Byli jste někdy svědky epileptického záchvatu?

Mockrát,má epileptiky doma.
PRVNÍ POMOC 4.: Jak mám postupovat, když někdo dostane epileptický záchvat?

Epileptický záchvat je příznak nemoci. Většina záchvatů skončí spontánně sama.
Proto ZACHOVEJTE KLID a:
1) odstraňte z dosahu nemocného předměty, o které se může zranit (nůžky, žehlička, horké věci, ..)
2) pokud předměty nejdou odstranit, pokuste se přemístit nemocného nebo jinak zamezit jeho poranění (topení, schody, zeď,..)
3) hlavu podložte něčím měkkým (svetr) ať se nebouchá o podlahu
4) nepokoušejte se malý ani velký záchvat zastavit a nechte jej proběhnout
5) u velkých záchvatů neotevírejte čelisti, nepokoušejte se zastavit křeče, pouze uvolněte těsný oděv (např. kravata, první knoflík košile, šála)
6) jakmile křeče skončí, dejte nemocného do stabilizované polohy (tj. na bok, dolní čelist vysuňte ven a ústa vyčistěte, hlavu bradou níž (tj. obličejem k podlaze) ať se nezadusí slinami nebo mu nezapadne jazyk
7) počkejte s nemocným do konce záchvatu, až je opět O.K. Že je opět v pořádku zjistíte jednoduchými dotazy (jméno, datum,..)
8) na hodinkách sledujte délku záchvatu
9) pokud po záchvatu usne, nechte jej spát (cca 1 – 2hodiny) a spánek nepřerušujte

Lékaře volejte pokud

jde o první záchvat v životě

• velký záchvat trvá déle než 5 – 10 minut
• pokud se po velkém záchvatu objeví do hodiny další velký záchvat nebo se objevují malé záchvaty během 20 – 30 minut
• pokud je člověk po prodělaném záchvatu zmatený
• pokud se člověk během záchvatu zranil
• pokud nemůžete s dotyčným zůstat (např. na ulici) do ukončení záchvatu nebo spánku po záchvatu a nemůžete zajistit někoho zodpovědného, který na něj dohlídne;-)

Více zde: http://www.ele­karnice.cz/akut­ni-otazky/prvni-pomoc/epilepticky-zachvat/

Nepočítala jsem, ale pravidelně – někdy 3× za týden, jindy 5× za měsíc po dobu jednoho roku – při psychické zátěží, zkoušení, písemkách se jedna studentka pravidelně složila. Stačilo na tehdejší lékařskou pohotovost zavolat a představit se jménem školy a říct jméno studentky a sanitka ji odvážela rpravidelně do nemocnice…

Dívčiny spolužačky už věděly, do jaké polohy dívku dát, (položily ji na lavice a pod hlavu daly svetr, hlavu na bok), ale „sanitáci“ vždy konstatovali, že pro další krok je opravdu nutná nemocnice.

Jednou stála vedle mě, otočila jsem se a studentka na mě spadla. Bylo to nečekané, ale naštěstí jsem se opřela o stůl, tudíž jsem ji zadržela.
–
Můj pes míval epileptické záchvaty. Veterinář konstatoval, že na nich mělo podíl infikované klíště. Musel pravidelně brát léky.

Když jsem viděla poprvé, jak se motá, třese se, byla jsem vyděšená.. Naštěstí první záchvat brzy přešel, než jsem se stačila vzpamatovat, co se děje.

Upravil/a: annas

Ano, doporučujem pri záchvate
1 – položiť postihnutého na zem,
2 – zabrániť prekusnutiu jazyka tj.strčiť niečo pevné do úst -napríklad palicu (v meste?),pe­ňaženku-, aby ich nemohol zavrieť,
3 – zabrániť pohybu, hoci zaľahnutím, kľaknutím na ruky a podobne
(pozor takýto človek používa nekontrolovateľné pohyby a silu).
4 – zatieniť oči pred svetlom, to mnohí zabúdajú
5 – zabezpečiť odbornú lekársku pomoc, či už priamo telefonom, alebo sprostredkovane cez prihliadajúcich čumilov, s nimi nedebatujte o možnosti a chcení, ale prikážte im, sú povinní uposlúchnuť v zmysle zákona ´neposkytnutie pomoci pri ohrození zdravia a života človeka je trestné´
.
doplnok:
Samba „Dřív postiženému dávali do pusy něco, aby si neprokousnul jazyk a zalehli ho, už se od toho upustilo“
je to podľa situácie, niekedy naozaj stačí len pridržať, ale pri rýchlom zásahu laik nemá čas a ani znalosti rozpoznávania intenzity záchvatu a následných reakcií, preto musí použiť preňho optimálny spôsob, aby súčasne neohrozil aj seba. Naozaj nie je to nič príjemné, ak okolo vás švištia kolesá áut, počujete jačanie divákov a záchranári nikde, vo svojom svete ostanete sama, len vy a postihnutý.

