Z které knihy jsou tato slova? …a spali a spali a spali. Dobře se jim to spalo.

Ohledně prvního překladu našel jsem na jednich ruských stránkách toto:
„V zájmu ateistické propagandy Karafiátův text byl zbavován jakýchkoli zmínek o Bohu a náboženských obřadech. „Upravená“ verze pohádky, která vyšla v Praze roku 1947, obsahovala zázraky překladatelské vynalézavosti – návštěva broučky kostela se proměnila ve vyučovácí hodinu, modlitba broučků se stala pionýrskou písničkou a prorocká výzva berušek byla zaměněna za předpověď deštivého nebo jasného počasí. Konec pohádky taky odporoval ateistickému vidění světa, a její tragické finále se podivným způsobem proměnilo v optimistické. „Všechno bude v pořádku, neboť zase přijde jaro a všechno rozkvete,“ – tak překladatelé dokončili text a přitom vynechali značnou část poslední kapitoly.“
Pionýrská písnička… 🙂

Ano ,velmi oblíbení Karafiátovi Broučci, jeho pohádkové příběhy neztrácejí na kvalitě ani po mnoha letech a líbí se všem dětem /i dospělým/

Oficiální překlad do ruštiny vyvolal v roce 1947 spor Českobratrské církve se SSSR, neboť byl oproštěn od náboženských souvislostí. Sovětský svaz sice nepřijal překlad pořízený některými evangelíky, ale nevydal ani ten, který připravilo ministerstvo školství SSSR.

podle wikipedie

Jan Karafiát Broučci????
rusky nevím…
už vím proč…
Jan Karafiát (4. ledna 1846 v Jimramově – 31. ledna 1929 v Praze) byl český reformovaný, po roce 1918 českobratrský evangelický farář. Patřil k neformálnímu hnutí, jehož ideálem byla krásná církev Kristova. Znám konáním přísné kázně, důrazem na poslušnost zákona Božího. Podstatou jeho kazatelského i literárního působení přitom bylo vědomí vlastní hříšnosti a nezpůsobilosti k dobrému dílu, překonané omilostněním Kristovým.
Rodina Jana Karafiáta sice patřila k zámožnějším v Jimramově, jeho dětství bylo přesto velmi skromné. Otec František Karafiát se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi. Společně pak měli dalších šest (takže jich bylo přesně tolik, co malých broučků). Z nich byl Jan nejstarším.
Je znám první českou původní autorskou pohádkou pro děti[zdroj?] Broučci: pro malé i veliké děti (1876). Knihu vydal anonymně vlastním nákladem u Václava Horkého. Po sedmnácti letech byla objevena spisovatelem Janem Herbenem. Díky recenzi Gustava Gamy Jaroše v časopise Čas byla první edice rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorský přístup ke světu dítěte, počítá s psychologií dítěte. O jeho teologickou a morální hodnotu se ovšem vedou spory – vyčítá se mu důraz na tupou bezmyšlenkovou poslušnost, která se (podle Maxe Webera) právě v reformovaném prostředí vysoce cenila. Svá autorská práva na tuto knihu odkázal Českobratrské církvi, která díky tomuto štědrému daru mohla sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.