Nebo jste znali?
Myslím tím toho „officiálně certifikovaného“, prostě diagnostikovaného a léčeného psychiatry, no a samozřejmě s něčím, co se nějak více projevuje, ne s „depkou“ (dneska píší antidepresiva, jak za Husáka Aspirin! 😅).
Já ano, já jich znám / znal jsem (někteří už jsou mrtví) asi tak patnáct. 😅 Příležitostně tu o nich píšu, anonymně, pokud je to k thematu vhodné, účelné. Asi tak polovina byla zaléčena natolik, že to ani laicky nešlo moc poznat, že mají nějaké vážnější psychické potíže.
Jo, a ještě něco úplně jiného: „sám sebe“ nemůže nikdo počítat, ano? 😅
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? GM, da ny, Savier před 210 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Odpoveď byla označena jako užitečná
Ano.
Bývalá kolegyně měla schizofrenní dceru, starali se s manželem
o vnuka i o ni.
Už je roky nevídám, přestěhovali se do Aše (sociální bydlení, pro
zadlužené).
Další kolegyně má schizofrenika, syna (z dvojčat) v Dobřanech, už asi
10 let.
Zastřelil tátu, deset ler žil doma s matkou, pak už to nešlo.
Mám dvě známé a jednu kamarádku, na psychofarmakách 20 – 30 let (jedna
pracuje v krajské nemocnici, jako zdravotní sestra).
Sestřenice a známá, mají syny, autisty. Už dospělé a jsou v zařízení,
„mezi svými“.
Po městě chodí 3 známé firmy, které poznamenaly drogy (2 mají
asistenty).
A další se, pod vlivem drog v 15 topil (následky). Bloumá po městě, má
ID „na hlavu“, a osobu,
která spravuje jeho finance. Budí strach a obavy, obtěžuje kolemjdoucí.
Žebrá peníze
na kávu a cigarety. Jindy cigarety nabízí.
Pohled má vražedný 😉 Někdy mám pocit, že mu to někdy, docela pálí
😉
Jen 5 let, jsem pracovala v LDN (zdravotní lůžka, v přízemí), v patře
byla sociální lůžka,
zařízení i se zvláštní péčí.
Během těch pěti let, nám prošlo rukama, mnoho psychiatrických pacientů,
lidí
s Alzheimerem, stařeckou demencí. Ti, kteří přicházeli s Alzheimerem,
zpravidla do roka
odešli. Sledovat vývoj nemoci a změny člověka, nebylo radostné.
Počítat je po těch 15 letech (můj odchod) , nechci…..
Jinak všichni naši pacienti (45 ve zdravotnictví), přišli
s hlavou.
Mnozí z nich měli na krku „jen bradavici“ 😛
Práce s lidmi (všude), nebývá vždy snadná!
Upravil/a: da ny
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?Filip84 Nahlásit |
Ano.
Ano. Chodil k nám chvíli do práce chlápek co měl ID na hlavu (dostával 9800 za měsíc). Dokonce byl zavřený na psychiatrii asi rok v kuse.
0 Nominace Nahlásit |
Ano.
Samozřejmě. Třeba prevalence schizochrenie je taková, že pokud má někdo kolem sebe aspoň pár desítek mužů nižšího středního věku, tak tam aspoň jeden se schízou bude …
0 Nominace Nahlásit |
Ano.
Znala jsem. Místo toho, aby užíval léky, chlastal, bylo s ním peklo. Oběsil se.
Upravil/a: GM
0 Nominace Nahlásit |
dany: Ano – jistě: Ty to máš jako součást povolání.
Když jsi vzpomněla tu demenci, tak pacienty s Alzheimerovou chorobou pamatuju tři. Ano: všichni jsou dávno mrtví. Ono je to dneska docela rozšířené onemocnění.
