Z kterých vět se vám ježí vlasy?

I po létech mám nevolnost při vzpomínce na kdysi všudepřítomné heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“.

Kam jdeš, kdy příjdeš.....

Zlobíš, nemám tě ráda, nechci tě.

Nechápu, jak tuhle větu může rodič dítěte vůbec vypustit z pusy. Dítě nechápe, že to tak nemyslí, nepochopí ani pokud je to míněno žertem. Všechno bere naprosto vážně.
A už jsem to od jiných rodičů slyšela tolikrát…
Možná to bude někomu připadat přehnané, ale věty tohoto typu jsou považovány za psychické týrání dítěte. Mně osobně to přehnané nepřipadá.

Dále nemám ráda větu „Nedělej to, budou se ti děti smát“, hlavně v situaci, kdy dítě brečí. Nevím, proč by se měl někdo smát někomu, kdo je smutný, rozčilený a podobně.

No podle toho, jestli to někdo řekne nebo napíše. V psaných nesnáším w, …

Klasická,na kterou se nedá logicky odpovědět, je-„Jak to,že jsi zapoměl?“
/Jak jsi mohl zapomenout!/

Ano: -Škoda rány, která padne vedle -Až budeš velký, budeš nám vděčný, že jsme ti dávali výprask… Pseudovýchovné frá­ze.

… to bolo za (tu si doplňte)…
…tá dnešná mládež / my sme takí neboli…
…to bola iná doba…

Jsi nevděčná.

„Musíme si promluvit…“

„Moudřejší ustoupí“ a " jsi přece starší, tak máš mít rozum"