doba rozkladu jednotlivých materiálů záleží také na podmínkách
místa, ve kterém byly v přírodě ponechány svému osudu. Záleží na
teplotě, vlhkosti místa apod. Materiál překrytý jistou vrstvou biologicky
aktivní půdy se bude rozkládat podstatně rychleji, než na skále, či na
povrchové krustě zbytnělé půdy. Záleží pochopitelně i na počasí.
Nicméně uvádím orientační doby v nějakém „průměrném prostředí“
v přírodě, např. na povrchu lesní půdy mimo zimní období:
ohryzek jablka, hrušky : 16 dní, papír : 4 měsíce (např. toaletní
ještě rychleji), šlupka od banánu : 5 měsíců, šlupka pomeranče :
1 rok, vlněná ponožka : 1,5 roku, krabice od nápoje bez hliníkové folie
(kefíry, netrvanlivá mléka) : 7 let, nedopalek cigarety s filtrem :
15 let, plechovka : 15 let, igelitový sáček : 25 let, plastový kelímek :
70 let, PET lahev : 100let, alobal (v krabici Tetra-pack od trvanlivého
mléka aj.) : 100 let, sklo : tisíce let, pěnový polystyren : desetitisíce
let.
Jak vidíte, různé plasty se mezi sebou také liší. Záleží na tom,
jsou-li trvrzené, jaký je jejich základní monomer apod. V tomto směru
připomínám, že nejhorší plastem pro rozklad v přírodě je PVC (na
obalech značeno PVC nebo trojkou v trojúhelníčku z šipek), neboť při
určitých podmínkách by se při rozkladu mohl uvolňovat i jedovatý monomer
vinylchlorid. Velmi nebezpečné jsou také jakékoliv baterie a elektrické
články a zbytky elektrospotřebičů. Jistě Vám však nemusím
zdůrazňovat, že do přírody nepatří žádný odpad, který je navíc
často využitelnou surovinou. Jak patrno, plast, kovy a sklo jen velmi těžko
podléhají rozkladným procesům.
0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek