Kdy začíná „skutečné stáří“ netuším, ale věk není jen o stavu mysli či jak kdo se sám vidí. Zatím jsem tedy na to s tím stářím nepřišel, ale již vím, kdy KONČÍ MLÁDÍ. Přesně v okamžiku, kdy zjistíte, že „už to není co to bývávalo“.

Navzdory své věčně zamrzlé pubertě prostě CÍTÍM, že kolena už nejsou OK, zrak se horší, celkově fyzická kondice jde do kopru. A to pro jistotu nebudu zmiňovat sex, abych se náhodou sebelítostně nerozplakal (tohle alieni NESMÍ!) s ohledem na to, co bejvávalo. :(

Trochu si prispôsobím starú mudrosť vekov:
"Človek je tak starý, akým sa cíti, ak pritom nepočíta prežité roky a nehľadí na bolesti, ktorými trpí. "
Občas s prekvapením zisťujem, že už asi nie som najmladšia, keď mi v autobuse uvoľnia miesto.

To je zajímavé, že naše báječná medicina připomíná seniorům, že jsou přece staří, tak co snad od doktorů čekají za pomoc…velmi humánní instituce, tohle zdravotnictví.

Samozřejmě. Člověku je tolik, na kolik se cítí. Věk je pouze nic neříkající cifra. Každý jedinec může ovlivnit, jak silný psychologický vliv bude mít na vnímání svého věku. Jistě, s každým věkem přicházejí určité aspekty, avšak to není ve sporu s tím, že přístup každého se liší.

Je to jen číslo, ale každý to vdí jinak a i jinak počítá. Je pravda, že roky s přibývajícím věkem jsou velmi rychlé, taky občas už člověk přemýšlí, kolik mu ještě zbývá, co vše by ještě mohl stihnout. Záleží zřejmě na duševní i tělesné kondici. Někdo se projevuje jako starý ještě za mlada jný má ještě v pokročilém věku nápady jako kluk. Někdy se mi zdá, že takové hovadiny jako dnes mne nenapadaly ani jako kluka.
Spočítal jsem i všechny psy, ale podle vysvětlení je mi proti skutečnému věku pouze zhruba polovina, Jen nevím, zda je to dobře, nebo špatně.

Určitě, souhlasím.

(Napočítal jsem osm pejsků.)

Psů jsem napočítal 6, je mi 38, no tak to odpovídá.

Fysický věk je objektivní, arciť mezi „opotřebením“ jednotlivých jednotlivců jsou značné rozdíly, dané životním stylem. Buď jak buď, přírodě nikdo neuteče, kosti stárnou, vlasy pomalu ubývají (a nemusí jít o plešatost, stejně jich pomalu ubývá), šedivíme, zuby nejsou to, co zamlada. U všech.

Jiná věc je, jak jsme na tom mentálně. Nemusíme být infantilní, nebo naopak senilní ve dvaceti, to o tom není. Je to o tom, jak se díváme na svět kolem sebe. Doporučuju přečíst knihu Davida R. Hawkinse Vzestup po úrovních vědomí. 🙂