Historie úprav
Odpověděl/a – 26.červenec 10:00
Královské chutě: Co miloval král Karel IV. a čemu bychom se dnes hodně
divili?
https://www.ctidoma.cz/historie/kralovske-chute-co-miloval-kral-karel-iv-cemu-bychom-se-dnes-hodne-divili-67027
Král Karel IV. nebyl podle všeho v jídle příliš vybíravý. Když právě nepořádal žádnou hostinu a jedl jen sám, bývalo jeho jídlo dokonce velmi podobné tomu, jaké měli lidé v podhradí. Jakmile ale šlo o vzácnější příležitost, ničeho na jeho stolech nebylo málo. A to platilo i o takové vzácnosti, jakou tehdy bylo koření. Pro dvůr krále a dokonce i císaře římského takové velikosti a pověsti, jakým Karel IV. bezesporu již ve své době byl, nebylo velkým problémem dostat téměř cokoliv a odkudkoliv.
A tak zatímco si chudí lidé i střední vrstvy mohli jídlo dochutit většinou jen místním kořením, panovníkovi hosté ochutnávali jídla kořeněná dokonce šafránem, pepřem a dalšími (na tehdejší dobu) zajímavostmi. Když si ale mohl sám král vybrat – a to on jistě mohl – jako vášnivý lovec vždy na svém stole uvítal zvěřinu, ale nevyhýbal se ani vepřovému masu nebo rybám. A to všechno také vedlo k tomu, že jej ve druhé polovině života trápila dna, přezdívaná příznačně jako „nemoc králů“. Největší radost mu ale kuchař udělal paštikou,
Paštika, kterou si kuchař dovolil položit před krále, vypadala docela jinak. Mohla to být třeba paštika s kaštany, sušenými slívami a lístky levandule. Že si takovou neumíme představit? Možná ne, ale rozhodně můžeme králi Karlu IV. věřit, že si i díky svému pobytu ve Francii, která už tehdy měla s gastronomií své zkušenosti, dokázal vybrat jen to nejlepší. Tak třeba do takovéto paštiky patřilo maso z divočáka, ale také kachní játra, červené víno, medovina, zelenina, sušené švestky, pečené kaštany a hned několik druhů koření. Jestli bychom si na královském jídle ale dnes pochutnali, to není tak jisté. Tehdy se, alespoň na Karlově dvoře, téměř při každém vaření používal ocet a kuchař jím prý rozhodně nešetřil.
Evropské recepty na královském stole
Jako panovník král Karel IV. projel, ať už ze zájmu nebo díky svým vladařským povinnostem, mnohé země Evropy. A jako znalec a vyznavač dobrého jídla také neváhal přivézt si domů nové recepty, podle kterých mu potom kuchaři připravovali třeba lotrinský slaný koláč s masem a vínem, zapečeným do chlebového těsta, ale i další pokrmy, o kterých se většině jeho poddaných ani nezdálo. .
Čím král Karel IV. taková jídla zapíjel? Ví se o něm, že byl milovníkem vína, a to nejen toho z Burgund, nad kterým poseděl podle známé básně Jana Nerudy i s Buškem z Velhartic. A aby bylo vína dost, přikázal dokonce v roce 1358 nejprve v Praze a potom i v dalších královských městech prakticky na všech příhodných místech vysazovat vinice. Ostatně víno tehdy plnilo i funkci léku a doktoři jej předepisovali jak k pití, tak i k potírání a čištění ran. Jeho výroba se s tou dnešní také nedá porovnávat, a proto ani jeho chuť nemůže být stejná. Podle odborníků byla minerálnější a zemitější, podle Jana Nerudy zprvu trpká.
Odpověděl/a – 26.červenec 10:32
Upřesním odpověď Filipa84. Menu, které uvedl , uspořádal císaři Karlův synovec a tehdejší francouzský král Karel V., 6. ledna 1378.
Královské chutě: Co miloval král Karel IV. a čemu bychom se dnes hodně
divili?
https://www.ctidoma.cz/historie/kralovske-chute-co-miloval-kral-karel-iv-cemu-bychom-se-dnes-hodne-divili-67027
Král Karel IV. nebyl podle všeho v jídle příliš vybíravý. Když právě nepořádal žádnou hostinu a jedl jen sám, bývalo jeho jídlo dokonce velmi podobné tomu, jaké měli lidé v podhradí. Jakmile ale šlo o vzácnější příležitost, ničeho na jeho stolech nebylo málo. A to platilo i o takové vzácnosti, jakou tehdy bylo koření. Pro dvůr krále a dokonce i císaře římského takové velikosti a pověsti, jakým Karel IV. bezesporu již ve své době byl, nebylo velkým problémem dostat téměř cokoliv a odkudkoliv.
