Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 20.prosinec 17:01

Víceméně platí tato „hierarchie“: Vrchní velitel (formálně, často spíše ceremoniálně) > Ministr obrany > Náčelník generálního štábu
Ve smyslu tvé otázky, by to byl spíše Náčelník, ale jak sám vidíš, tak má svoje nadřízené a taky je někomu odpovědný. Samozřejmě de iure je jemu nadřazeným velitelem vrchní velitel OS, ale role prezidenta v armádě je spíše symbolická (jeho pointou je, že hlavně jmenuje nebo odvolává – na základě návrhů ostatních)… Vrchní velitel (obecně, mimo ČR) může mít různé funkce, postavení a pravomoce, vzhledem ke státu nebo i situaci. Už třeba jen mírový a válečný (nebo pohotovostní a různý krizový) stav.

Nejde nezbytně o to, kdo má větší pravomoc, ale kdo má jaké-které pravomoce a v které oblasti. Každý představuje a dělá něco jiného a každý je má někým jiným, a v nějakém ohledu omezené. Ale jinak je Ka NGŠ podřízeno MO (respektive je to jeho součástí – a už z logiky věci má MO svého předáka v podobě ministra) a částečně Vládě, Parlamentu (nepřímo, právě skrze MO aj.) a pak samozřejmě prezidentovi. Ministr obrany má pak taky své šéfy nebo schvalovací konsunsuální procesy (tj. sám o všem nerozhoduje). Prezident v tradičním smyslu nemá své nadřízené, ale jeho moc je <<<< Tzn. to, že je v mnohém nejvýše postavný (ve spoustě ohledech státních sfér), neznamená taky, že má největší pravomoce.
Odpověď na tvou otázku můžou být de facto všichni tři, protože záleží na kontextu a koho lze (nebo nelze) považovat za šéfa armády. Otázkou je třeba, kdo o čem rozhoduje? Tak třeba každý o něčem (jiném). 😅 Protože roli v tom hraje Parlament, Vláda, MO, Prezident a GŠ. Je to kolektivní a diverzifikované.
Ministr obrany je spíše politik než voják a velitel (i když právě jeho sféra spravuje armádu), prezident pak není vyloženě ani politik ani voják. Je to vr. velitel, jakožto hlava – protože je hlava spousty věcí, rovnou celého státu.

Samozřejmě, že v tom rozdíl je, proto to nemá moc smysl. Pokud by šlo čistě o to, kdo je de facto tím šéfem armády a prostě o přímé (!) VOJENSKÉ vedení, tak je to Náčelník GŠ… ale to neznamená, že má nejvyšší pravomoce nebo že nemá nadřízené „mimo“ vojenskou správu. Má SVOJE pravomoce a svou roli, tak jako ministr obrany (civilní vedení, administrativa a politika v oblastí obrany státu, kterou spravuje; má pravomoce, které mu v některých ohledech dávají jistou moc nad armádou a jejím velitelstvím).

Někteří by si mohli projít třeba Zákon o ozbrojených silách ČR, aby se podívali na postavení např. MO. Nejhorší je, když lidico ty pozice zastávají ani nevědí, co mají nebo nemají za pravomoce a ti, kteří by měli spolupracovat, nespolupracují. Nebo jednotlivé sféry (ministerstva aj.) zastávají lidi, co jim kolikrát nerozumí.
Vivat demokracie, stranictví, parlamentarismus, proces na základě konsenzů a dělba (pravo)moci.

Disraeli

Odpověděl/a – 20.prosinec 17:21

Víceméně platí tato „hierarchie“: Vrchní velitel (formálně, často spíše ceremoniálně) > Ministr obrany > Náčelník generálního štábu
Ve smyslu tvé otázky, by to byl spíše Náčelník, ale jak sám vidíš, tak má svoje nadřízené a taky je někomu odpovědný. Samozřejmě de iure je jemu nadřazeným velitelem vrchní velitel OS, ale role prezidenta v armádě je spíše symbolická (jeho pointou je, že hlavně jmenuje nebo odvolává – na základě návrhů ostatních)… Vrchní velitel (obecně, mimo ČR) může mít různé funkce, postavení a pravomoce, vzhledem ke státu nebo i situaci. Už třeba jen mírový a válečný (nebo pohotovostní a různý krizový) stav.

Nejde nezbytně o to, kdo má větší pravomoc, ale kdo má jaké-které pravomoce a v které oblasti. Každý představuje a dělá něco jiného a každý je má někým jiným, a v nějakém ohledu omezené. Ale jinak je Ka NGŠ podřízeno MO (respektive je to jeho součástí – a už z logiky věci má MO svého předáka v podobě ministra) a částečně Vládě, Parlamentu (nepřímo, právě skrze MO aj.) a pak samozřejmě prezidentovi. Ministr obrany má pak taky své šéfy nebo schvalovací konsunsuální procesy (tj. sám o všem nerozhoduje). Prezident v tradičním smyslu nemá své nadřízené, ale jeho moc je <<<< Tzn. to, že je v mnohém nejvýše postavný (ve spoustě ohledech státních sfér), neznamená taky, že má největší pravomoce.
Odpověď na tvou otázku můžou být de facto všichni tři, protože záleží na kontextu a koho lze (nebo nelze) považovat za šéfa armády – skutečného, dle pravomocí a jiných. Otázkou je třeba, kdo o čem rozhoduje? Tak třeba každý o něčem (jiném). 😅 Protože roli v tom hraje Parlament, Vláda, MO, Prezident a GŠ. Je to kolektivní a diverzifikované.
Náčelník je ale prostě šéf armády. Ale nemá větší pravomoce než ministr obrany. A „vrchní šéf armády“ tak úplně neexsituje. Je pak taky třeba rozlišovat armádu, ozborjené síly, obranu, vojenské zálžitosti a další… To pak ovšem platí ta výše uvedená (formální) hierarchie. Jenže se dá říct, že v hierarchii vojenského velení je náčelník generálního štábu nejvyšší vojenskou autoritou, ale jeho pravomoci a odpovědnosti jsou definovány ve vztahu k civilnímu vedení, tedy Ministrovi obrany, který je mu nadřízený… ale taky by mu neměl kecat zcela do všeho.
Ministr obrany je spíše politik a civil než voják a velitel (i když právě jeho sféra spravuje armádu a vojenské, obranné záležitosti), prezident pak není vyloženě ani politik ani voják. Je to vr. velitel, jakožto hlava – protože je hlava spousty věcí, rovnou celého státu. I když je taky brán spíš jako civilní.

Samozřejmě, že v tom rozdíl je, proto to nemá moc smysl. Pokud by šlo čistě o to, kdo je de facto tím šéfem armády a prostě o přímé (!) VOJENSKÉ vedení, tak je to Náčelník GŠ… ale to neznamená, že má nejvyšší pravomoce nebo že nemá nadřízené „mimo“ vojenskou správu. Má SVOJE pravomoce a svou roli, tak jako ministr obrany (civilní vedení, administrativa a politika v oblastí obrany státu, kterou spravuje; má pravomoce, které mu v některých ohledech dávají jistou moc nad armádou a jejím velitelstvím).

Někteří by si mohli projít třeba Zákon o ozbrojených silách ČR, aby se podívali na postavení např. MO. Nejhorší je, když lidico ty pozice zastávají ani nevědí, co mají nebo nemají za pravomoce a ti, kteří by měli spolupracovat, nespolupracují. Nebo jednotlivé sféry (ministerstva aj.) zastávají lidi, co jim kolikrát nerozumí.
Vivat demokracie, stranictví, parlamentarismus, proces na základě konsenzů a dělba (pravo)moci.