Historie úprav

orwell

Odpověděl/a – 14.únor 17:48

Ono jde o to, co si představujeme pod pojmem moudrost. Zdá se mi, že se na tom neshodli ani velcí myslitelé v minulosti až po současnost a žádnou obecnou definici moudrosti nezplodili, viz https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Moudrost
Mně se jeví nejbližší názor, že moudrost se opírá hlavně o zkušenosti, které získáváme s přibývajícím věkem. Moudrý člověk nejedná zbrkle, domýšlí důsledky svých činů, ví, kdy je vhodné kaluž obejít a kdy je třeba do ní vstoupit, nedráždí hada bosu nohou, ví kdy promluvit a kdy držet hubu. Umí se poučit z chyb vlastních i druhých a neopakuje je. Neskáče hned každému na vějičku a ví, že věřit znamená dohromady nic nevědět. A tak by se dalo pokračovat dále a dále…
Ovšem pochybuji, že takového člověka sotva kdy najdeme. Všichni jsme si už určitě v něčem „naběhli“, někdo možná i opakovaně. A právě takovými srážkami získáváme zkušenosti a stáváme se moudřejšími. Je pochopitelné, že ve třech letech nemáme tolik zkušeností a modrosti jako v patnácti a v patnácti ne tolik jako ve třiceti atd.
Samozřejmě nelze očekávat, že naše moudrost bude s věkem stoupat až do nebe, neboť naše poznávací procesy spolu s naší tělesnou schránkou začnou chátrat a i schopnosti v duševní oblasti se budou snižovat. Takže já bych ten graf viděl spíš jako takovou stolovou horu, kdy po růstu dojdeme k jakémusi plochému maximu, za nímž následuje opět pokles. Ta křivka bude pro každého jedince trochu odlišná, i když základní vlastnosti si bude zachovávat. Očekával bych, že se vyskytnou i výjimky. Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní a budou se po celý život chovat nemoudře – slušně řečeno. Jak praví jedno přísloví " stářím člověk zešediví, ne nutně zmoudří."

orwell

Odpověděl/a – 14.únor 18:00

Ono jde o to, co si představujeme pod pojmem moudrost. Zdá se mi, že se na tom neshodli ani velcí myslitelé v minulosti až po současnost a žádnou obecnou definici moudrosti nezplodili, viz https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Moudrost
Mně se jeví nejbližší názor, že moudrost se opírá hlavně o zkušenosti, které získáváme s přibývajícím věkem. Moudrý člověk nejedná zbrkle, domýšlí důsledky svých činů, ví, kdy je vhodné kaluž obejít a kdy je třeba do ní vstoupit, nedráždí hada bosu nohou, ví kdy promluvit a kdy držet hubu. Umí se poučit z chyb vlastních i druhých a neopakuje je. Neskáče hned každému na vějičku a ví, že věřit znamená dohromady nic nevědět. A tak by se dalo pokračovat dále a dále…
Ovšem pochybuji, že takového člověka sotva kdy najdeme. Všichni jsme si už určitě v něčem „naběhli“, někdo možná i opakovaně. A právě takovými srážkami získáváme zkušenosti a stáváme se moudřejšími. Je pochopitelné, že ve třech letech nemáme tolik zkušeností a moudrosti jako v patnácti a v patnácti ne tolik jako ve třiceti atd.
Samozřejmě nelze očekávat, že naše moudrost bude s věkem stoupat až do nebe, neboť naše poznávací procesy spolu s naší tělesnou schránkou začnou chátrat a i schopnosti v duševní oblasti se budou snižovat. Takže já bych ten graf viděl spíš jako takovou stolovou horu, kdy po růstu dojdeme k jakémusi plochému maximu, za nímž následuje opět pokles. Ta křivka bude pro každého jedince trochu odlišná, i když základní vlastnosti si bude zachovávat. Očekával bych, že se vyskytnou i výjimky. Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní a budou se po celý život chovat nemoudře – slušně řečeno. Jak praví jedno přísloví " stářím člověk zešediví, ne nutně zmoudří."