Historie úprav
Odpověděl/a – 5.prosinec 17:05
Dám jedinou výhodu (na úkor mnoha nevýhod). Je to: větší lidskost u prostých lidí, což obnášelo neziskovou, vzájemnou spolupráci, solidaritu a podobně. Hlavně na vesnicích. Bližší vztahy, soudržnost, blízkost, nejen mezi rodinou a přáteli, ale i mezi sousedy, což byli taky takoví přátelé (minimálně formální přátelé), kteří prostě přišli na pomoc i bez požádání. Vidělo se, že někdo pracuje (na poli a jinde) a šlo se často pomoci. Celkvoě ten společenský život byl na vesnicích prostě doslova víc společenský… bez oficiálních akcí a událsotí, ale zkrátka sami za sebe se zcházeli a pomáhali si. A řekl bych, že to bylo docela časté… na druhou stranu jinde a ve městech, straníci, různí prospěcháři i udavači,…
Ale to, co jsem vyjmenoval (větší blízkost/lidskost) byl jen takový vedlejší efekt útisku a orientace státu (politiky a ekonomiky). Lidé byli jakoby částečně donuceni k tomu, být semknutí a nápomocní. Těžké časy často tvoří pokornější lidi, ale i skromnější, přátelštější/čestnější atd. Neříkám, že ve svobodném zřízení a časech hojnoti to nejde, ale když je to „přeliberalizované“ a stát má špatný (neefektivní) systém, tak nejsou žádné laťky ani vzory ani řád (kromě základu ve stylu benevolentních zákonů), a pak se ty mravy, respekt a slušnost vytrácí. Pěstuje se ego, negativní vlasnosti, zničující vášně, vulgarity, „normalizuje“ se nemravnost a tolerance vůči zhýralostem.
Odpověděl/a – 5.prosinec 17:10
Dám jedinou výhodu (na úkor mnoha nevýhod). Je to: větší lidskost
u prostých lidí, což obnášelo neziskovou, vzájemnou spolupráci,
solidaritu a podobně. Hlavně na vesnicích. Bližší vztahy, soudržnost,
blízkost, nejen mezi rodinou a přáteli, ale i mezi sousedy, což byli taky
takoví přátelé (minimálně formální přátelé), kteří prostě přišli
na pomoc i bez požádání. Vidělo se, že někdo pracuje (na poli a jinde) a
šlo se často pomoci. Celkvoě ten společenský život byl na vesnicích
prostě doslova víc společenský… bez oficiálních akcí a událsotí, ale
zkrátka sami za sebe se zcházeli a pomáhali si. A řekl bych, že to bylo
docela časté… na druhou stranu jinde a ve městech, straníci, různí
prospěcháři i udavači,…
Celkvoě přátelská atmosféra, „having a good time“ je doslovně
výstižné – při práci u někoho doma, ale i společném obědě,
hostině, kde se sejdou známí (a ti známí byli prostě i všichni
sousedé). Vřelejší vztahy (dnes skoro žádné nebo jen
formálně-vážné… popřípadě skutečné přátelské vztahy se sousedy
jen s některými). A nemluvím o sousedech jako o těch od vedle, ale
z celé ulici, nemluvě o tom, že se znali snad všichni ze vsi – a
i z těch okolních.
Jiank mě v rámci tohoto režimu napadá třeba taková větší dostupnost
zboží na některých vesnicích (prtoože se to nepřesouvalo vyloženě do
města… někteří byli víc soběstačnější a něco se dováželo přímo
do nějakého centra na vsi).
Ale to, co jsem vyjmenoval (větší blízkost/lidskost) byl jen takový vedlejší efekt útisku a orientace státu (politiky a ekonomiky). Lidé byli jakoby částečně donuceni k tomu, být semknutí a nápomocní. Těžké časy často tvoří pokornější lidi, ale i skromnější, přátelštější/čestnější atd. Neříkám, že ve svobodném zřízení a časech hojnoti to nejde, ale když je to „přeliberalizované“ a stát má špatný (neefektivní) systém, tak nejsou žádné laťky ani vzory ani řád (kromě základu ve stylu benevolentních zákonů), a pak se ty mravy, respekt a slušnost vytrácí. Pěstuje se ego, negativní vlasnosti, zničující vášně, vulgarity, „normalizuje“ se nemravnost a tolerance vůči zhýralostem.