A tak zatímco si chudí lidé i střední vrstvy mohli jídlo dochutit většinou jen místním kořením, panovníkovi hosté ochutnávali jídla kořeněná dokonce šafránem, pepřem a dalšími (na tehdejší dobu) zajímavostmi. Když si ale mohl sám král vybrat – a to on jistě mohl – jako vášnivý lovec vždy na svém stole uvítal zvěřinu, ale nevyhýbal se ani vepřovému masu nebo rybám. A to všechno také vedlo k tomu, že jej ve druhé polovině života trápila dna, přezdívaná příznačně jako „nemoc králů“. Největší radost mu ale kuchař udělal paštikou,
Paštika, kterou si kuchař dovolil položit před krále, vypadala docela jinak. Mohla to být třeba paštika s kaštany, sušenými slívami a lístky levandule. Že si takovou neumíme představit? Možná ne, ale rozhodně můžeme králi Karlu IV. věřit, že si i díky svému pobytu ve Francii, která už tehdy měla s gastronomií své zkušenosti, dokázal vybrat jen to nejlepší. Tak třeba do takovéto paštiky patřilo maso z divočáka, ale také kachní játra, červené víno, medovina, zelenina, sušené švestky, pečené kaštany a hned několik druhů koření. Jestli bychom si na královském jídle ale dnes pochutnali, to není tak jisté. Tehdy se, alespoň na Karlově dvoře, téměř při každém vaření používal ocet a kuchař jím prý rozhodně nešetřil.
Evropské recepty na královském stole
Jako panovník král Karel IV. projel, ať už ze zájmu nebo díky svým vladařským povinnostem, mnohé země Evropy. A jako znalec a vyznavač dobrého jídla také neváhal přivézt si domů nové recepty, podle kterých mu potom kuchaři připravovali třeba lotrinský slaný koláč s masem a vínem, zapečeným do chlebového těsta, ale i další pokrmy, o kterých se většině jeho poddaných ani nezdálo. .
Čím král Karel IV. taková jídla zapíjel? Ví se o něm, že byl milovníkem vína, a to nejen toho z Burgund, nad kterým poseděl podle známé básně Jana Nerudy i s Buškem z Velhartic. A aby bylo vína dost, přikázal dokonce v roce 1358 nejprve v Praze a potom i v dalších královských městech prakticky na všech příhodných místech vysazovat vinice. Ostatně víno tehdy plnilo i funkci léku a doktoři jej předepisovali jak k pití, tak i k potírání a čištění ran. Jeho výroba se s tou dnešní také nedá porovnávat, a proto ani jeho chuť nemůže být stejná. Podle odborníků byla minerálnější a zemitější, podle Jana Nerudy zprvu trpká.
Pokrmy, které císař dostával na stůl, tak musely být v souladu s křesťanským učením jeho doby. Ve 14. století se totiž věřilo, že hodnotnější, kvalitnější a zdravější ingredience jsou ty, jež jsou blíže k Bohu. Naopak nízké rostliny nebo dokonce kořeny, hlízy a bulvy, jsou blízko peklu, a tedy nehodnotné. V jídelníčku Karla IV. tak chyběla veškerá kořenová zelenina. Často si však pochutnával na drobném ptactvu, rybách a ovoci.
Bohužel se nedochovaly záznamy o tom, jak se Otec vlasti stravoval mimo
protokol. Víme však, že v běžný den měl doporučeno snídat jen lehce a
během dne sníst jen jeden velký pokrm. Pravidelně také dodržoval půsty a
jedl postní jídla. Na jeho dvoře se přísně kontrolovala čerstvost
potravin. Jídla byla jednoduchá, nebyla přesolená, příliš sladká a
překořeněná. Důvod byl prostý. V záplavě koření se dal snadno ukrýt
jed.
https://www.dotyk.cz/magazin/karel-iv-strava-30000128.html#:~:text=Historik%20a%20profesor%20Petr%20%C4%8Cornej%20p%C5%99edpokl%C3%A1d%C3%A1%2C%20%C5%BEe%20se,dominoval%20olivov%C3%BD%20olej%2C%20b%C3%ADl%C3%A9%20v%C3%ADno%20a%20b%C3%ADl%C3%A9%20maso.
Odpověděl/a – 26.červenec 16:55
Upřesním odpověď Filipa84. Menu, které uvedl , uspořádal císaři Karlův synovec a tehdejší francouzský král Karel V., 6. ledna 1378.
Francouzské zdroje
https://www.historia.fr/gastronomie/les-petits-plats-dans-les-grands
Hostina Karla V. Moudrého
6. ledna 1378, v den Zjevení Páně, uspořádal král Karel V. Moudrý hostinu na počest českého císaře Karla IV. a jeho syna Václava, krále římského. Jídlo se koná ve velkém sále paláce za přítomnosti soudu a značného zástupu hodnostářů.
