Historie úprav

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 28.srpen 21:21

Z mého pohledu je to tak, že divoká zvířata dřív byla všude a to člověk je vyhnal, popřpíadě zredukoval nebo zcela vyhubil.
Je to tak, že ve městech je plno divokých zvířat, ale hlavně v té míň osídlené oblasti – někde na předměstí, kde jsou pole, lesy, louky a připomíná to spíš vesnice.

To o čem píšeš se často objevuje v Asii. A řeknu to tak, že ta města jsou čím dál větší, předměstí už nepřipomíná předměstí, lidí je čím dál víc a přírody ubývá. Tak nějak ta zvířata nemají na výběr, nemají kam jít.
V některých městech mají přímo (malinkaté) rezervace/parky pro zvířata, protože nemají kde jinde být. A tak se občas stane, že zvídavé zvíře se vyrazí podívat do města. Což má jen kousek.
Mnohá vělkoměsta, hlavně v Asii a S/J Americe jsou gigantická a jejich okolí je taky celé zastavěné a obydlené, mnoho dálnic, silnic a menších budov (narozdíl těch co jsou přímo v těch velkoměstech), takže přírody tam opravdu moc nebývá. Proto mají v takových lokalitách systematicky udržovaný kousek přírody – parky a ty rezervace. Příroda je tam něco jako přežitek a vzácnost.

Může to být předzvěst zániku, protože přírody ubývá. Příroda je životodárný povrch Země. Dřívě (od prvopočátku až do 19. století) byla architektura tvořena podle struktury lidského těla a hlavně podle přírody. Domy, sídla, města a vůbec všechny stavby byly budovány v souladu s přírodou a krajinou, tak aby do ní zapadlay a ladily s ní. Souzněly. Dnes je architektura v kontrastu s přírodou a především je to technická architektura. A v případě obytné architektury je čistě praktická pro lidi… na esteiku se moc nehledí a na přírodu vůbec. Architektura již nemá smysl pro harmonii s přírodou, protže se staví na její úkor. Vina hlavně hustého osídlení obyvatelstva, přemnožení a dbání jen na tu čistou pragmatičnost (rychlost, levnost, lukrativnost, efektivnost – pro lidi,…), ale taky že architekturu převzal stavební průmysl (i když nebylo zbytí).
Přirozeného prostoru (přírody nebo architektury v souladu s přírodou) už je čím dál míň, tak proto to všechno. Ve zkratce: zvířata nemají kde být a navíc je pro mnohé z nich přirozené nezůstávat na jednom místě, ale cestovat (jenže člověk je všude).

Gonfaloniér

Odpověděl/a – 28.srpen 21:29

Z mého pohledu je to tak, že divoká zvířata dřív byla všude a to člověk je vyhnal, popřípadě velmi zredukoval nebo zcela vyhubil.
Je to tak, že i ve městech je plno divokých zvířat, ale hlavně v té míň osídlené oblasti – někde na předměstí, kde jsou pole, lesy, louky a připomíná to spíš vesnice.

To, o čem píšeš, se často objevuje v Asii. A řeknu to tak, že ta města jsou čím dál větší, předměstí už nepřipomíná předměstí, lidí je čím dál víc a přírody ubývá. A vesnice jsou tam jako (menší) města. Tak nějak ta zvířata nemají na výběr, nemají kam jít.
V některých městech mají přímo (malinkaté) rezervace/parky pro zvířata, protože nemají, kde jinde být. A tak se občas stane, že zvídavé zvíře se vyrazí podívat do města. Což má jen kousek.
Mnohá vělkoměsta, hlavně v Asii a S/J Americe jsou gigantická a jejich okolí je taky celé zastavěné, obydlené, je tam mnoho dálnic, silnic a menších budov (narozdíl těch co jsou přímo v těch velkoměstech), takže přírody tam opravdu moc nezbývá. Proto mají v takových lokalitách nuceně udržovaný kousek přírody – parky a ty rezervace. Příroda je tam něco jako přežitek a vzácnost.

Může to být předzvěst zániku, protože přírody ubývá. Příroda je životodárný povrch Země. Dřívě (od prvopočátku až do 19. století) byla architektura tvořena podle struktury lidského těla a hlavně podle přírody. Domy, sídla, města a vůbec všechny stavby byly budovány v souladu s přírodou a krajinou, tak aby do ní zapadlay a ladily s ní. Souzněly. V potaz se brala konkrétní krajina, vítr, výška, typ půdy, voda v okolí a vůbec vše co s tím okolím souviselo. Dnes je architektura v kontrastu s přírodou a především je to technická architektura. A v případě obytné architektury je čistě praktická pro lidi… na estetiku se moc nehledí a na přírodu vůbec. Architektura již nemá smysl pro harmonii s přírodou, protože se staví na její úkor. Vina hlavně hustého osídlení obyvatelstva, přemnožení a dbání jen na tu čistou pragmatičnost (rychlost, levnost, lukrativnost, efektivnost – pro lidi,… dbá se na správu lidské společnosti, ale ne na „zbytek“ – přírodu a živ. prostředí, zvířata), ale taky že architekturu zcela převzal stavební průmysl (i když nebylo zbytí) a řemesla ustoupila do pozadí.
Přirozeného prostoru (přírody nebo architektury v souladu s přírodou) už je čím dál míň, tak proto to všechno. Ve zkratce: zvířata nemají kde být a navíc je pro mnohé z nich přirozené nezůstávat na jednom místě, ale cestovat (jenže člověk je všude. Doslova, vše je obydlené, zabrané, ohraničené, pojmenované, vyhrazené).