Ten rychlý progress, co zmiňuješ, to měl děda od spolužáka. Obrazně řečeno jezdil jedno léto autem a druhý léto byl pod drnem. On babičku pochoval, a od tý doby 🤪, celkově, nikdy se s tím nedokázal vyrovnat. No a nejprve obouchal auto, tak ho „donutili“ vrátit řidičák – to s ním ještě byla řeč. Pak už to šlo do řiti: on chodil do školní jídelny na obědy, z baráku to měl přes rynek, co já vím, padesát, sto metrů. No a jednoho nekrásnýho dne došel do jídelny na oběd, akorát že asi v pět odpoledne. 😅 Ony tam ještě nějaký kuchařky byly, uklízely a dědek – prý dosti nevybíravě, jak bývá u dementních pacientů zvykem – se dožadoval vydání oběda a nebyla s ním řeč. Tak mu kuchařky daly nějaký čaj, nebo tak něco, a že oběd bude „za chvilu“, to dědka uklidnilo, no a ony zavolaly bengo. Bengo přijelo, a ani bengo se s dědkem nemohlo domluvit. Jako poznali, že to je pacient s hlavou, ale potřebovali vědět, odkud je, kam ho mají doprovodit. Nakonec se jim, nějak, podařilo z dědka vytáhnout kontakt na dceru, prostě si s ním povídali, jestli jako má rodinu, a tak, no a on, že má dceru, no a oni, jestli má telefon, on že jo, no a tak jí nakonec zavolali. Ona pro něj jela cca 60 km jenom proto, aby ho, s policajtama, doprovodila domů těch cca 100 m. Byt dokořán, uprostřed obýváku na koberci hovno. 😅 No tak nic, tak podali na dědka návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům. Tak on už dědek chodil k psychiatričce, tak tam odpovídal – to znáš ne? – „Jak se do lesa volá …“, a tak, no a relativně rychle (na naše soudy!) mu tu svéprávnost omezili.
Pak on už, prakticky, potřeboval celodenní péči, tak skončil v domově Alzheimer (je jich strašně málo, snad tři, čtyři v celý republice, pokud se dobře pamatuju!), no a tam poměrně rychle umřel. Ale prý to bylo nějaký divný, jakože vyšetřovalo to i Kripo, že tam bylo podezření na zanedbání péče, ovšem výsledek neznám (taky to není má věc, že).
Druhý pacoš byla babčina spolubydlící ve starobinci, ona teda bydlela ve vedlejší cimře, no a tý to trvalo několik roků, ten progress byl pozvolnější. Ale ten konec byl 🤪, totálně, ona byla několikrát v psychiatrický nemocnici, až tam umřela, že.
A ta třetí, to jsem byl nějak puboš, tam to bylo komplikovanější, ona byla paranoidní, asi schizofrenik – v tý době, fakt jsem nevěděl. A to byla od báby známá. No a ona byla přesvědčena, že ji chodí „parchanti“ pálit do baráku v noci proud, tak furt chystala pasti na „parchanty“. Ona, totiž, nemohla pochopit, proč za Husáka platila za elektřinu třicet korun, a v devadesátkách tři stovky. 😅 No nic, až natáhla „na parchanty“ drát na dvoře a pustila do něj 220V, tak to kdosi práskl, přijelo bengo, bengo se s ní nemohlo domluvit, museli nechat, přes energetiky, odpojit její barák od elektřiny, pak jí zpacifikovali, předali lapiduchům, ti jí odvezli do psychiatrický nemocnice a od tý doby už se nevrátila. Ale umřela v tý nemocnici X roků po tom. A právě prý na demenci, že to s tou její paranoiou nesouviselo. Ale bába za ní párkrát byla a „parchanti“ jí chodili škodit i do tý nemocnice! 👌😅
Jj, demence jsou svině! 😅
Filipe
Ano, těch pacientů je dost a přibývají.
Zajímavé bylo, že mezi nimi byli učitelé, lidé vzdělaní a minimálně
maturanti.
Když se to podchytí včas, je tam několik let života. mamky kamarádka,
s nemocí
byla 10 let. Měla 4 děti a po dvou dnech se u ní střídali a docházeli
dobrovolníci,
z církevní charity. Tak to ustáli doma.
