Zažili jste někdy za volantem nějakou veselou historku?

Stopoval mě jeden stopař, nezastavil jsem. Záhy mě došel, když jsem musel zastavit před železničním přejezdem. Tak jsem jej vzal. Po chvíli nás zastavila silniční hlídka a já jsem zjistil, že nemám peněženku, techničák, řidičák ani občanku. Následně se onen stopař pozdravil s policistou, chvíli pokecali a policista mě dal pokyn k odjezdu. Takže mě jako zázrakem stopař ušetřil dost velkých nepříjemností.

Jednou se nás ptali nějací Poláci na cestu k polským hranicím. Tak jsem je chtěl poslat do Hranic na Moravě, ale manželka mi to rozmluvila. Taky jsem viděl převrácený náklaďák s basama piv a taky jsem si chtěl aspoň pár nerozbitých flašek odnést tak jako všichni ostatní, ale opět zasáhla manželka. Prostě zkazila každou srandu.

Možná že zažil, ale žádnou vyloženě veselou si momentálně nevybavuji. Nemám rád historky za volantem, v mém případě nebývají moc úsměvné. Snad jednu bych přece jen mohl dát k dobru. Kdysi jsem měl svoje místečko k parkování, které jsem velmi často využíval. Jednou se po vyřízení nějaké záležitosti v centru města vracím ke svému parkovišťátku a koukám, auto je fuč! Strašně jsem se lekl a přemýšlel o volání policii. Když už jsem držel mobil v ruce, došlo mi, že jsem zcela výjimečně zaparkoval jinde, ale za boha jsem si nemohl vzpomenout kde. Tak jsem musel proběhnout pár nejbližších ulic, až jsem mazlíka našel. Jakmile jsem ho spatřil, okamžitě se mi vybavil průběh jízdy na toto místo i parkování. Podobné příběhy jsem ale slyšel od víc lidí, takže nejsem sám. Hlavně, že se z toho nevyklubala nějaká duševní choroba. Ale tohle vlastně taky není moc úsměvná historka, i když jsem se potom trochu zasmál – vlastní blbosti.

Zažil.Jednou jsem jako mládenec vzal stopařku,která byla tak sexy,že jsem měl co dělat abych neskončil mimo vozovku.