Zasekli jste se ve výtahu, pokud ano, na jak dlouho?

Zásek jako takový asi jen 5 minut, takže pohodička – hysterie ani nedostala šanci propuknout. Větší zátěž na nervy byla spíš porucha výtahu, kdy jsem rychle potřebovala ve vejškové budově zdolat vzdálenost 15 pater, jenže ten škodolibec nás furt vozil nahoru a dolů: vždycky 5 pater nahoru, 4 patra dolů. 5 pater nahoru, pak mrsk s náma až do suterénu atd atd atd. Když už jsem tam takhle trčela asi 20 minut a nervy fakt hrozily výbuchem, pochopila jsem, že radši budu mít bolavý nohy než svěrací kazajku… a šla jsem šlapat pěkně po svejch. 🙂

No jéje a kolikrát, ještě, když jsem bydlela v paneláku, zasekával se často, jednou jsem přišla pozdě do školy a pak za několik let do práce, vždy jak na potvoru, když jsem nejvíc spěchala, nejhorší bylo, když jsem se v malým výtahu zasekla asi na plůl hodiny s rotvajlerem a flanderským bouvierem, to bylo brzy po kyslíku a tma jak v hrobě, vypli proud, psi byli nervní a já taky, jak jsem začala bouchat na dveře, začali štěkat a lezli po mě, pánč se taky báli, to bylo děsný.

Asi na 5 minut

Bohudík, toho jsem byl – prozatím (ťukyťuk), ušetřen…
😉
Ale někdejší kolegyně ve výtahu uvízla od pátku odpoledne do pondělního rána – pokud vím, od té doby chodí pěšky jakkoli vysoko/hluboko (je to cca 23 let)…
😉

na dobu nezbytně nutnou.. ;q

Jednou ani nevíš, jak jsem se tenkrát lekla,
ale jen na chvilku s jednou starší paní ta
hned začla plašit, jak se dostane domů a
já ten výtah sama rozjela zmáčkla 2× Stop
a bylo.. paní mi děkovala pokřižovala se a
vylezla šťastná, jak blecha 😁

jo, jednou asi 30 min. než přijeli servisáci z okresníko města, byli jsme 4 v kabině a volali mobilem o pomoc, nápoje a nočník