Bylo to smutné. Rodina nebo z nemocnice přivezla člověka, „popletu“, se
vzpomínkami
a vyprávěním z minulosti. Každý se nemůže, za cenu sebezničení,
o své blíízké,
starat 24h den co den. To, co takový pacient dokáže provádět, nelze ani
popsat ;/
Center je stále málo, ale mnoho sociálních zařízení a domovů, je schopni
(mají akreditaci),
přijímat i tyto pacienty. Je to „očistec“ i pro střídající se
personál
Uhlídat je, aby si neublížili, někoho neohrozili (dokud chodí). Končí
ležící, na plenách,
musí se krmit.to už pak nezvládají. A to je problém…
**Asi 80% dětí **se ukázalo 1× v měsíci. S příspěvkem na péči
(stát), se objevili po výplatním
termínu důchodu. vyzvedli „přebytek“ a někteří se na rodič, ani
nepodívali.
Páe jedinců nemělo příbuzní, nebo děti v zahraničí. Ta nepřišli
nikdy nebo max. 4× do roka. Častěji, ani nemohli.
**20% klientů mělo pravidelné návštěvy **a na svátky, propustku
domů.
Z LDN, zdravotních lůžek, se většina lidí, po RHB pobytu (různě
dlouhém), vracelo domů, nebo do
pečovatelského domu a domova důchodců a sociálních zařízení. V letech
2O05 – 2010.
platily ZP 1 000 Kč na dena lůžko. Zbytek pacient či rodina. U nás
dopláceli kolem 16 tisíc (s.r. o.).
V nemocniční LDN, tehdy pár stovek, maximálně do 3 tisíce.
Někteří zdarma (do 3 měsíců). Provozovatel byl kraj, pak město.
Ale to je hudba minulosti.
Tzv. sociální lůžka, jsou ta nejdražší. Řeší sociální situaci,
lékař dochází, jen někdy a tam, kde je třeba (jako praktický/obvodní
lékař). Vše finančně funguje jako doma (platí se zdravotní materiál,
doplatky na léky, strava, pobyt a péče. Pokud má klient vysoký příspěvek
na nemohoucnost, tak to
finančně ustojí. Jinak doplácí rodina, i nedobrovolně (zákon). A je to
nyní, docela „nářez“.
Nemoc, stáří a smrt, je byznys…..
GM: Já znal taky podobného „hlavouna“: ten se tak kvalitně rozchlastal, až si uchlastal schizofrenii! 😎🤪
No nic, začal chlastat, a on měl hodně blbou opici, on vždycky, jak byl namrdanec, tak se chtěl zabít. Ale takovým blbým způsobem: z 90% si sedal na koleje 😅, z 10% si sedal na silnici 😅😅. No jo, no, jenže u nás nejezdí ICE nebo TGV, ale RegioŠuk, a v tom místě, kde si namrdanec sedal, tak ten RegioŠuk brzdí do stanice, takže jede tak 30 – 35 (stejně už tam má rychlostník 40).
Tak vždycky vlak zastavil, vyšel ven vlakvedoucí, strojvůdce, v tý době se ještě dokoulel z nádraží dirigující dispečer, zavolali bengo, bengo si zavolalo záchranku, manoeuvry, jak kdyby tam měli teroristu, pomalu, a jak dorazilo bengo a záchranka tak ne, on se nechce nechat přejet, on jenom takhle šel přes koleje a najednou nemohl – chudák! 🤪😂 No, párkrát mu to prošlo, prostě lékařka řekla, že není pacient s hlavou, a že není tak namrdaný, aby ho vezli na záchytku, tak ho bengo sebralo, odvezlo domů, no a dostal pokutu za vstup do prostor dráhy obecenstvu nepřístupných bez patřičného povolení, podle zákona o drahách, že, kterou beztak nikdy nezaplatil. 😅
No jo, jenže život není krásný, jednoho nekrásného dne si zase ustlal na kolejích, zase vlak zastavil, zase přišel dirigující dispečer, zase přijelo bengo, zase přijela záchranka, a on, sice, zase tvrdil, že ne, že on by si nesedal na koleje, aby ho vlak přejel, nebo aby zdržoval mírumilovný pracující, že on jenom nemohl, atd., ale k jeho smůle tam byl jiný doktor, a taky lidi říkali, že to není pravda, že tady vyřvával, že ho to tu nebaví, atd., no a tak doktor řek, že nic, že pojede na psychiatrii. Naráz ho nebolely hnáty, chtěl utéct, ale tak bylo tam bengo, že – blbý! 😈 No nic, dostal injekci, hodili ho do kolně, odvezli na urgentní příjem do Kroměříže, skončil na záchytce, a po ní na uzavřeném oddělení, že. No a tam mu diagnostikovali paranoidní schizofrenii, dostal ta antipsychotika, antidepresiva, pobyl si tam asi tři měsíce.
