Historie úprav

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 30.srpen 14:05

Jsou. Hlavně politici a slvané osobnosti. Ale jen asi posledních 100 let. Předtím jsme se snažili neustále osamostatnit, všude plno řečí o vlastním a silném státě, zcela soběstačném, o schopnostech Čechů a jejich potenciálnosti atd. atd. Alettehdy se navíc podíleli na vládě a správě říše, mohli rozohodovat, ovlivňovat běh světových událostí.
Po samostatnosti už to bylo buď jen Západa nebo Východ. Podpora USA nebo Ruska/SSSR. Pak jsme na SSSR navíc byli závislí. Po nové „samostatnosti“ od r. 1989 se zase orientujeme převážně na západ, ale probíhá boj mezi těmi, kteří se hlásí spíš k Rusku a těm co k USA. Zastoupení asi tak půl na půl. Teď se snažíme podlézat všem (super)velmocem i třeba Číně. Navíc se to ještě komplikuje s příznivci a odpůrci EU. Někteří mají vyloženě odpor ke všemu co EU dělá a co se jí týká, jiný ji zase berou jako něco posvátného a bezmyšlenkovitě schvalují každé usnesení EU.
Těch, kteří se zaměřují jen na Česko a jeho vlastní růst, sílu a hlavně soběstačnost je velmi málo. Upřednostňuje se hledat oporu v (super)velmocích a různých světových silách, namísto toho, abychom se pokusili, sami jí být.

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 30.srpen 14:11

Jsou. Hlavně politici a slvané osobnosti. Ale jen asi posledních 100 let. Předtím jsme se snažili neustále osamostatnit, všude plno řečí o vlastním a silném státě, zcela soběstačném, o schopnostech Čechů a jejich potenciálnosti atd. atd. Ale tehdy se alespoň trochu mohli podílet na vládě a správě velké říše, mohli spolu/rozohodovat, ovlivňovat běh světových událostí.
Po samostatnosti už to bylo buď jen Západ nebo Východ. Podpora USA nebo Ruska/SSSR. Pak jsme na SSSR navíc byli závislí. Po nové „samostatnosti“ od r. 1989 se zase orientujeme převážně na západ, ale probíhají rozepře mezi těmi, kteří se hlásí spíš k Rusku a těm co k USA. Zastoupení asi tak půl na půl. Teď se snažíme podlézat všem (super)velmocem i třeba Číně. Navíc se to ještě komplikuje s příznivci a odpůrci EU. Někteří mají vyloženě odpor ke všemu co EU dělá a co se jí týká, jiný ji zase berou jako něco posvátného a bezmyšlenkovitě schvalují každé usnesení EU.
Těch, kteří se zaměřují jen na Česko a jeho vlastní růst, sílu a hlavně soběstačnost je velmi málo. Upřednostňuje se hledat oporu v (super)velmocích a různých světových silách, namísto toho, abychom se pokusili, sami jí být.