Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 5.listopad 14:29

Lidem je sympatické zobrazovat všemohoucího boha/Boha jako staršího, protože starší muž – kmet – je spojován s moudrostí, se seniorátem, se zkušenostmi a podobně a tak i třeba vševědoucnost pro tuto podobu lépe sedí, alespoň pro některé lidi. I když to třeba není správné vyobrazení. Křesťanský Bůh (i jiní) je však popisován spíš jako duch, nehmotná forma, spíš síla, entita ve významu všudypřítomnosti, něco co si člověk nedokáže představit a co nemá přímo fyzickou (humanoidní) podobu (na druhou stranu zase „Bůh stvořil člověka k obrazu svému“). Jeho podoba však byla předmětem sporů – ve všech abrahámovských nábožensvích.

Vem si třeba i Dia – on jako i jiní další bohové jsou popisováni jako věčně mladí, nesmrtelní, všemocní,…, přesto jsou (hlavně dnes a posledních pár století) všude zobrazováni stejně jako křeštanský Bůh, tedy starší, bělovlasí, s vráskami atd. Totéž Poseidón, Hádés a jiní. Jedná se hlavně o bohy/Boha, kteří jsou bráni jako starší (v monoteismu jich víc není, ale vztahuje se to i něj); je to starší generace nebo prostě bůh-otec. A když je někdo otcem nebo dědem a má dospělé potomky, tak si běžný člověk nepředstaví někoho mladého (dokonce ani v případě boha – i když by tomu tak mělo být, třeba ve starověku je Zeus snad všude vyobrazen jako mladý). Křesťanský Bůh není vyloženě (doslovným) otcem – možná pro Ježíše – ale i tak se bere jako takový „starý muž/otec“.
Někdo kdo je starý jako sám čas (nebo starší) – ať už křesťanský bůh nebo jiný – tak ho plno lidí bere prostě jako starého. ;) A on/i jsou, když jsou vlastně věční a čas se na ně ani nevztahuje… Je to zkrátka věc té spojitosti s moudrrým dědečkem/kmetem, takový starý filozof, mudrc, stařešina, sudí,… Šediny nebo bílé (dlouhé) vlasy zkráka rovná se v očích lidí jako moudrost, vyspělost atd. Takový bůh/Bů navíc musí být symbolem mužnosti, vůdcovství a síly, takže musí mít vousy a musí být trochu starší – to mu ještě dodává na váženosti.
Vyjímkou je třeba Ódin – protože ten má mít skutečně podobu starce.

Disraeli

Odpověděl/a – 5.listopad 14:33

Lidem je sympatické zobrazovat všemohoucího boha/Boha jako staršího, protože starší muž – kmet – je spojován s moudrostí, se seniorátem, se zkušenostmi a podobně a tak i třeba vševědoucnost pro tuto podobu lépe sedí, alespoň pro některé lidi. I když to třeba není správné vyobrazení. Křesťanský Bůh (i jiní) je však popisován spíš jako duch, nehmotná forma, spíš síla, entita ve významu všudypřítomnosti, něco co si člověk nedokáže představit a co nemá přímo fyzickou (humanoidní) podobu (na druhou stranu zase „Bůh stvořil člověka k obrazu svému“). Jeho podoba však byla předmětem sporů – ve všech abrahámovských nábožensvích.

Vem si třeba i Dia – on jako i jiní další bohové jsou popisováni jako věčně mladí, nesmrtelní, všemocní,…, přesto jsou (hlavně dnes a posledních pár století) všude zobrazováni stejně jako křeštanský Bůh, tedy starší, bělovlasí, s vráskami atd. Totéž Poseidón, Hádés a jiní. Jedná se hlavně o bohy/Boha, kteří jsou bráni jako starší (v monoteismu jich víc není, ale vztahuje se to i něj); je to starší generace nebo prostě bůh-otec. A když je někdo otcem nebo dědem a má dospělé potomky, tak si běžný člověk nepředstaví někoho mladého (dokonce ani v případě boha – i když by tomu tak mělo být, třeba ve starověku je Zeus snad všude vyobrazen jako mladý). Křesťanský Bůh není vyloženě (doslovným) otcem – možná pro Ježíše – ale i tak se bere jako takový „starý muž/otec“.
Někdo kdo je starý jako sám čas (nebo starší) – ať už křesťanský bůh nebo jiný – tak ho plno lidí bere prostě jako starého. ;) A on/i vlastně jsou, i když jsou spíš věční a čas se na ně tak úplně nevztahuje… Je to zkrátka věc té spojitosti s moudrrým dědečkem/kmetem, takový starý filozof, mudrc, stařešina, hlava (rodu, státu), sudí,… Šediny nebo bílé (dlouhé) vlasy zkráka rovná se v očích lidí jako moudrost, vyspělost atd. Takový bůh/Bů navíc musí být symbolem mužnosti, vůdcovství a síly, takže musí mít vousy a musí být trochu starší, mít nějaký ten věk a rysy stáří – to mu ještě dodá na váženosti.
Vyjímkou je třeba Ódin – protože ten má mít skutečně podobu starce.