Většinu mých spolužáků osud rozfoukal po celé republice, ale jeden kamarád z gymplu mi zůstal, i když se taky nevídáme zrovna často. A proč ho považuju za dobrého kamaráda? Protože mi pomohl finančně i jinak z nejtěžší životní situace, do jaké jsem se kdy dostal. A to po 40 letech prosím.

S několika málo ano, ostatní se postupně rozplynuli v životě.

V rodné obci jsem měla „celoživotní“ kamarádku, bydlela kousek od mého původního bydliště., než jsem se půřestěhovala.

Jenže, bohužel. před 14 dny zemřela – během měsíce ji „skolila“ zákeřná rakovina. Už mě nikdy nebude čekat s pejskem …
–
Jinak s kamarádkami ze střední školy chodíme na kafe pravidelně.

Vzpomínáme nejen na školní léta, ale „řešíme“ vše, co se kolem děje.

Velká většina spolužáků opustila rodný kraj …

Upravil/a: annas

S několika z nich ano. Ostatní jsou bůh ví kde.