6. ledna 1378 uspořádal francouzský král Karel V. hostinu na počest
svého hostitele, císaře Karla IV
https://www-historia-fr.translate.goog/gastronomie/les-petits-plats-dans-les-grands?_x_tr_sl=fr&_x_tr_tl=cs&_x_tr_hl=cs&_x_tr_pto=sc
Královské chutě: Co miloval král Karel IV. a čemu bychom se dnes hodně
divili?
https://www.ctidoma.cz/historie/kralovske-chute-co-miloval-kral-karel-iv-cemu-bychom-se-dnes-hodne-divili-67027
Král Karel IV. nebyl podle všeho v jídle příliš vybíravý. Když právě nepořádal žádnou hostinu a jedl jen sám, bývalo jeho jídlo dokonce velmi podobné tomu, jaké měli lidé v podhradí. Jakmile ale šlo o vzácnější příležitost, ničeho na jeho stolech nebylo málo. A to platilo i o takové vzácnosti, jakou tehdy bylo koření. Pro dvůr krále a dokonce i císaře římského takové velikosti a pověsti, jakým Karel IV. bezesporu již ve své době byl, nebylo velkým problémem dostat téměř cokoliv a odkudkoliv.
A tak zatímco si chudí lidé i střední vrstvy mohli jídlo dochutit většinou jen místním kořením, panovníkovi hosté ochutnávali jídla kořeněná dokonce šafránem, pepřem a dalšími (na tehdejší dobu) zajímavostmi. Když si ale mohl sám král vybrat – a to on jistě mohl – jako vášnivý lovec vždy na svém stole uvítal zvěřinu, ale nevyhýbal se ani vepřovému masu nebo rybám. A to všechno také vedlo k tomu, že jej ve druhé polovině života trápila dna, přezdívaná příznačně jako „nemoc králů“. Největší radost mu ale kuchař udělal paštikou,
Paštika, kterou si kuchař dovolil položit před krále, vypadala docela jinak. Mohla to být třeba paštika s kaštany, sušenými slívami a lístky levandule. Že si takovou neumíme představit? Možná ne, ale rozhodně můžeme králi Karlu IV. věřit, že si i díky svému pobytu ve Francii, která už tehdy měla s gastronomií své zkušenosti, dokázal vybrat jen to nejlepší. Tak třeba do takovéto paštiky patřilo maso z divočáka, ale také kachní játra, červené víno, medovina, zelenina, sušené švestky, pečené kaštany a hned několik druhů koření. Jestli bychom si na královském jídle ale dnes pochutnali, to není tak jisté. Tehdy se, alespoň na Karlově dvoře, téměř při každém vaření používal ocet a kuchař jím prý rozhodně nešetřil.
Evropské recepty na královském stole
Jako panovník král Karel IV. projel, ať už ze zájmu nebo díky svým vladařským povinnostem, mnohé země Evropy. A jako znalec a vyznavač dobrého jídla také neváhal přivézt si domů nové recepty, podle kterých mu potom kuchaři připravovali třeba lotrinský slaný koláč s masem a vínem, zapečeným do chlebového těsta, ale i další pokrmy, o kterých se většině jeho poddaných ani nezdálo. .
Čím král Karel IV. taková jídla zapíjel? Ví se o něm, že byl milovníkem vína, a to nejen toho z Burgund, nad kterým poseděl podle známé básně Jana Nerudy i s Buškem z Velhartic. A aby bylo vína dost, přikázal dokonce v roce 1358 nejprve v Praze a potom i v dalších královských městech prakticky na všech příhodných místech vysazovat vinice. Ostatně víno tehdy plnilo i funkci léku a doktoři jej předepisovali jak k pití, tak i k potírání a čištění ran. Jeho výroba se s tou dnešní také nedá porovnávat, a proto ani jeho chuť nemůže být stejná. Podle odborníků byla minerálnější a zemitější, podle Jana Nerudy zprvu trpká.
Pokrmy, které císař dostával na stůl, tak musely být v souladu s křesťanským učením jeho doby. Ve 14. století se totiž věřilo, že hodnotnější, kvalitnější a zdravější ingredience jsou ty, jež jsou blíže k Bohu. Naopak nízké rostliny nebo dokonce kořeny, hlízy a bulvy, jsou blízko peklu, a tedy nehodnotné. V jídelníčku Karla IV. tak chyběla veškerá kořenová zelenina. Často si však pochutnával na drobném ptactvu, rybách a ovoci.
Bohužel se nedochovaly záznamy o tom, jak se Otec vlasti stravoval mimo
protokol. Víme však, že v běžný den měl doporučeno snídat jen lehce a
během dne sníst jen jeden velký pokrm. Pravidelně také dodržoval půsty a
jedl postní jídla. Na jeho dvoře se přísně kontrolovala čerstvost
potravin. Jídla byla jednoduchá, nebyla přesolená, příliš sladká a
překořeněná. Důvod byl prostý. V záplavě koření se dal snadno ukrýt
jed.
https://www.dotyk.cz/magazin/karel-iv-strava-30000128.html#:~:text=Historik%20a%20profesor%20Petr%20%C4%8Cornej%20p%C5%99edpokl%C3%A1d%C3%A1%2C%20%C5%BEe%20se,dominoval%20olivov%C3%BD%20olej%2C%20b%C3%ADl%C3%A9%20v%C3%ADno%20a%20b%C3%ADl%C3%A9%20maso.