Známe hříchy x Bohu a hříchy x vlastnímu svědomí. Jsou některé hříchy natolik krásné, že by bylo hříchem nehřešit.“?

Určitě se najdou i takové. Zná snad někdo z nás někoho, kdo by byl zcela bez hříchu?

Jistě. Moudrost praví, že lidé na smrtelném loži litují ledasčeho, nejen hříchů.
Ovšem doposud si prý nikdo neštěžoval, že by v životě příliš mnoho souložil. ;) :D :D

Pokud cukrář vyrobí velmi krásný a chutný zákusek, tak by bylo hříchem ho nesníst a nechat ho zkazit. Přitom se dopustíme hříchu obžérství, protože jíme to, co nezbytně nepotřebujeme k životu.

Také by podle mě bylo hříchem nehřešit v sexu. Svatba může být až v osmnácti, takže by mladistvý podle Bible nemohl mít sex, protože ten je podle křesťanství správný až po svatbě. Proč by šestnáctiletý mladík si nemohl užít chráněný sex s hezkou holkou jeho věku?

Celkem trefně podané :D
Nicméně, pokud hřeším (v pravém smyslu slova) a svědomí se neozývá, nutně to neznamená, že jednám správně. Slovní spojení „krásný hřích“ by se dal popsat taky jako „dobrá špatnost“. V podstatě to vyvrací samo sebe a budí dojem, že jednat špatně je vlastně dobře, že? Pak už je jen otázkou, zda autor této myšlenky neměl náhodou „svědomí v bezvědomí“, že ho včas nevarovalo.

Pokud ubližuji druhému, ať už zlem nebo dobrem, taj je to špatně.
Pokud ubližuji sobě, a uvědomuji si to, je to moje věc, a moje rozhodnutí.