No jo, no, jenže on ti s léčbou souhlasit nebude, tak ho po nějakých 2–3 měsících pustili.
A to se tak nějak opakovalo, cyklicky. 😅 Jenže on byl taký kokot, taký komplet kokot, aj s kokotom: on bydlel v městským bytu, v tý době tam bylo nájemné tak patnáct stovek, tvl, ale on – no kokot, no – to neplatil. Tak ho vystěhovali.
A byl „bezďák“, a on na to byl ještě pyšný! On dělal, kdysi, burdel u Albertu, a ještě se policajtům chlubil, že on tam jako může dělat burdel, protože tam, jako, „bydlí“, že on už je taky „bezďák“! 🤦♀️😅
Jenže on měl, svým způsobem, štěstí: on měl tetu, starou tetu, no a jemu kdosi natáhl brko, a on byl jediný dědic, a tak po něm zdědil byt. A ta teta za něho vybavila dědický řízení, zaplatila ty poplatky, všecko. Tak, najednou, z „bezďáka“ byl zase pán s vlastním bytem! 😲😅
No jo, no, jenže sousedé z toho až tak happy nebyli. 😅 On, jak byl tak půl roku „bezďák“, tak do toho bytu tahal ty kumpány, no a tam chlastali první ligu. A jak byl ten „bezďák“, tak se mu výrazně zhoršila ta schizofrenie (taky víc chlastal, že?), no a on, jak se namrdal, tak chtěl skákat z okna, nejlépe ve tři ráno, vyřvávali tam na celý sídliště. Tak sousedi zavolali bengo, přijela tak tři policejní auta, ho sebrali a odvezli na záchytku. A ze záchytky rovnou na uzavřené oddělení.
Až jednoho ne/krásného dne fakt skočil. Sice to tam zajebal, protože bydlel ve čtvrtém patře, to bylo zase v noci, takže manoeuvry až do rána, ale sousedům se sakra ulevilo! 👌😅
Pak jsme měli ještě jednoho „lehatele“ na silnici, ten ale nebyl úředně certifikovaný pacient s hlavou, ten byl „jenom“ recidivista a magor tak jako všeobecně. Ale ten dopad blbě: on, totiž, nebyl tak rafinovaný, on si na tu cestu lehal, ne sedal. A když si jednou ustlal na Interstate v noci, tak ho přejel kamion, a od tý doby už si nelehá nikde, ani na silnici! 😅😅😅😈
Pepa: To je pravda, bez debat! Ovšem, ačkoli se to tady nemusí zrovna jevit, většina schizofreniků je relativně dobře zaléčených, že to nemusíš vůbec poznat. Většinou jsou „nějací divní“, nicméně to nic neznamená – takových lidí máš… 😅
Pokud je zaléčený, musí Ti to říct, nebo se to musí – nějak – provalit, jinak to nezjistíš.
Savier: A už byl vcelku v pohodě? Jako rok v psychiatrické nemocnici je hodně dlouhá doba, průměrná délka hospitalisace (statisticky) je 7 dnů a běžná nějaká celková therapie trvá něco mezi 4 – 6 tejdny – jenom pro představu! 😅
V pohodě asi není to správné slovo :D Makal u nás asi měsíc a pak ze dne na den po výplatě odešel. Šéfovi pak ani nezvedal telefony. Říkal že zažil domácí násilí a byl fakt psychicky v háji a vyklepanej.
Savier: Jo, tak ale to je trošku něco jiného – víš co. Ty posttraumatické reakce trvaj, no a tak jak jsi tady naznačoval, jaké máš „príma“ kolegy v práci … Víš jak, moc se mu nediv! 😅
elkon: Já bych, s dovolením, nesouhlasil, že „magor ze Znojma“ je „vůdčí magor“, protože „magor ze Znojma“ je takový poleno, že v ničem nemůže být první! 😅 To zjentek🤪 je kandidát na „magora roku“, Tvými slovy! 😅
Drap | 8222 | |
led | 4068 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2777 | |
zjentek | 2723 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |