Začátek komunismu v Číně kdo jej tam zavlekl a byl to směr Karl Marxe neb jiný?

Po 2. sv. válce se tam mydlilo mnoho politických frakcí, které spolu dříve spolupracovaly v boji proti Japoncům. Nakonec zůstaly jen dvě: komunisté v čele s Mao ce tungem a nacionalista Čankajšek se svým Kuomintangem. Mao vycházel z Marxe, ovšem svým vlastním výkladem, podobně jako Lenin v Rusku.

Máš v tom hokej. Marxismus nebyl do Ruska „zavlečen Leninem v roce 1917“, byl tam mnohem dřív. Tuším, že koncem 19.století vznikla v Rusku SDDSR (socdemáci), kteří se rozštěpili na 2 frakce, menševiky a bolševiky v čele s Leninem (název bolševici je na delší vysvětlení, ve skutečnosti jich bylo mezi členstvem MÉNĚ ;)). Ti se počátkem 20. století osamostatnili v samostatnou komunistickou stranu (ale ještě dávno před válkou). Fakt, že Lenin byl ve vynuceném exilu a vrátil se (s německou pomocí) po tzv. „Únorové revoluci“ do Ruska neznamená, že by začal od základů. V té době již bolševici byli etablovanou organizací, která podchycovala mnoho příznivců, zvláště v městských oblastech mezi dělnictvem. Rolnictvo, jakkoliv se jím bolševici velkohubě oháněli zůstalo tradičně konzervativní (podobně jako později u nás Gottwald nenalezl na venkově oporu).

V Číně to bylo jinak, po tzv. „Sinchajské revoluci“ pod vedením „Národní strany“ (Kuomintang) došlo k pádu císařství a nastolení republiky, po kterém krátce na to došlo ke zhroucení centrálního systému. Kuomintang ovládal malou část území, vetšinu oblastí Číny ovládali lokální vojenští vůdci a všichni bojovali navzájem mezi sebou. Marxisticky orientované skupiny (již tehdy existující) se v roce 1921 myslím sjednotili v Komunistickou stranu Číny, tehdy pouhou jednu ze skupin, usilujících o moc. Kuomintang postupně nabýval převahy, a jak lokální vojenské vůdce, tak komunisty postupně válcoval. V té době byli komančové na pokraji zkázy (byli donuceni k dlouhému a krvavému ústupu před vojsky Kuomintangu – tzv. „Dlouhý pochod“ – právě v této době se do komunistického vedení dostává Mao-Ce-Tung) a nebýt japonské invaze (začátek čínsko-japonské války > „incident na mostě Marka Pola“) jemuž předcházelo odtržení Mandžuska a vyhlášení Mandžukua pod japonským protektorátem, pravděpodobně by to znamenalo konec pro čínské komunisty.

Nicméně Japonci svým postupem donutili Kuomintang a komunisty k uzavření příměří (často oboustranně porušované) a ke společenému (víceméně papírově) postupu proti japonskému nepříteli. V něm si komunisté mezi obyvatelstvem „vydobyli ostruhy“ (na rozdíl od Kuomintangu, který pod Čankajškovým vedením spíše pasivně přihlížel k japonským akcím) a po kapitulaci Japonska se občanská válka rozhořela nanovo. Tentokráte ale již měli komunisté velkou podporu nejen mezi rolnictvem (o které se „čínský komunismus“ logicky opíral od samého počátku, na rozdíl od evropských zemí – Čína byla zoufale zaostalá a průmyslový proletariát tam de facto neexistoval), ale i od válečného vítěze SSSR. (Kuomintang podporovaný západem ani zdaleka neobdržel od svých „válkou vyčerpaných spojenců“ takovou podporu.) Proto komunisté poměrně hladce v občanské válce zvítězili v roce 1949 a převzali moc.

Jak vidíš, ani Lenin a ani Mao nikam nic „nezavlekli“, tohle svinstvo tam již bylo dávno před nimi.