Zkoušeli jste někdy nabořit v divadle rutinu?

No nebylo to sice v divadle, ale v kině. Znal jsem jednoho týpka – recesistu, který se smál tehdy, když se to očekávalo, jenže se zpožděním. Počkal, až se všeobecný řehot utiší a pak spustil do ticha on. Mělo zpravidla ohromný úspěch.

Nič nového, aj takí humoristi, alebo nespratníci sa nájdu, ale mnohí herci sú na to trénovaní…
Kedysi som zažila v hľadisku takéhoto, tlieskal, smial sa nahlas, dokonca vybehol na javisko a predvádzal, ako by to mali herci hrať…
a prepáčte, po chviľke prvotného šoku som zistila, že to bol známy slovenský režisér, ktorý takto režíroval v zápale tvorivého ošiaľu a to na javisku bola skúška… 🙂
Ale zažila som aj moment, kedy pri prvom monologu na školskom predstavení z hľadiska zanelo pubertiacke pomenovanie pohlavného orgánu. Herec prerušil text a počkal, až „hrdina“ opustil hľadisko. Potom pokračoval akoby sa nič nedialo.

Já jsem se jednou stala nečekaným účastníkem divadelní hry Cimrman v říši hudby. Pobavila jsem diváky i samotne účinkující.

Jo – občas hercům něco ´provedu´ – obvykle se baví také…
😉

V divadle ne, ale jako učeň jsem se na chmelové brigádě zúčastnil natáčení rozhlasového pořadu Mikrofórum. Na jevišti běhal asistent a podle toho, co se na jevišti dělo, zvihal pro nás tabulky s nápisy „Potlesk“, „Skandovaný potlesk“, „Smích“ a „Bujarý smích“. My výtečníci v první řadě jsem se domluvili a zvukové projevy jsem dělali přesně naopak, než nám bylo signalizováno. Takže když na jevišti promluvil zástupce ÚV SSM o tom, jak jsou chmelové brigády pro stát důležité, začali jsme se bujaře smát apod. Bohužel ten pořad jsem nikdy neslyšel, myslím, že to posléze sestříhali.

Ne nikdy. Nevidím ani jeden důvod, proč by měl někdo něco takového dělat