http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/zakomance-proc-lide-odmitali-vstoupit-do-strany-kdyz-je-o-to-pozadali

Psala jsem o tom již několikrát obsáhleji, naposled – viz odkaz.

Měla jsem problémy s přijetím na školu, nakonec jsem se na odvolání dostala, i když ne tam, kam jsem původně chtěla. Zástupci MNV a VO KSČ navštívli ředitele a dali mu ultimatům, že když rodiče nevstoupí do družstva, musí mě „vyhodit“ ze školy. Tehdy ředitel prohlásil, že to nedopustí. (už jsem někde o tom psala). ale nebylo zbytí, rodiče do družstva vstoupili, takže jsem dostudovala. Opakovalo se i při přijetí na vysokou školu … Ale zde to bylo mnohem složitější .. nerada vzpomínám …

Vzpomínám na návštěvy zástupců VO KSČ, kteří k nám pravidelně chodili agitovat a přemlouvat rodiče, vyhrožovali … co se kolem dělo, nebudu raději uvádět … Až teprve v 90. letech jsem se někde dočetla, že ty nátlakové praktiky byly nesprávné, jenže bylo pozdě …Tzv. kulaci skončili ve vězení, drobní zemědělci nemohli plnit předepsané dodávky, odevzdávalo se sádlo, krupony z vepřů atd. Dva sousedi spáchali sebevraždu po návratu z vězení, byli to otcovi kamarádi … Všechno to, co se dělo, navíc nemožnost vykonávat práci v oboru, urychlilo otcovu smrt …
i

Ano, pracovala som, predstavte si tú hrôzu!
„Kdo nejde s námi, jde proti nám!“ kričalo sa v sprievodoch a uplatňovalo aj v praxi. Ale väčšina ľudí len pasívne stála na chodníku, alebo pozerala z okien (nehovorím o pivných bojovníkoch). Takže našli sa aj takí, ktorí za protisocialistickú činnosť boli vyhodení z práce, prípadne ich deťom doporučili učilište miesto strednej školy. ale krádež nie je protisocialistická činnosť, krádež je vždy krádež, tak isto aj nechuť k práci a to sme vtedy museli ťažko prekonávať, veď pracovať sa muselo, kto nepracoval bol príživníkom a to bolo trestné.

Hurá, dnes už nemusíme pracovať, ale prečo nie, keď nemusíme, ale chceme a nedestaneme prácu.

PS.
ale platí to aj dnes… a ešte výraznejšie. Nezavrú vás, ale aj nezamestnajú, štát nepomôže a človek bez príjmu už v očiach iných už nie je človek, je …

Takže, čo chcete počuť? …plač nad krivdami minulosti? …alebo porovnávanie dnešného šťastného života s utrpením minulosti? Máme naozaj, čo sme chceli a stratili sme naozaj len to, čo sme stratiť chceli?
Doplňuji:
Doplnenie v diskusii

Upravil/a: led

Nemohu odpovědět komunismus ještě na světě vybudován nebyl.Jinak za socialismu jsem se špatně neměl.Kdo píchá do vosího hnízda musí počítat že nějaké žihadlo dostane.Tak jak každý věděl,že hranice jsou střeženy ozbrojenými vojáky a dnes někteří si stěžují že když utíkali přes hranici tak po nich bylo stříleno někteří i zastřeleni.
Doplňuji:
Věřte ,že dnes mám větší strach na něco poukázat v práci nebo u lékaře nebo v nemocnici.Přeci už jsem starší člověk a práci potřebuji ještě dva roky. Sádlo,krupon nebo vejce bylo součástí vypočítané dodávky ale nedávalo se zadarmo Bylo proplaceno. Jakou specialitu byste vyrobili z vepřového kruponu??

Upravil/a: jirkajirka

V každé době se dalo přežít a ti schopnější se v každé době naučili žít, byla to doba mnohem klidnější a když jste „nečůrali proti větru“, tak se Vám žilo rozumně na každé úrovni společenského žebříčku. Doba socialismu (ke komunismu jsme to nedopracovali) neumožňovala tak velké sociální rozdíly ve společnosti jako dnes a lidi nemuseli mít pocit, že jsou otroky toho zlého kapitalisty, bylo o ně postaráno zdarma ve zdravotnictví, sociální péči, i ve stáří, měli práci, byly jesle, školky, dětská hřiště, možnost cestovat do spřátelených zemí, nicméně doba měla v jednotlivých údobích svá negativa, která se neblaze podepsala hlavně na těch, kteří měli jiné představy o třídním uspořádání a jejich místě ve společnosti, zpravidla proto, že dříve patřili rodově k té skupině spíše vykořisťujících, nikoli vykořisťovaných. Ta doba je pryč, máme tu kapitalismus, jakou tvář má si dovoďte sami. Říkat sice můžete co chcete, ale každému je to jedno. (Všeho)schopnější dnes mají takřka neomezené možnosti, ale zase se iž za politické názory nezavírá, tak že je to všechno super.

Tak můj otec nemohl jít na učení (děda se nedal do družstva), musel po škole jít hned do fabriky (ale výuční list si udělal při zaměstnání, takže o nic nepřišel), mě vyhrožoval můj nadřízený (když jsem kritizoval ve fabrice komunisty), že se moje děti nedostanou na školu (přede všemi na schůzi).
Jenže pak přišla revoluce a všechno bylo jinak.Ale já musel v r.1992 odejít z práce (snižovali stav) a s tím vedoucím jsem se několik let neviděl( mimochodem byl to jeden z vlivných funkcionářů KSČ ve fabrice) V r.2002 jsem byl nezaměstnaný a jezdil jsem po blízkém i dalekém okolí hledat práci.A dostal jsem se do firmy, kde on dělal vedoucího.Na můj dotaz na práci mi odpověděl, že jsme si nevážili toho co jsme měli a radí mě, abych šel na náměstí zvonit klíčema, třeba mě někdo tu práci dá.A do práce mě nevzal i když dalšího, který přišel druhý den po mně ano.
A tak jsem byl celý rok 2002 nezaměstna­ný.Takže co je lepší, mít práci a držet hubu a děti mít studované a nebo rebelovat a v této době být nezaměstnaný?
A v této době je to ještě horší než za komunistů.Tam jsme jako dělníci prosadili přes ROH daleko více věcí a BEZ REPRESÍ než dnes.Dneska ve firmě nesmíte nic kritizovat, za kritiku druhý měsíc máte vyhazov (všechno zažité na vlastní kůži) a NIKDE vás nevezmou, protože nový zaměstnavatel chce vědět kde jste před tím pracovali, pak si tam zavolá a ten starý zaměstnavatel vás pomluví.

Mojí mámu nevzali na VŠ, protože rodiče nebyli ve straně :/

Komunismus v této republice nikdy neexistoval a existovat nebude,tím pádem je tato otázka bezpředmětná.