Upravil/a: led

Naštěstí ne (ačkoliv za studií jsem na koleji jednu údajnou epileptičku potkával), ale dva a půl roku jsem míval sám opakovaně něco, co bylo od těchto záchvatů k nerozeznání. Když se to stalo poprvé – před 9 lety v autobuse – , zavolali záchranku a ta jako „pracovní diagnózu“ stanovila právě „první projev epilepsie“. No a u nás jí to doktoři sežrali i s navijákem a nechali mě asi půl roku žrát prášky proti epilepsii, než zjistili, že jsou prd platný, pak otočili o 180° a začali tvrdit „to je psychického rázu, děláte si to sám tím, že jste nervák“ (dodělával jsem tehdy školu a byl jsem z toho sice na nervy, ale rozhodně ne až tak). Vyměnili prášky za prášky na uklidnění, které sice už účinkovaly, ale utlumovaly a udělaly ze mě trosku.
Teprve po dvou letech (!) je napadlo udělat mi kompletní vyšetření včetně spánkové deprivace, po němž se konečně přišlo na to, že je něco špatně s drenáží, která potřebuje vyměnit (do té doby tvrdošíjně říkali – v drenáži to není, CT čisté, EEG čisté…). Na to, jak dlouho studovali, spoléhají nějak příliš často na metodu pokus-omyl, a slušně řečeno, odnášejí (ale měl bych v záloze ostřejší výraz) to pacienti.

Upravil/a: quentos

Ano, viděla jsem to, přímo na ulici, hezká mladá slečna. Dřív postiženému dávali do pusy něco, aby si neprokousnul jazyk a zalehli ho, už se od toho upustilo, jen se přidržuje, aby si třeba nerozbil hlavu, do pusy se už nic nestrká.

Já u něho byl, ale mnohem těžší než psali všichni ostatní. Postiženému se to stalo ve vodě, Stalo se to na hracholuskách. Nejhorší bylo ho dostat ven, byl to do ela velký chlap a mě bylo třináct. Bylo to už tam kde jsme nedosáhly( hloubka cca 2,5m . Snažil jsem se ho dostat ven ale on mě jakoby vždycky strhnul křečí, pak mi přispěchaly na pomoc další dva 20 kluci a vytáhly jsme ho, nebýt jih tek se utopí jak nic. Podle mě nejhorší co se můžete dělat je držet postiženého v klidu násilím v křečích. Tak jsme ho položily do trávy , kde bylo okolo dost místa, tak aby se neporanil. Po asi 10minutách přestali křeče, přijela záchranka a muže odvezla do nemocnice.

Ano, byl jsem svědkem takového záchvatu. Dokonce třikrát,.

Ano.
Ještě v dobách, kdy jsem jezdila busem do práce.
Sedící v autobuse. Autobus narvaný a lidi jen čučeli a nic. Tak z poloviny busu volám na řidiče.
Byl to ten záchvat, při kterém jsou křeče, tak jsem mu aspoň držela hlavu, aby se nepotloukl o madla.
Spolužák míval záchvaty, při kterých usínal, bez jakýchkoliv křečí.
A můj pes – také epileptické záchvaty. Ty usínaci. Šla nebo seděla, najednou spadla na bok a za chvíli se probrala.

Upravil/a: quentos

Synovec je epileptik… nekolik zachvatu jsem s nim prodelala… nic prijemneho, co by se dalo komukoliv prat… ale davam za pravdu Sambe a Dedapetrovi- kazdy zachvat nam lekari kladou na srdce, ze hlavne nezalehavat, nebo jakkoliv jinak branit samotnemu prubehu…

ne, nebyl.