Historie úprav
Odpověděl/a – 9.prosinec 17:33
Nepostrádá logiku, je vnitřně naprosto koherentní, a jestliže mu nerozumíte, při veškeré úctě, není to jeho chyba.
Zeptám se jinak: mohou lidé pochopit nepochopitelné?
My, jako společnost, nějak fungujeme. Fungujeme, přirozeně, reálně, nic není dokonalé a spousta věcí není ani dobrých. Spousta věcí je redundantních, některé sice nejsou redundantní, ale jsou prováděny tak kostrbatě, že se to může jevit až kontraproduktivní.
Naše školní vzdělávání je nastaveno na lektorování, pořád, jako za Marie Terezie. Spousta věcí se učí zcela zbytečně, nebo zbytečně v rozsahu, v jakém se učí a spousta věcí, které člověk do života bude potřebovat téměř, nebo, nezbytně, se neučí vůbec.
Základní vzdělání je přiměřené k tomu, aby lidé pochopili, co se po nich chce, avšak nikoli už nezbytně proč. Otázka je, stačí-li lidem říci, co se po nich chce, zda-li není potřebné, nebo minimálně žádoucí, říci také proč. Nebo se o to alespoň pokusit.
Odpověděl/a – 9.prosinec 17:54
Nepostrádá logiku, je vnitřně naprosto koherentní, a jestliže mu nerozumíte, při veškeré úctě, není to jeho chyba.
Zeptám se jinak: mohou lidé pochopit nepochopitelné?
My, jako společnost, nějak fungujeme. Fungujeme, přirozeně, reálně, nic není dokonalé a spousta věcí není ani dobrých. Spousta věcí je redundantních, některé sice nejsou redundantní, ale jsou prováděny tak kostrbatě, že se to může jevit až kontraproduktivní.
Naše školní vzdělávání je nastaveno na lektorování, pořád, jako za Marie Terezie. Spousta věcí se učí zcela zbytečně, nebo zbytečně v rozsahu, v jakém se učí a spousta věcí, které člověk do života bude potřebovat téměř, nebo, nezbytně, se neučí vůbec.
Základní vzdělání je přiměřené k tomu, aby lidé pochopili, co se po nich chce, avšak nikoli už nezbytně proč. Otázka je, stačí-li lidem říci, co se po nich chce, zda-li není potřebné, nebo minimálně žádoucí, říci také proč. Nebo se o to alespoň pokusit.
Nad tím jsem se musel, chvíli, zamyslet, zvažovat pro a proti, vzpomínat jednotlivé osobnosti. Je spousta lidí, co je to nebude vůbec zajímat, ale ten zbytek to vědět bude chtít.
Ovšem, pak se podává kruciální otázka: ví to sami učitelé, ví to samotný systém? Školství je moloch, funguje z podstaty, je řízeno (většinou) centralisticky. Třeba my jsme byli, na základní škole, vychovávání pro reálný socialismus. Arciť, vždyť byl rok 1991, 1992, 1993. Na druhém stupni jsme byli vychovávání pro illusi – illuse devadesátek o fungování společnosti byly dětinské, nikdy se nenaplnily.
Dnes taky nikdo neví, co bude. Ta choroba, Ukrajina & RF, Gréta & ekobioterorismus, mladí chtějí socialismus a / nebo komunismus, i když nevědí, co to je.
Je tedy v silách školského systému předat žákům, co se po nich chce, vůbec? Protože není-li, jak jim má předat to proč?