Zajímalo by mě, jaký je asi životní úděl člověka.

Milovat se, množit se a tvořit…

Na zodpovězení této otázky by jsme museli nejdříve definovat co je to úděl. Každý ale má uděl trochu jiný. A je jenom na něm, jak se s ním vypořádá.

Narodili jsme se abychom žili a čekali až zemřem.

Úděl /osud člověka je prožít život, který je nesmyslně krátký a často velmi bolestný s vědomím, že se nikdy nedozvíme, zda má, respektive měl nějaký smysl. To je také podkladem vzniku náboženství a snahy vysvětlit „život po životě“, neboť víra, že obtíže, se kterými se každý z nás setkává jsou jen cenou za lepší život věčný, nám dovoluje přežít často neuchopitelné křivdy (smrt dítěte, nemoc, utrpení, nouze, strach).

Ideálně bejt šťastnej a pomáhat jinejm být taky trochu šťastní… nebo aspoň neškodit. Je to prosté, milý Watsone…

Učit se smíření..

Údělem mužů je rozsévat semeno a množit potomky, ženy zabezpečují rodinu a vychovávají děti. To je nejspíše priorita předurčená matkou přírodou. Genetické křížení lidských potomků pak má za cíl kultivovat jejich vlastnosti – od potencionálních vrahů až po génia nadaná schopností psát básně, skládat hudbu, objevovat nová technická řešení, stavět domy, zkoumat zatím nepoznané atd…

Každý to má jinak nastavené, asi záleží čím jsme si prošli v minulém životě…