Zamysleli jste se někdy, kdy se objevila hořčice?

Nevím kdo ji vymyslel či první vyrobil,ale párek bez hořčice je jak hrnec bez ucha.Znám kremžskou,plno­tučnou,dijonskou­,s křenem,s fe­feronkama a hořcice se doporučuje k uzeninám opčeným na ohni,prý na lepší trávení a likvidaci rakovinných tplodin či čeho,které na na opékaných a uzeninách usazují.Múže se přidat do omáček pro lepší chuť,potírají se španělští ptáčci.

Už „Otec medicíny“ Hippokratés doporučoval hořčici jako lék. Pythagoras zase tvrdil, že pasta z hořčice je účinná proti hadímu uštknutí. Staří Řekové věřili, že ji lidstvu daroval bůh Asklepios. Římané ten božský dar během svých výbojů roznesli po celé Evropě. Lásku k ní rovněž. Karel Veliký, teď mluvím o 9. století, ji miloval tak, že ji přikázal pěstovat na všech svých statcích.
Koupele, zábaly či nápoje z ní připravené uvolňují svaly, pomáhají revmatikům, napravují špatnou funkci střev a línou funkci žlučníku. Občas, dojde-li na nejhorší, vám teplý hořčičný drink pomůže i vyprázdnit obsah žaludku.

Zdroj: zkráceno z-http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/1095927644-kalendarium/210572235­300006/

Historie hořčice sahá až do dávného starověku. První věrohodné zmínky se objevují už ve starém Řecku. Tehdy se konzumovala ještě v jednoduché, mleté podobě. Slovo hořčice pochází z latinského slova „mustum ardens“, což znamená palčivý mošt. To souvisí s tehdejším způsobem zpracování – rozpuštěním hořčičných semínek ve vinném moštu.

Zdroj: http://www.za­jimaveclanky.cz/his­torie_horcice-6-251-1-1.html