Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 23.prosinec 14:49

Není vyloženě dobrý ani zlý.

Je takový, jak si ho člověk zařídí. A pak podle toho, co ho potká (Štěstí, Smůla).
Je takový podle toho, jak ho vnímáme, jak na něj reagujeme, příjmáme ho, a jak žijeme.
Je to dobré i zlé, podle toho jak se to definuje. A potkávat nás bude obojí. Je smrt zlá? Není, ale nevnímáme ji moc pozitivně, je však nevyhnutelná, pocítíme ji a setkáme se s ní několikrát, než si příjde i pro nás. Není ani možné vyhnout se bolesti a utrpení. Prožijeme absenci štěstí a uspokojení (utrpení, neštěstí) a stejnětak prožijeme absenci bolesti (radost, štěstí).
Bez jednoho bychom neměli a nechápali to druhé.
Naše planeta je jediná známá s ideálními podmínkami k životu, kde taky život je. Život je dar a je nesmírně vzácný. Život na planetě je ale taky věčný boj o přežití. Život se zachovává tím, že se rozmnožuje a jednotlivci se zároveň neustále rodí a umírají. Savci mají rozvinutější emoce a empatii než jiní živočichové. A zrovna lidé s jejich vyvinutějším mozkem, vědomím a organizovanějším soužitím, to vše více prožívají, především tragédie, pohromy, a to co bereme jako neštěstí a zlo.
Lidská společnost může být různá. To ona si vymezila, co je dobré a co zlé. Nějak se organizujeme a žijeme podle pravidel. Narušení klidu
Není však vesměs zlý (svět ani lidská spoelčnost). Zajedno zkátka JE, bez přihlédnutí k nějakému „dobrý“ a „zlý“, je především přírodní (a příroda a její zákony/pravidla se nám mohou jevit jako krutá, zlá), za druhé dle našich definic, převažuje to dobré.
Samotné uspořádání vesmíru, pravidla jakými se to řídí, možnost žít, prožívat, zažívat, jsou božské a jedinečné. Život je dar, ale naše zkušenost se životem (co zde prožíváme, co nás potkává), může být různá i tragická. I „zlo“ má svůj význam, smysl, své příčiny. Úplně stejně jako ‚dobro‘, jen jsou jiné.

Život každopádně není pohádka, žádný med ani ráj. To si přece nebudeme nalhávat. Není to však ani žádný horor a neustálé drama. Život může být všechno z toho a mnohem víc. Je rozmanitý. Knihy a filmy jsou podle žánrů – podle toho v jakém jsou duchu, co se tam děje, co tam převládá; ale to je téměř vždy fikce, která si bere něco, co nás v životě potkává a na tento jeden prvek se zaměří a zceličí jej. Realita a život jsou různorodou směsicí toho všeho. Ani komedie, ani parodie, ani horor nebo thriller, ani drama a věčné dobrodružsví, není zde jen láska, nejsou tu jen šťastné „konce“ ani samé hrdinství a vítěztsví dobra, není tu ani samá bída a neštěstí… Život toho nabízí hodně; někdy to může být jako z pohádky, z velké romance, jindy se to může jevit jako parodie, velká komedie nebo tragikomedie, jindy vyloženě horor a tragédie s katastrofálním průběhem. Ale nic z toho se neděje pořád, a to dobré i to špatné jednou skončí a změní se.
Nemá smysl vidět vše černě kvůli některým temným událostem, které poskvrňují to dobré. Ani vše růžově kvůli klapkám na očích, které nepřipouštějí existenci těch tragédií. Optimismus (sluníčkářství) a pesmismu (škarohlídství)? Búúú na obojí; ani jedno není skvělé. Nejlépe realismus/prag­matismus a idealismus. Brát život jaký je (dobrý i špatný) a věřit, očekávat a vymýšlet něco lepšího – a zároveň tak žít a zapříčiňovat se na tom.

Disraeli

Odpověděl/a – 23.prosinec 15:00

Není vyloženě dobrý ani zlý.

