C­3%AD&sa=Vyhle­dat#895
Doplňuji:
Člověk zčervená, když se malé krevní cévky, které zásobují kůži, rozšíří a tím se zvýší průtok krve. To doprovází často také pocit horka v obličeji nebo i po celém těle. Intenzita zčervenání je u každého člověka jiná. Je to však přirozený proces, tudíž není potřeba se kvůli tomu ještě více stydět či se to snažit „maskovat“. Červenání může trvat několik vteřin, maximálně asi pět minut. Červenání je tedy výhradně lidská schopnost.

Červenání není však vždy vyvoláno obavou, co si o nás pomyslí ostatní. Může být způsobeno také zaujetím nějakým člověkem, činností, radostí či vztekem. Jednoduše tehdy, kdy nás něco nebo někdo vyvede z míry. A nemusí to být v negativním slova smyslu. Už i jen tehdy, kdy se setká váš pohled s mužem, který se vám líbí, vás může pohltit vlna horka a vy v tu chvíli víte, co se s vámi zase děje. Nenechte se ale vyvést z míry. Nemyslete na to. Někomu dokonce červenání sluší a některým mužům to připadá roztomilé. Jiným důvodem k červenání může být třeba i jen to, že vás někdo bude hodně chválit.

http://www.miss-pepper.cz/05/proc-se-cervename/

Upravil/a: annas

Krásné,slunné ráno všem:-)
Tak červání je moje „malé trauma“ od mala.Já jsem snad zvláštní exemplář,zčer­venám,i když mi někdo třeba jen zavolá ☹ Jak je pro mě něco nečekané,zrudnu také až na pr****. Přímo nesnáším,když cítím,jak červenám,zrudnu ještě víc a to bych nejradši vyletěla z kůže.Dělám,že nic,ale jak se tak moc snažím,jsem ještě víc trapná…:-(
Tu rudou na sobě z hloubi duše nesnáším,ale ona se mě drží po celá léta a asi má v úmyslu se mnou být až do smrti…:-(
Na jiných se mi to moc líbí,je to roztomilé,ale na sobě?…děs:-(

Dobré ráno.Už ani nemusím identifikovat tazatele.Stačí přečíst prvních pár slov,a už vím komu budu rád odpovídat,budu-li vědět.Tohle jsem našel:

Červenání je fyziologický proces. Dostaneme nějaký podnět zvenčí, díky kterému se krev rozproudí a prokrvená tkáň tak rudne. My lidé jsme člověku, který se červená, dali nálepku: stydlín. Proč? Myslet si, že se člověk červená pouze, když se zastydí, je velký omyl! Na vině může být také zaujetí nějakým člověkem, nějakou činností, radost či vztek… Jde pouze o to, že nás cosi nebo kdosi vyvedl z míry. V dobrém i špatném slova smyslu.

Zdroj: http://www.chy­trazena.cz/zdra­vi/pece-o-telo/pomoc-ja-se-cervenam--3458.html

no ne, dnes se ještě umí někdo červenat?

je to hezké.

;)

Ono to červnání nesouvisí jen se stydlivostí. Já jsem taky červenající typ. A kromě jiného se červenám třeba i v případě, kdy jsem intenzivně zabraná do něčeho v práci.

Právě že asi ti to řekl člověk, od kterého bys to nečekala, tak tě to zaskočilo ,ale příjemně a tělo na to zareagovalo.

Víš, že ani nevím .......jestli se ještě umím červenat?????????

Je to prostě tak, jak tu už někteří něco psali. Ať už jste polichocena nebo naštvaná, tak se v těle začíná do krve vyplavovat hormon adrenalin, který tělo připravuje na fyzickou zátěž, stres, vzrušení – zrychluje krevní oběh – hodně krve se přesune do hlavy tak, aby co nejlépe pracoval mozek – zbytek jde do svalů, abychom byli schopní utéct před nějakým nebezpečím. Prokrvenost té hlavy – mozku je logická (mozek musí pracovat dobře a spolehlivě – aby nás nenahnal přímo do spár nějakého predátora – všechno je to z dob dávno minulých =))
No a jsme u toho – v hlavě je mnoho krve – rozšiřují se cévy a kapiláry – červenáme se, pocit horka souvisí s tou krví – lépe se prokrví tkáně – buňky mohou lépe pracovat – a když cokoliv pracuje, tak to vydává nějakou energii – nejčastěji ve formě tepla.

Tak prrr! Tentokrát s Kerberus nemohu souhlasit, ač tak jindy činím, protože jsem si odkazy prošel a všude se řeší červenání obecně a souvislosti.
Kdežto -iv- se jednak ptá jak vzniká, ale hlavně v souladu s přístupem toma je zde -iv- natolik fenomén, že žádné předchozí odpovědi její specifické problémy prostě řešit nemohou.
Dokonce její červenání je natolik výsadní, že jsem objevil v cimrmanologii zmínku, že pasáž ve známé písničce „Zčervená, zčervená, když jí hladí ramena“ byla inspirováná právě jejím a ne jiným červenáním. Už tehdy bylo zřejmě tak originální a pozoruhodné.
Hezké je i vysvětlení berušinky, jmenovitě červenání u žen, protože to souvisí s určitou trémou a mobilizací na výhledový aktivní flirt. Kde možný vývoj s intenzivními následky uvádí tělo ženino do stavu tak ostré pohotovosti, že to červenání je jen nevinná indikace pro partnera před vášnivou bouří. Něco jako polnice před bitvou.
A souvislost to má s atavismy z pradávných dob, kdy ještě namlouvání a jeho pokračování nebylo zatíženo náboženskými stigmaty a civilizačními zdržovačkami.
Ejhle, při letmém náhledu na poslední odstavec odkazu od Kerberus, zjišťuji, že má volná úvaha se téměř trefila do černého (viz studie S. Freuda).