Většina záclon jsou umělá vlákna. vlastně celý byt je jedna umělina, takže to máme sedačky, koberce, záclony atd.
Pak stačí opravdu málo a celý byt je během několika chvil v plamenech.

Nejhorší je, že nejen že tato umělá vlákna jsou hořlavá, ale při hoření uvolňují velice jedovatý plyn.

Nejčastějšími příčinami vzniku požáru jsou takové maličkostmi, jako zapomenuté jídlo na sporáku, nevhodně odložený nedopalek cigarety nebo hořící svíčka ponechaná bez dozoru v blízkosti hořlavé látky. Nebezpečná je také neopatrnost při vytápění bytů a rodinných domů. Používání benzinu nebo jiných hořlavin k podpalování kamen nebo zanedbaná údržba topidel včetně kouřovodů se může pořádně vymstít.

Právě při požárech vzniklých z topidel dochází nejčastěji ke ztrátě životů. Oheň se vznítí v noci, kdy lidé spí. Tři ze čtyř obětí nočního požáru však neuhoří, ale zemřou na otravu zplodinami hoření. Může k ní dojít již po několika nadechnutích, aniž spící zaznamená, že vůbec někde v domě hoří. Přitom zabránit takové katastrofě může maličkost za pár set korun.

Každý by měl mít v bytě nebo rodinném domě autonomní požární hlásič, který včas oheň zaznamená a zvukovým signálem na něj upozorní. Pak je mnohem větší šance situaci vyřešit – buď požár uhasit vlastními silami nebo zavolat hasiče, případně opustit ohrožený prostor.

Na tomto místě je třeba připomenout, že podle vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, musejí být požárními hlásiči vybaveny povinně všechny rodinné domy a byty, které byly postaveny po 1. červenci 2008. Na starší stavby se tato povinnost vztahuje také, a to v případě, že po tomto datu prošly větší rekonstrukcí.

Nejčastěji z PES (polyester) + viskoza.

Kdo uvažuje hlavou nepotřebuje na umístění požárního hlásiče zákony nebo vyhlášky.
Kdo nemyslí nejsou mu platné žádné zákony.