Je takový, jak si ho člověk zařídí. A pak podle toho, co ho potká (Štěstí, Smůla).
Je takový podle toho, jak ho vnímáme, jak na něj reagujeme, příjmáme ho, a jak žijeme.
Je to dobré i zlé, podle toho jak se to definuje. A potkávat nás bude obojí. Je smrt zlá? Není, ale nevnímáme ji moc pozitivně, je však nevyhnutelná, pocítíme ji a setkáme se s ní několikrát, než si příjde i pro nás. Není ani možné vyhnout se bolesti a utrpení. Prožijeme absenci štěstí a uspokojení (utrpení, neštěstí) a stejnětak prožijeme absenci bolesti (radost, štěstí).
Bez jednoho bychom neměli a nechápali to druhé.
Naše planeta je jediná známá s ideálními podmínkami k životu, kde taky život je. Život je dar a je nesmírně vzácný. Život na planetě je ale taky věčný boj o přežití. Život se zachovává tím, že se rozmnožuje a jednotlivci se zároveň neustále rodí a umírají. Savci mají rozvinutější emoce a empatii než jiní živočichové. A zrovna lidé s jejich vyvinutějším mozkem, vědomím a organizovanějším soužitím, to vše více prožívají, především tragédie, pohromy, a to co bereme jako neštěstí a zlo.
Lidská společnost může být různá. To ona si vymezila, co je dobré a co zlé. Nějak se organizujeme a žijeme podle pravidel. Narušení klidu a míru je pro nás katastrofické. Může to n nás, naši psychiku mít hluboký dopad a otřást naším pozitivnějším vnímáním… až z toho člověk může zanevřit a propadnout depresím (přestože to třeba byla krátkodobá tragédie nebo i taková, která se ho ani netýkala), občas zde hraje roli i vysoká přecitlivělost (citlivost, soucit a empatie nemusí být vůbec totéž jako přecitlivělost).
Není však vesměs zlý (svět ani lidská společnost). Zajedno zkátka JE, bez přihlédnutí k nějakému „dobrý“ a „zlý“, je především přírodní (a příroda a její zákony/pravidla se nám mohou jevit jako krutá, zlá), za druhé dle našich definic, převažuje to dobré, má větší zastoupení a může mít i větší vliv a moc než ono tzv. zlo. Přestože „zlo“ – to nejkrutější – může být méně časté – může některé víc zasáhnout, než vše to dobré.

Samotné uspořádání vesmíru, pravidla jakými se to řídí, možnost žít, prožívat, zažívat, jsou božské (za mě z božství vycházejíí) a jedinečné. Život je dar, ale naše zkušenost se životem (co zde prožíváme, co nás potkává), může být různá i tragická. I „zlo“ má svůj význam, smysl, své příčiny. Úplně stejně jako ‚dobro‘, jen jsou jiné. Ale jedno bez druhého ani nemůže být.

Život každopádně není pohádka, žádný med ani ráj. To si přece nebudeme nalhávat. Není to však ani žádný horor a neustálé drama. Život může být všechno z toho a mnohem víc. Je rozmanitý. Třeba výpravné knihy a filmy jsou podle žánrů – podle toho v jakém jsou duchu, co se tam děje, co tam převládá; ale to je téměř vždy fikce, která si bere něco, co nás v životě potkává a na tento jeden prvek se zaměří a zveličí jej. Realita a život jsou různorodou směsicí toho všeho. Ani komedie, ani parodie, ani horor nebo thriller, ani drama a věčné dobrodružsví, není zde jen láska, nejsou tu jen šťastné „konce“ ani samé hrdinství a vítěztsví dobra, není tu ani samá bída a neštěstí… Život toho nabízí hodně; někdy to může být jako z pohádky, z velké romance, jindy se to může jevit jako parodie, velká komedie nebo tragikomedie, jindy vyloženě horor a tragédie s katastrofálním průběhem. Ale nic z toho se neděje pořád, a to dobré i to špatné jednou skončí a změní se.
Nemá smysl vidět vše černě kvůli některým temným událostem, které poskvrňují to dobré. Ani vše růžově kvůli klapkám na očích, které nevidí existenci těch tragédií. Optimismus (sluníčkářství) a pesmismu (škarohlídství)? Pryč s obojím; ani jedno není skvělé. Nejlépe realismus/prag­matismus a idealismus. Poloprázdná nebo poloplná sklenice s vodou? Je to prostě sklenice s vodou s polovičním obsahem, kde by ji mohlo být víc i míň. Brát život jaký je (dobrý i špatný) a věřit, očekávat a vymýšlet něco lepšího – a zároveň tak žít a zapříčiňovat se na tom.