Čas letí jako šílený. Proč tomu tak je? Dá se nějak zpomalit?

Ano, to Ti mohu vysvětlit: protože jsi přijal lineární pojetí času.

Existuje dvojí vnímání času: cyklické a lineární.

Cyklické vnímání času bylo v Evropě obvyklé až do 19. století. Lidé byli negramotní, jejich žití se pořizovalo přírodě a církevnímu roku. To znamená, že nepoznali hodiny, ale věděli, že když je mše, a proto zvoní zvony, že je neděle. A že po svátku božího těla už se maj chystat na zimu, pomalu. Při cyklickém pojetí času vnímáš časový celek jako uzavřenou jednotku (množinu) úkonů, a až je doděláš, tato jednotka pro tebe skončí. Typicky: musím vstát, dát kurám, králíkům, krávě. Musím navařit oběd. Musím po obědě pomýt. Musím zaštupovat fusekle. A tím mý denní povinnosti končí.

Lineární pojetí času znamená, že máš nějaký cíl, ke kterému směřuješ, krátkodobý, dlouhodobý, všecko mu posřizuješ. Takže ano, musíš vstát, dát kurám, králíkům, podojit Stračenu, navařit oběd, pomýt a zaštupovat fusekle, ale cíl je se válet u placatý televise a čumět na Cucurucucu, takže oběd objednáš z hospody, nádobí počká na zítra, fusekle rovnou vyhodíš a koupíš nový, a na pomyvání se vysereš. Všecko děláš rychle, rychle, ojebeš nádobí už máš doma za tejden… A dostaví se stres.

Realita je, spíše, někde mezi, ovšem objektivní skutečností je, že lineární pojetí času je typické pro výkonovou společnost.

Tak proto čas spěchá, jak splašená mrcha. On ale nespěchá, on neexistuje.

Je to fyzika. Ale pokud máme nějakou činnost, zdá se nám, že to uteklo rychle. Pokud nic neděláme, čas se jako vleče.

Fakticky by se dalo říct, že čas neexistuje. Existuje pouze rychlost (něčeho) a vnímání, která je relativní vzhledem k tomu k čemu se vlastně vztahu (věci, jevu, atd).

Minulost a budoucnost neexistují. Je pouze přítomnost. Což je jen pojem a znamená vlastně jen aktuální dění – to, co zrovna probíhá. Nic nebylo ani nebude… všechno vždy „bylo/bude“ jen v přítomném okamžiku.
Že bez času by nic nebylo a nehýbalo by se? To je spíše mylná představa. Všechno prostě JE a děje se. Ve vesmíru probíhají interakce (existence existuje, je v pohybu), ale s časem to nemá nic moc společného.

Počítáme rychlost různých věcí, máme klanedáře, historii (letopočty) a čas si vytváříme. Máme taky vzpomínky a naděje/očekávání, takže jakoby žijeme mimo přítomný okamžik nebo se nám to alespoň zdá (pokud se těmi představami o minulosti nebo budoucnosti necháme unášet). Ale faktem zůstává, že čas je spíše jen lidský výmysl.
Všechno prostě JE. Děje se, probíhá, nachází se zrovna akutálně (a nikde/nikdy jinak) na nějakém místě nebo v nějakém ději.

To jak vnímáš čas, či okolní dění, je prostě jen otázkou toho vnímání (paměť, smysly a mysl)… a toho, zda se bavíš dobře, špatně, zda něco očekáváš, atd. Odvíjí se mj. od pocitů a emocí. A s tím se dá pracovat. S časem moc ne. Protože čas je abstraktní a neuchopitelné COSI. Jen něco, aby se nám lépe popisovalo (a chápalo) dění a věci mimo skutečný stav: aktuální dění, to, co právě probíhá.

Upravil/a: Disraeli

Hrej si! S přirozenou radostí. Anebo měj jen radost. Tu opravdovou, Z DUŠE (ne co tady hrají mnozí). Nebude to moc snadné, ale… Tak čas „zpomalíš“ 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

@elkon: Akorát, že je to PŘESNĚ NAOPAK.

ČINOST A JEJÍ ČASTÁ ZMĚNA TZV." PRODLUŽUJE ČAS".

Kdyby tomu bylo, jak zde neznale, mylně uvádíš, potom by malým dětem čas rychle ubíhal a důchodcům by se naopak vlekl. Tak to ale v životě nechodí. A je vhodné princip pochopit, pane (odtud se odvíjí mnohé).

Cestuj rychlostí blízkou rychlosti světla. Sice z tvého pohledu bude čas plynout normálně, ovšem tvé celkové biologické funkce se značně zpomalí a pokud by ses vrátil na Zemi, tak bys zjistitl. že to, co bylo pro tebe 1 rok, tady mohlo být i několik století. A ty bys zestárl jen o jeden rok! To je úlet, co? Pak by v jistém smyslu čas pro tebe uplynul ještě rychleji, jeden rok jako staletí…

Více např zde:
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=ROKBOLRX_ac
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Time_dilati­on

Můžeš nad tím přemýšlet, ať se tejden doma nenudíš 😁

Je to relativní. Někde jsem už o tom psal. Pro roční dítě je rok celý jeho život. Pro dvouleté je polovina života atd. Kupujeme dvojtýdenní program TV. Vždy když kupuji nový, tak se mi zdá, že ten starý jsem kupoval před pár dny. 🙂