Historie úprav

Disraeli

Odpověděl/a – 18.červen 15:41

Není „to“ v národu ani etniku ani ničem podobném, ale v organizaci společnosti/státu a odpovídajícímu způsobu života. Hlavní je politika (myslím hlavně celý politický systém) a tou určovaná i kultura.
Význam a vliv národa se vysoce přeceňuje (můžeme poděkovat nacionalismu, dokonce fanatickému nacionalismu raženému ve 20. století). Vliv, které mají nějaké „zakořeněné“ národní tendence (v chování, stylu života atd) se blíží téměř nule… nemají žádný vliv. Nikdo není násilník, vrah nebo podobně, protože by spadal pod určitý národ. Pokud takový je, je to kvůli poměrům, ze kterých pochází (kam mohou spadat i zvyklosti, ale to opět není nic zakořeněného, ale je to určeno způsobem organizace společnosti – určený politikou/systémy, vedením).

Vem si předsudky vůči Arabům a muslimům („vrazi, teroristi, fanatici, extrémisti“ a podobně, kteří „to“ mají v sobě) a teď srovnej různé islámské země. Na jedné straně třeba Omán, SAE, Kuvajt, Bahrajn, ale i Saud. Arábie a Katar, Jordánsko, Maroko, Brunej. Na straně druhé třeba Jemen, Sýrie, Irák, Írán, Pákistán, Afghánistán, Libye, Somalsko, Eritrea, Ethiopie, Súdány, ale i třeba Egypt, Tunisko a další. Jedny naprosto stabilní, bohaté, vyspělé, bezpečné, MORÁLNÍ, mravní, přátelské, tolerantní, zákonné, převážně s nulovou kriminalitou, atd. Ty další v chaosu, chodubě, s vysokou kriminalitou a násilím, častými změnami režimu, diktatury, anarchie, války, terorismus (+radikalismus, extrémismus, fanatismus, dogmatismus, separatismus), dokonce místami i hladomor atd. Není to v národu, ale ve státu a jeho organizaci. Tam spadá státní zřízení, režim, vedení/vláda a celý systém.
Kdo byl kdy třeba v Ománu a podobně, sezná, že tam jsou poměry ještě lepší, než třeba v Česku (i většině Západu), komunita nápomocná, přátelská, morální, šťastná, naprosto pozitivní a nevulgární. Rozhodně by pak netrpěl předsudky vůči Arabům/muslimům.

Stejné je to u všech států, národů… agresivní je ten, kdo pochází z agresivních poměrů (nebo takvých, kterou tu agresi podněcují). Pokud chceš vědět, jací jsou v tom státě převážně lidé (bez toho aniž bys tam jel a analyzoval), podívej se první na jejích politiku (opět nemyslím ani tak stranickou vládu, jako systém a celkové vedení) a kulturu, která tam vévodí. Tomu budou odpovídat mravy, poměry i situace.

Disraeli

Odpověděl/a – 18.červen 15:52

Není „to“ v národu ani etniku ani ničem podobném, ale v organizaci společnosti/státu a odpovídajícímu způsobu života. Hlavní je politika (myslím hlavně celý politický systém) a tou určovaná i kultura.
Význam a vliv národa se vysoce přeceňuje (můžeme poděkovat nacionalismu, dokonce fanatickému nacionalismu raženému ve 20. století). Vliv, které mají nějaké „zakořeněné“ národní tendence (v chování, stylu života atd) se blíží téměř nule… nemají žádný vliv. Nikdo není násilník, vrah nebo podobně, protože by spadal pod určitý národ. Pokud takový je, je to kvůli poměrům, ze kterých pochází (kam mohou spadat i zvyklosti, ale to opět není nic zakořeněného, ale je to určeno způsobem organizace společnosti – určený politikou/systémy, vedením).

Vem si předsudky vůči Arabům a muslimům („vrazi, teroristi, fanatici, extrémisti“ a podobně, kteří „to“ mají v sobě) a teď srovnej různé islámské země. Na jedné straně třeba Omán, SAE, Kuvajt, Bahrajn, ale i Saud. Arábie a Katar, Jordánsko, Maroko, Brunej. Na straně druhé třeba Jemen, Sýrie, Irák, Írán, Pákistán, Afghánistán, Libye, Somalsko, Eritrea, Ethiopie, Súdány, ale i třeba Egypt, Tunisko a další. Jedny naprosto stabilní, bohaté, vyspělé, bezpečné, MORÁLNÍ, mravní, přátelské, tolerantní, zákonné, převážně s nulovou kriminalitou, atd. Ty další v chaosu, chodubě, s vysokou kriminalitou a násilím, častými změnami režimu, diktatury, anarchie, války, terorismus (+radikalismus, extrémismus, fanatismus, dogmatismus, separatismus), dokonce místami i hladomor atd. Není to v národu, ale ve státu a jeho organizaci. Tam spadá státní zřízení, režim, vedení/vláda a celý systém.
Kdo byl kdy třeba v Ománu a podobně, sezná, že tam jsou poměry ještě lepší, než třeba v Česku (i většině Západu), komunita nápomocná, přátelská, morální, šťastná, naprosto pozitivní a nevulgární. Rozhodně by pak netrpěl předsudky vůči Arabům/muslimům.

Stejné je to u všech států, národů… agresivní je ten, kdo pochází z agresivních poměrů (nebo takvých, které tu agresi podněcují). Pokud chceš vědět, jací jsou v tom státě převážně lidé (bez toho aniž bys tam jel a analyzoval), podívej se první na jejích politiku (opět nemyslím ani tak stranickou vládu, jako systém a celkové vedení) a kulturu, která tam vévodí. Tomu budou odpovídat mravy, poměry i situace.
Dále je taky třeba rozlišit, kdo vede jakou politikou – tím teď nemyslím systém, ale konkrétní vládu (hlavu vlády popřípadě státu), kam se orientuje, jak postupuje, co upřednostňuje (a s tím třeba i spojenou propagandu). Stát může vést agrsivní útok/válku, ale lid (dokonce ani to vojsko) nemusí být agresivní. Tohle určují hlavně aktuální předáci státu.