Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 9.listopad 14:37

Né, že by vyloženě nebylo větších fanatiků, ale jsou to TAKY fanatici a ne menší, než jiní. Ale jsou hodně rozšíření, opravdu hodně a kolikrát ten fanatismus opravdu nezná mezí. Taky dogmatici a ryze subjektivně smýšlející zastánci… Neplatí jistě pro všechny, ale pro hodně z nich (nejen jednotlivců, skupin a soukromých osob, ale i právnických osob, organizací, stran, států).
Berou to jako „nejlepší systém, který byl kdy vynalezen“ a tak je cokoli jiného nepřípustné, tj. uznávají pouze sami sebe a cokoli jiného je špatné. Existuje jen „demokratické/li­berální“ (dobro) nebo nedemokratické/ne­liberální (zlo). To je taky velmi jednostranné a omezené chápání politiky, pořádku a běhu věcí. Neexistuje jen demokracie a ona sama není jediná, která je dobrá. Z toho vyplývá, že neexistuje jen demokratické (ve smyslu správné) a nedemokratické (ve smyslu špatné).

Problém je, že on to není nějak špatný systém (že by byl nějak zlý), jenže to, že je (docela) dobrý, je neopravňuje k tomu, ho prosazovat, jako ten JEDINÝ správný, dokonalý, bezchybný a ty ostatní jako něco zlého. Jenže oni to tak berou. Pokud to vnímají jako nejlepší, to ostatní vnímají jako horší a zároveň nepřijetelné, odsouzeníhodné. Myslí si, že existuje jeden správný systém i forma vlády a všechny ostatní jako špatné. Toto jejich smýšlení je paradoxně činí velmi neliberální a netolerantní k ostatním – na to, že zastávají právě liberalismus… Kolikrát ani nechápou to slovo a nevnímají hranice a meze svobody a volnosti. Kolikrát jsou někteří liberálové vyloženě diktátorští anebo na druhou stranu jsou tak „liberální“ až je to anarchické (a ve skutečnosti to liberální není, protože to, co zastávají a prosazují, nezpůsobuje svobodu, ale nespravedlnosti, nerovnost, zvýhodňování a prostě chaos).

Disraeli

Odpověděl/a – 9.listopad 14:45

Né, že by vyloženě nebylo větších fanatiků, ale jsou to TAKY fanatici a ne menší, než jiní. Ale jsou hodně rozšíření, opravdu hodně a kolikrát ten fanatismus nezná mezí. Taky dogmatici a ryze subjektivně smýšlející lidé… Neplatí jistě pro všechny, ale pro hodně z nich (nejen jednotlivců, skupin a soukromých osob, ale i právnických osob, organizací, stran, států).
Berou to jako „nejlepší systém, který kdy byl vynalezen“ a tak je cokoli jiného nepřípustné, tj. uznávají pouze sami sebe a cokoli jiného je špatné. Existuje jen „demokratické/li­berální“ (dobro) nebo nedemokratické/ne­liberální (zlo). To je taky velmi jednostranné a omezené chápání politiky, pořádku a běhu věcí. Neexistuje jen demokracie a ona sama není jediná, která je dobrá. Z toho vyplývá, že neexistuje jen demokratické (ve smyslu správné) a nedemokratické (ve smyslu špatné).

Problém je, že on to není nějak špatný systém (že by byl nějak zlý), jenže to, že je DOCELA dobrý, je neopravňuje k tomu, ho prosazovat, jako ten JEDINÝ správný, dokonalý, bezchybný a ty ostatní jako něco zlého. Jenže oni to tak berou. Pokud to vnímají jako nejlepší, to ostatní vnímají jako horší a zároveň nepřijatelné, odsouzeníhodné. Myslí si, že existuje jeden správný systém i forma vlády a všechny ostatní jsou špatné. Toto jejich smýšlení je paradoxně činí velmi neliberální a netolerantní k ostatním – na to, že zastávají právě liberalismus… Kolikrát ani nechápou to slovo a nevnímají hranice a meze svobody, volnosti. Kolikrát jsou někteří liberálové vyloženě diktátorští anebo na druhou stranu jsou tak „liberální“ až je to anarchické (a ve skutečnosti to liberální není, protože to, co zastávají a prosazují, nezpůsobuje svobodu, ale nespravedlnosti, nerovnost, zvýhodňování a prostě chaos). Mají kolikrát problém s chápáním svobody, rovnosti, práv a podobně. Svoboda, rovnost, liberalismus, demokracie, to jsou pro ně dogmata, vykládají si je různě a často mají problém z chápání těch pojmů. Často se jen něco domnívají a nevidí, že když někdy něco zastávají nebo prosazují, tak to nepodporuje svobodu nebo rovnost, ale že je spíš narušují (přestože si myslí, že jednají v jejich zájmu).