Budeme moci prožít důstojný a šťastný život, pokud bohatí, vzdělaní či jinak mocní se začnou domnívat, že jsme zoufalí?

Nebo se budeme snažit jako oni, abychom byli také bohatí, vzdělaní a mocní. :)) Oni mají svých starostí dost.

To přeci nezávisí ani tak od vnějších okolností, jako především na samotných lidech, ne? ;) :)
A co se týká „zájmu bohatých o ty ostatní“, tak ten nastupuje teprve tehdy, pokud je jejich bohatství/moc jimi nějak ohrožena. O5 nitz nového pod Sluncem. :)

Nebudeme moci. Protože ti zmiňovaní nám budou linkovat životy hezky po marxisticku, pod záminkou, že to s námi myslí dobře. Podívejte se na dnešní vlády: likvidují vzdělání, likvidují samostatné podnikání, rozdělují lidi na dva druhy- ale lidé jim neustále baští, že je to pro Vyšší Dobro!!!

Bohatým a mocným je úplně jedno, jak se ostatní cítí.

Odpověz si sám, kdo je převážně zodpovědný za (své!) štěstí… a člověka k důstojnosti prostě nepřiměješ (ovlivnit to může třeba výchova, školství, vliv státu/kultury). Aby se jedni starali, aby druzí měli důstojný život, moc nedává smysl.
I KDYBY (zcela bezdůvodně, nelogicky a nesmyslně) 300 nejbohatších lidí na světě rozdalo celý svůj majetek, tak ti VY/MY, na které neustále narážíš (a máš nějakou potřebu je dělit), by šťastnější ani důstojnější nebyli.. nemluvě o tom, že by to společnost zničilo.
Třeba „tamti“ vedou důstojný (a šťastný) život, právě proto, že jsou vzdělaní, mají hodnoty a jisté charakterové kvality a dělají, co je baví, v čem vidí smysl, co je (a jejich rodiny) zajišťuje.
U některcýh mocných (hlavně politiků) je otázka důstojnosti (ale i štěstí) často kontroverzní.

Upravil/a: Disraeli

Bojím se, že ne. Bohatý člověk, až na výjimky a filantropy, se vždycky bude více starat o svou vlastní bílou košili. Tak to v dějinách vždycky bylo a vždycky bude.

Toť otázka :/
Záleží na časovém horizontu.
Donedávna platilo, že je třeba nechat lidi povyskočit od země :) Lidi, kteří na ty majetky vydělávají a spravují je. Střední třída mizí /padá ke dnu).
Dokud bude bohatý kapitalismus nenasytný nebo ochotný něco budovat, potřebuje lidi. Nestrádající a spokojené. Lidí je na světě mnoho….. Redukce těm vyvoleným /nahromaděným majetkům, nijak zásadně neublíží.
Dokud nebrečí doma děti a ženy hlady (ve vyspělejších společnostech/kul­turách, je relativně klid. I s utaženými opasky a uzdami. Když začne být zle, půjdou si lidé vzít, co potřebují (a nejen to), tam, kde to půjde. Čím méně jich bude, tím snáz se ukočírují, včetně ataky na ně.
Ke ŠTĚSTÍ, šťastnému životu toho člověk mnoho nepotřebuje, pokud dosáhne na splnění základních lidských potřeb (týká se vyspělejších/lých společností). Štěstí hledá a vytváří si člověk sám. Nespočívá v tom, zda má auta, v cestování, dovolených, lyžování, cyklistice, ani v hmotných statcích, věcech…..
Oni mají starost o své majetky, žijí za zdí, my je nezajímáme (většinou).

S DŮSTOJNOSTÍ, už je to asi jinak. Tam valná část lidstva nemá žádný, nebo omezený vliv. Mnozí ani netuší, že existuje jiný způsob života. Ti, kteří vědí, za tím i jdou…..
Hladová, nespokojená a tedy i nešťastná, informovaná MASA, lidí už je nebezpečná. Již PAPEŽ Jan Pavel II., upozorňoval na to, že „kapitalismus“, není pro lidstvo ideálním systémem/zřízením. Chtělo by to jiný princip, změnu, řekl. Zatím se však nic, co by fingovalo, bylo životaschopné neujalo/neosvěd­čilo/nenašlo, řekl polský papež.
Podílí se na tom také síla a moc systému minulých i současných MOCNÝCH. Jan Pavel II., jim „připomněl určité nebezpečí“. Dokud budou mít dostatek síly, budou vládnout (i dusit a kopat).
Z HISTORIE vyplývá, že většina národů (pokud nemá podporu zvenčí), se vždy poddala. Pokud došlo k zásadní změně, bylo to zásluhou/přiči­něním, z řad mocných (i prostřednictvím osob (hnutí, které podporovali).

V historii Egypta se opakuje „výpadek“ 50 – 70 let, o kterých historici mnoho neví. O tehdejších vládcích, o životě 1 – 2 generacích lidí. V historii lidstva je to, jen zlomek času. :/