Je nemoc vždy něco, při čem je nemocný přímo ohrožen na zdraví?

Ono je to spíš tak, že „nemocí“ nazýváme takové stavy, kterými je narušeno to, co si představujeme pod pojmem „zdraví“. Ale definice pojmu „zdraví“ je velmi relativní, společensky a ideologicky podmíněná. Třeba leváctví nebo homosexualita jsou odlišnosti, ale záleží čistě na nastavení společnosti, jestli je považuje za nemoci. A mimochodem, i třeba mrzák nebo slepec od narození mohou prožít šťastný a spokojený život, i když se třeba někdy také zasní, jaké by to bylo, kdyby ten handicap neměli. Znám jednoho „autistu“, kterém autismus diagostikovali, až když byl dospělý – možná mu to pomohlo, aby sám sobě lépe porozuměl, ale že by se tím přidělením diagnózy něco vyřešilo, to asi ne.

V běžném smyslu nemocí myslíme „něco jako chřipku“ – čím se člověk nějak nakazí, co je mu velmi nepříjemné, a nakonec se buď uzdraví, nebo na to umře. Ale vlastnost, kterou má člověk celoživotně, už se stává součástí jeho „já“, součástí jeho identity, takže by se měl brát takového, jaký je, smířit se s tím a naučit se s tím žít, a třeba i objevit přednosti té své odlišnosti. Slovem „nemoc“ označujeme spíš stav, od kterého se člověk chce distancovat, takže pro vrozené odlišnosti, vady či handicapy to není úplně trefné slovo.

Dnes má číslo diagnózy kde co, i smutek. Přesně, jak píšeš: pokud se cítíme zdrávi, proč vyhledávat nemoc? Dnes je společensky přijatelnější být nemocný než být zdravý. Dokonce se chorobám věnují dny v kalendáři, a to už je úplný úlet. Doktoři vědí hodně o nemocech a soustředí se na ně, ale málo vědí o zdraví. Dodnes tápou, jestli je káva nebo červené víno prospěšné zdraví. 🙂

Každý máme nějakou nemoc, i když se cítíme zdraví. Někdy o nemoci víme, jindy o nemoci nemáme ani tušení.
Ta nemoc se dá vyléčit, ale může se i velmi zkomplikovat. Přeji Vám hodně zdraví.

Upravil/a: yuko